Pod rouškou mafie 4: Cesty osudu [MadaNaru, HidaSaso, ItaDei] ×

Kapitola osmnáctá

- FLASHBACK -

Naruto nervózně zazvonil na domovní zvonek u dveří rodiny Yutarashi. V kapse stále zimního kabátu svíral malou krabičku a pohrával si s ní. Dával si však dobrý pozor, aby nezmáčknul rudé tlačítko a omylem tak nevydal signál do vily, kde zůstával Zetsu a sledoval monitor, do kterého se signál měl vyslat v podobě rudého zářivě svítícího kolečka, které bylo schopné lokalizovat přesnou polohu.

,Ať už tohle všechno skončí,' pomyslel si s bušícím srdcem a v tu chvíli se otevřely dveře, ve kterých stál Mizuke.

,,Pojď dál, ještě máme trochu času," pozval ho s přátelským úsměvem dál.

Naruto by si takhle díky jeho přátelské a přívětivé povaze nikdy nepomyslel, že je to jenom další vrah, který se dokázal skvěle skrývat díky své dlouholeté práci. Vstoupil do útulné dlouhé chodby.

,,Můžeš jít klidně do obýváku," pobídnul ho Mizuke a ladnými dlouhými kroky ho obešel.

Naruto ho mlčky následoval, ale přesto se cítil poněkud zvláštně. Pořád přemýšlel nad tím, jestli tohle byl vlastně dobrý nápad. Možná to měli vymyslet úplně jinak. Možná se do téhle akce neměl tak zběsile hnát. A to se mu akorát potvrdilo téměř vzápětí, když vstoupil do obývacího pokoje a před sebou uviděl stát obyčejnou dřevěnou židli. Modrým, trochu zaskočeným pohledem vyhledal Mizukeho, který stál za ní a rukama se opíral o její opěrku.

,,Co to-" nestihnul ani doříct svoji otázku, když ho někdo silně zezadu praštil do hlavy.

V bezvědomí se skácel na zem.

***

Z omamného spánku jej probudilo nepříjemné pleskání po tvářích.

,,Tak už se konečně prober, zas takovou ránu si nedostal," mručel nespokojeně Mizuke.

,,C-co?" vydechnu blonďák a otevřel oči.

Okamžitě poznal, že je přivázaný. Dozajista n té obyčejné dřevěné židli, kterou spatřil ještě před tím, než ho někdo složil na zem. Ruce měl za zápěstí připevněné provazem k bočním opěrkám, nohy za kotníky k nohám židle a pro jistotu i hruď k zadnímu opěradlu. Provazy se mu nepříjemně zařezávaly do zápěstí, když se je cukáním snažil uvolnit.

,,Co to má kurva bejt?!" vyjel pohoršeně a jeho tělo v ten moment zachvátila panika.

,Tohle není dobrý, ttebayo.'

,,Myslel sis, že jsem vážně takovej idiot a nepřijdu na to, že to byla jenom naprosto hloupě vymyšlená léčka?" ušklíbnul se Mizuke a povytáhl obočí.

Blondýnek se hryznul do spodního rtu a rozšířenýma blankytně modrýma očima hleděl do šera před sebe, kde viděl tmavou postavu.

,,Madara zaplatí za to, že mi sebral bratra," zaslechnul chladný hlas.

A jen o pár vteřin později vystoupil Mizuke ze stínu a postavil se jenom malý kousek od něj. Zpoza něj vystoupil i Nero, o kterém Uzumaki neměl ani páru.

,,N-Nero?" vykoktal ze sebe překvapeně, ,,T-ty v tom jedeš taky?"

A vlastně proč by ne. Kdo jinej by ho taky mohl praštit do hlavy?

,,Víš," mlasknul Mizuke, aby na sebe připoutal pozornost, ,,mám jeden takovej nepříjemnej pracovní zlozvyk, a to je ten, že si proklepnu do detailu každičkýho novýho známýho... A když se mi Nero svěřil, že má nového spolužáka, co k nim nastoupil do třídy, nečekal jsem snad ani hodinu a musel jsem si o tobě zjistit pár informací. A co si budeme... bylo to fakt překvapivě zajímavý... Za začátku jsem se Nerovi ani nesvěřil, proč taky, chtěl jsem mít jistotu. Ale pak, když jsem přišel na to, že tvoji rodiče vlastně beze stopy zmizeli, nebo respektive, poslední doložitelný záznam jejich existence byl z tokijské letištní haly, začal jsem být vůči tobě dost podezřívavý. Hlavně když tvůj otec měl pracovat jako soukromé očko... Hledal jsem a hledal... a najednou to všechno do sebe začínalo krásně zapadat, až jsem ani chvílema nemohl uvěřit, že je to vážně pravda."