Pod rouškou mafie 4: Cesty osudu [MadaNaru, HidaSaso, ItaDei] ×

Kapitola devátá

I když se mohlo zpočátku zdát, že muž sedící v křesle je jenom dosazená detailně propracovaná socha, jelikož po celou dobu Fugakova mluvení nehnul ani jedním jediným svalem, v jeho očích se však téměř dalo číst jako v otevřené knize. Prolínala se tam velká a různorodá škála emocí a pocitů, které v každou určitou chvíli dávaly jasně najevo to, jak se cítí.

Když Fugaku konečně domluvil, nastalo mezi nimi nepříjemné dusivé ticho, při němž každý z účastníků těkal pohledem po osobách i místnosti. Až na jednoho.

Tobirama byl svým, husí kůži nahánějícím rudým, pohledem zaseknutým na druhém nejstarším Uchihovi, než s tichým zamručením přesunul svůj zrak na nervózně sedícího blondýnka, jemuž se ihned vztyčily jemné chloupky na zátylku a musel si na jindy příjemné židli poposednout. V té chvílí se cítil jako nějaký odporný a otravný hmyz, kterého by tenhle chlápek mohl zcela jednoduše zašlápnout.

,Měl jsem radši zůstat doma,' pomyslel si a pod stolem drtil ruce v pěst, jak se násilně přemlouval k tomu, aby neuhnul pohledem, který ho tak strašně znervózňoval a nejspíš mu i vypaloval díru do těla.

,,Takže mi chcete tvrdit, že vaším plánem je představit na zasedání tohohle usmrkance jako Madarova nástupce?" pronesl pak chladným hlasem Tobirama, načež nechal na rtech vyniknout povýšený úšklebek, ,,To vám tam nikdo nesežere."

,,Tobiramo," zasyčel na něj se zamračením Hashirama.

Naruto tiše zaskřípal zuby, i když to v tiché místnosti nevyznělo vůbec tiše. Nesnášel, když ho někdo podceňoval a rozhodně nesnášel, když ho někdo pojmenovával takovými stupidními přezdívkami.

I Fugaku se musel zlehka ušklíbnout. Bylo mu naprosto jasné, že se Tobiramova pozornost zaměří právě na Naruta a na jeho kdovíkým uneseného bratra si ani nevzpomene, ani o něm nezavadí slovem, i když byl velkou a vlastně i jedinou součástí jejich momentálního problému. To byl prostě celý Tobirama Senju.

Bělovlasý muž si opřel lokty o desku stolu, propletl si prsty rukou a opřel si o jimi vytvořenou stříšku bradu.

,,Kolik má za sebou tohle pískle zkušeností, hm? Zabil už někdy vůbec někoho? Velil už nějakému úkolu? Nebo byl jenom celou dobu Madarovým ocáskem, hm?"

Fugaku se už už nadechoval, ale plavovlasý mladík jej předběhnul.

,,Mám toho za sebou už docela dost," zavrčel na něj v obraně, aniž by věděl, kde se ta odvaha se trochu vzepřít a projevit se, v něm bere, ,,Neseděl jsem celou dobu na zadku a ani jsem nebyl Madarovým ocáskem, jak si asi myslíte. Vzhledem k tomu, že jste asi moc v kontaktu nebyli, víte o mě a o nás úplný putna."

A i když opět Tobirama v obličeji nehnul ani jediným svalem, v jeho zvláštních rudých očích se na kratičkou chviličku mihlo cosi zvláštního. Za to Hashirama sedící vedle svého mladšího bratra se zubil od ucha k uchu, jako kdyby ta krátká obranná řeč, kterou mladý Uzumaki pronesl, byla něco opravdu zábavného.

Nakonec bělovlasý vůdce mafiánského klanu Senju jednou mrknul a svůj zrak obrátil zpět na Fugaka.

,,Má kuráž," uznal nakonec chladným hlasem a krátce mykl rameny, ,,ale až bude stát před všemi na zasedání, sesype se jako domeček z karet. Nikdo si tam vůči němu brát servítky nebude."

,,Pokusíme se ho na to připravit," oponoval mu tmavovlasý muž.

,,Připravit na co, hm? Až si tam z něj bude ta banda dělat srandu? Až ho tam budou přede všemi ponižovat, protože prozatím o jeho schopnostech a dovednostech nejsou nikde žádný záznamy?"