Pod rouškou mafie 4: Cesty osudu [MadaNaru, HidaSaso, ItaDei] ×

Kapitola dvanáctá

Najednou jakoby kdyby se všechno dalo do pohybu. Jako kdyby to, co víc jak poslední měsíc stálo na mrtvém bodě se najednou rozpohybovalo, byť šnečím tempem, ale aspoň nějakým. Jako kdyby to, že Uchiha klan přiznal a svěřil se se svým problémem, aspoň někomu, najednou každému vlilo novou sílu do žil a novou chuť se do všeho vrhnout zase po hlavě a ne přežívat ze dne na den a pomalu se utápět v depresích.

Naruto si připadal, jako kdyby mu ze zad spadla ohromná a pevná skála a on se mohl pořádně narovnat. Jako kdyby mu někdo přestal dupat na plíce a on se mohl konečně nadechnout.

Jakmile se za klanem Sabaku, který přislíbil, že okamžitě po svých svěřených městech a okrscích rozhodí sítě a pořádně si prostuduje všechny detaily dne, kdy Madara zmizel, zavřela elektrická brána, blondýnek si po dlouhé době uvědomil, že se aspoň mírně usmívá a nemá to za následek čas strávený se svou mladší sestrou, díky které se snažil tvářit aspoň trochu jako člověk a ne jako bezduchá mrtvola.

A když vilu Uchihů jenom o chvilku později opustil i Tobirama s Hashiramou, všichni najednou měli o mnoho lepší náladu a plamínek naděje, který s každým dnem hořel menším a menším plamenem najednou začal nabírat na síle.

,,Takže bysme se konečně hnuli z místa?" zauvažoval polohlasem Sasuke, kdoví jestli jenom pro sebe nebo jestli to mělo být mířeno i na ostatní.

,,Bylo by to fajn," pousmál se plavovlásek stojící vedle něj, ,,Z dneška jsem jinak neměl vůbec dobrý pocit."

***

Starý muž opírající se o ručně vyřezávanou dřevěnou hůl se skoro až posměšně díval na spoutaného tmavovlasého muže, jenž vypadal, že ho snad ani nevnímá.

,,Myslíš si, že mě tohle zastaví?" pronesl chladným hlasem a opovržlivě si odplivnul před sebe, ,,Tohle není překážka, Madaro. Možná sis myslel, že je to dobrej krok, kterej by snad tebe a ty tvoje krysy ochránil, ale to, že sis vzal to malý nemotorný štěně akorát dokazuje to, jak naivní si byl."

Tmavovlasý připoutaný muž sebou naprosto neznatelně trhnul. Spíš to vypadalo, jako kdyby dostal záškub do rukou, za které byl připoután.

,Našel ho?' problesklo mu hlavou a i když byl neskutečně vysílený, musel se slabě pousmát, ,Nebo to napadlo Fugaka, že je to jediné možné řešení, jak se udržet v čele?'

Ať to bylo tak nebo tak, bylo to vlastně jedno. Účel to splnilo.

Vrásčitý muž si jeho výrazu nevšimnul, protože měl sklopenou hlavu a dlouhé havraní vlasy mu spadaly do obličeje. Dokonalá zástěna.

,,Jediný, co mi trochu dělá starosti je to, že na tvoji stranu se přiklonil Tobirama. Pche, to asi nikdo nečekal. Určitě za ním byl tvůj bráška orodovat a odhaduju, že by na to nikdy nepřistoupil, kdyby se mu na krk nepověsil Hashirama," pokračoval muž dál a několikrát udeřil holí do kamenité země.

,Tobirama a Hashirama?'

,,Ale vlastně to ani takový problém není... Když se zbavím vás a jich, nebude mi potom už stát vůbec nic v cestě. Jsme třetí největší klan a divil by ses, kolik těch tvejch vlezdoprdelek vlastně stojí na naší straně... Škoda, že si na tom zasedání dneska nemohl být," uchechtnul se, ,,Byla to docela šaškárna. To tvoje štěně se tam málem sesypalo, když se ozvala nelibost ostatních v tom, že by tě snad měl zastupovat. Chudáček ani nevěděl, kam se dřív koukat a schovával se za tvýho brášku a toho hromotluka jako za bodyguardy."

Madara se stále nijak nevyjadřoval. Neměl to zapotřebí a nechtěl zbytečně plýtvat silami, kterých měl za poslední týdny nedostatek.

,,Možná bych jim všem měl hodit nějaké vodítko," zauvažoval stařík posměšně, ,,aby se věci daly konečně trochu do pohybu."