Pod rouškou mafie 4: Cesty osudu [MadaNaru, HidaSaso, ItaDei] ×

Kapitola sedmnáctá

Následujícího rána vstal blonďatý mladý muž s o něco lepší náladou, než s jakou ulehal. I když byl před ním právě ne moc lehký a upřímně ani ne moc zábavný úkol, přesto cítil, že mu to najednou vlilo novou krev do žil a když se bude hodně snažit a bude opravdu podrobně hledat a usilovně přemýšlet, možná se zase dostanou o pomyslný krůček dopředu.

Hned, jakmile vykonal rychlou ranní hygienu a obléknul se do čistého oblečení, navštívil v pokojíčku malou Minaru, která už zvesela seděla u obrovského dřevěného domečku pro panenky, který by jí mohla závidět kterákoliv jiná dívka jejího věku a s doslova válcující dětskou radostí v očích do něj cpala všechny svoje miniaturní plyšáčky. Blondýnek k ní přistoupil, přidřepnul si u ní a bratrsky jí počechral v dlouhých zlatavých vláskách.

,,Dobré ráno," usmíval se na ní.

,,Doblé," pozdravila ho zpátky a z radosti, že ho vidí, vstala ze země, objala ho a dala mu mlaskavou dětskou pusu na pusu.

,,Hamala si?"

,,Ještle ne," odpověděla mu.

,,A máš hlad?"

,,Stlejda Deidala už něco nese," prozradila mu a hrcla si zpátky k domečku.

A snad jako na zavolanou se otevřely dveře do dětského pokojíčku a v nich se objevil dlouhovlasý blondýnek s tácem jídla. Uzumaki se na chviličku zacítil opravdu stydlivě, když si uvědomil, že tenhle mladík se bez remcání naprosto obětoval a odevzdal tomu, aby se postaral o jeho malou sestřičku, o kterou by se měl podle všeho starat on sám. Jenže... i když se snažil s Deidarou o tom už několikrát mluvit, jeho kamarád mu vždycky řekl, že mu to absolutně nevadí. Nikdy na něm nedokázal poznat jestli říká pravdu nebo lže.

,,No, to je taky dost, že tě vidím," uchechtl se na něj dlouhovlásek a mírným kopnutím za sebou zavřel dveře.

Naruto se na něj zářivě usmál a postavil se od malé holčičky, která je očividně naprosto ignorovala a byla dál ve vlastním světě, kde plyšové hračky ožívají.

,,Bylo toho hodně," podrbal se ve vlasech.

,,A ještě bude," odfrknul si Deidara, ale přesto se i on usmíval, ,,Potkal jsem Sasukeho, mířil k šéfovi do pracovny. Prej vás dneska čeká strašně záživnej den."

Mladší z dvojice myknul rameny.

,,Snad to bude k něčemu dobrý," odpověděl a pak k němu několika kroky přistoupil a ztišil o něco hlas, ,,Já zase potkal na cestě sem Itachiho. Usmíval se jak sluníčko nad hnojem, že vy jste si včera užili fajn večer, co?"

Deidara zrudnul až po kořínky vlasů a tác s jídlem sevřel o něco pevněji.

,,Trošku jsme si zašpásovali, no," zamručel, ale v modrých hlubinách mu jiskřily všichni čerti.

,,Je z tebe celej udělanej," mrknul na něj pobaveně Naruto a skutečně upřímně byl rád, že to těm dvěma funguje.

,,To já z něj taky, co si budeme povídat," zazubil se druhý a pak přešlápnul na místě, ,,Tak mazej za Sasukem, nechci tě zdržovat."

,,Nezdržuješ," zavrtěl hlavou a krátce se podíval za sebe na svou sestru, načež se s jemným úsměvem otočil zpátky na Deie, ,,Zejtra si ji vezmu na starost. Vezmu ji do parku, nebo hračkářství nebo kamkoliv bude chtít."

,,Proč?" zamrkal nechápavě Deidara a na jeho výrazu bylo jasně poznat, že si připadá, jako kdyby mu snad někdo chtěl ukrást jeho oblíbenou hračku.

,,Myslím, že si zasloužíš taky už konečně nějaký pořádný volno a ne jenom těch pár hodin večer. Itachi taky bude rád."

,,No," mlasknul jakoby se najednou nechumelilo, ,,to je potom jiná."