Pod rouškou mafie 4: Cesty osudu [MadaNaru, HidaSaso, ItaDei] ×

Kapitola dvacátá

,,Fajn, dejme tomu, že v tom má vážně ta ženská prsty. Důvod by k tomu měla," promnul si šedovlasý mafián prsty bradu, když si se Sasorim a Itachim vyslechli Sasukeho a Narutův tip na toho, kdo by v Madarově únosu mohl figurovat, ,,Otázkou ale zůstává... s kým se ta čubka spikla? Tohle rozhodně nemohla udělat sama... a i kdyby to celý zpunktovala ona sama, o čemž fakt pochybuju, musela by mít dostatek finančních prostředků na to, aby zaplatila těm, kteří ho unesli."

Naruto si unaveně prohrábnul zlatavé vlasy a zhluboka si povzdechnul.

,,Začíná to bejt tak strašně zamotaný, že za chvíli nebudu vědět ani to, jak se jmenuju," zamručel.

Když si vzpomněl na to, jak sem tam v televizi sledoval nějaký detektivní seriál nebo film, to pátrání po zločinci nikdy nevypadalo tak obtížně jako ve skutečnosti. Nikdy mu to nepřišlo tak nesmyslně zamotané, jako právě tohle. I když už měli několik informací, pomineme-li to, jak šíleně dlouhou dobu jim to trvalo, pořád vlastně nic moc nevěděli. Nebo nevěděli to podstatné. Pořád jim toho tolik unikalo a všechno, co je napadlo, byly jenom nepotvrzené domněnky.

Rudovlásek vstal ze židle, popošel kousek dál k počítači, přes opátko židle se k němu naklonil a cosi začal naťukávat do klávesnice a odklikávat myší. O chviličku později se zasedací místností už ozval zvuk pracující tiskárny, která tiskla požadované navolené stránky.

Všichni v místnosti jenom mlčky sledovali Sasoriho počínání a čekali jenom na to, až další člen Uchihovské mafie začne vysvětlovat to, co dělá.

Když byly všechny papíry vytisknuty, Akasuna si je vzal do rukou a dlouhými kroky přešel až nakonec zasedačky k obrovské bílé magnetické tabuli, před níž se postavil a oříškově hnědýma očima přejel všechny, kteří na něm viseli zvědavými pohledy.

,,Naruto má pravdu," odkašlal si na úvod, ,,Je to až moc zapeklitý a začínáme se v tom zase ztrácet, takže budeme pracovat s tím, co na sto procent víme a zkusíme do toho zakomponovat i naše domněnky. Třeba nás to někam dovede."

Sáhnul za sebe, vzal do ruky černou fixu a na jeden z vytisknutých papírů cosi namaloval. Pak ten papír magnetem připevnil na tabuli někam doprostřed.

,,Tohle je místo, odkud byl šéf unesen," ukázal prstem na vyznačený křížek.

Další papír připevnil magnetem nad malou mapku. Byla to fotka Kazumi Yutarashi. Vedle ní napsal plus a otazník.

,,Řekněme tedy, že za to může ona," papouškoval Hidanova slova, ,,Zároveň ta ženská musela s někým spolupracovat, aby to všechno dopadlo. Toho dotyčného zatím ještě neznáme, ale můžeme počítat s tím, že buď je to někdo velmi majetný, kdo ji mohl buď půjčit peníze na to, aby si najmula lidi na únos, nebo to může být konkurenční gang, jehož lidi, jak moc dobře sami víme, v tomhle umí chodit... Spolupráce Yutarashi s někým dalším je stoprocentní. Díky svýmu povolání, i povolání svýho zesnulýho manžela by nikdy nenašetřila tolik peněz na to, aby si sama někoho zaplatila. A i kdyby vážně hodně hodně hodně šetřila, nedokázala by ty lidi platit takovouhle dobu, co je šéf fuč, protože... v tohle všichni samozřejmě doufáme... pokud je pořád naživu, musí se o něj někdo starat. I kdyby dostával minimální příděl jídla, někdo mu ho bude muset dávat. Yutarashi stále chodí do práce, dovolenou si v posledních týdnech nevzala. A jelikož Zetsu projel všechny informace, které o ní našel, žádnou vyšší půjčku, kterou by mohla pokrýt ty lidi, si v poslední době nevzala."

,,Většina lidi, co odvádí pro někoho dalšího špinavou práci, ale spadá pod nějaký gang," ozval se Itachi zamyšleně, ,,Je jenom minimální procento těch, co pracují sami na sebe."