Pod rouškou mafie 4: Cesty osudu [MadaNaru, HidaSaso, ItaDei] ×

Kapitola dvacátá první

Plavovlasý mladík se unaveně opíral o zábradlí prostorného balkonu a díval se na rozlehlý pozemek před sebou. Slunce už pomalu zapadalo za obzor a i když bylo ještě dost brzy, cítil, jak se mu únavou klíží víčka a netouží po ničem jiném než složit hlavu na polštář a propadnout se do hlubin spánku. To věčné zírání do pozdních ranních hodin, nebo až extrémní brzké vstávání a silná absence klidného a dlouhého několikahodinového spánku se na něm už postupně začínala podepisovat. Hlavu měl přeplněnou myšlenkami a teoriemi jako pátrací balon a silně pochyboval, že má jeho mozek ještě takovou kapacitu, aby se do něj něco vešlo. Dnešek byl prostě tak zatraceně dlouhej! Měl dojem, že to, co za těch několik hodin stihli, by se klidně mohlo vejít i do několika dnů. Přišlo mu, že od doby, co ho napadla možnost, že by za tím mohla být možná ta zmije, uplynul už minimálně týden!

,,Jdi si lehnout, nebo to s tebou za chvíli sekne," ozvalo se vedle něj hlubokým chraplavým hlasem a na jeho rameni spočinula velká bledá dlaň.

Byl tak unavený, že ani nepostřehnul, že se k němu někdo přiblížil.

,,Hm," zamumlal a jenom silou vůle držel hlavu stále nahoře a oči otevřené, ,,To je dobrej nápad."

,,Já mám vždycky dobrý nápady, jen to občas někdo prostě neocení," zazubil se na něj přátelsky Hidan, ,,V klidu si odpočiň. Potřebuješ to. My ještě zůstaneme chvíli vzhůru než to taky zabalíme. Všichni jsou unavení a takhle bysme akorát dělali zbytečný chyby."

,,Je to náročný," povzdechnul si Naruto.

,,A ještě bude," pokýval souhlasně šedovlasý hlavou a založil si ruce do kapes, ,,Ale najdeme ho. Vím to."

Blondýnek jej počastoval unaveným úsměvem a přikývnutím, než se loudavými kroky začal ploužit z balkonu do útrob honosné vily. Jeho kroky rovnou zamířily do koupelny, kde se svléknul a postavil se do sprchového koutu. Až teprve tam si uvědomil, že za dnešek nesnědl snad ani jedno jediné sousto a jeho žaludek zeje prázdnotou. Bohužel si byl vědom toho, že únava byla momentálně tak silná, že by nebyl schopen ani nic rozžvýkat, natož to spolknout.

,Musím se začít o sebe taky trochu starat, ttebayo,' pomyslel si s přivřenýma očima opíraje se o kachličkovou zeď a nechaje na sebe dopadat kapky teplé vody, ,Jinak dřív nebo pozdějc zkolabuju a nebudu nikomu ku prospěchu.'

***

Mezitím, co se plavovlásek sprchoval, si šedovlasý hromotluk stojící stále na balkoně, zapálil cigaretu. Přestal sice kouřit už před lety, ale díky tomu všemu, co se tu za posledních několik týdnů semlelo, si sem tam prostě zapálil. Uvědomil si, jak moc ho ten obyčejný zapálený tabák srolovaný do papírku uklidňuje. Silně a zhluboka potáhnul, že zmizela téměř čtrvtina cigarety, chvíli si nechal všechen kouř v puse, než ho s hlubokým výdechem vydechnul do noční oblohy. Něco mu říkalo, že začínají být konečně na správné cestě a už to bude chtít jenom chviličku a celé tohle depresivní období konečně skončí. Přiložil filtr cigarety zpátky k ústům a znovu silně potáhnul.

,,Už si šel lehnout?"

Ten známý hlas ho tak vylekal, až se z plna plic dusivě rozkašlal a v další vteřině zahazoval nedokouřenou cigaretu přes balkon.

,,Přede mnou to nemusíš zahazovat," ušklíbnul se Sasori a stoupnul si vedle něj, ,,Vím, že zase kouříš."

,,J-jak-to?" vykašlal ze sebe šedovlásek.

,,To, že se navoníš tolik, že seš cejtit jako kdybys vylez z pánskýho bordelu a nacpeš si do pusy tolik mentolek, jako kdyby sis chtěl vypálit hrdlo neznamená, že to z tebe není cejtit," pokrčil rameny Akasuna, ,,Tvoje oblečení je tím nasáklý a navíc jsem tuhle v tvým saku našel poloprázdnou krabičku."