Pod rouškou mafie 4: Cesty osudu [MadaNaru, HidaSaso, ItaDei] ×

Kapitola šestá

Starý vrásčitý muž, opíraje o hůl, která mu pomáhala při chůzi, se pomalu přibližoval ke svému vězni, následován svými věrnými bodyguardy. Černý oblek šitý na míru mu skvěle padnul a i přes svoje léta v něm vypadal opravdu dobře a váženě. Klobouk stejné barvy měl zlehka skloněný do čela. Při každém dotyku hole o kamennou zem se místností rozlehla ozvěna klapotu. Zastavil se přímo před tmavovlasým mužem a na rtech se mu rozvlnil poměrně husí kůži nahánějící úsměv.

,,Omlouvám se, že jsem tě nepřišel navštívit už dřív, Madaro," roznesl se jeho stařecký hlas místností, ,,ale měl jsem spoustu práce. Sám to dobře znáš."

Rukou se pohodlněji opřel o kulatou rukojeť hole. Podle všeho to byl nějaký velmi drahý opracovaný rudý kámen, zasazený do zlaté obručky posázené několika smaragdy.

Kdyby měl Madara v ústech dostatečně vlhko a dokázal by vytvořit aspoň kapku sliny, neváhal by a plivnul na něj.

,,Nečekal jsem, že mě bude tak dlouho bavit sledovat ty tvoje tupce, jak se tě pořád snaží najít," zasmál se poté krátce, ,,ale kupodivu to sleduji jako jednu ze svých oblíbených telenovel... Avšak na druhou stranu už je to docela nuda. Je to pořád dokola. To samé. Zamíchal jsem trochu kartami a uvidíme, jak moc mě to pobaví."

Madara jenom něco nesrozumitelného zasípal.

,,Ale kdeže je moje pověstné vychování!" zasmál se znovu starý muž, ,,Dejte mu napít, chlapci, cožpak nevidíte, že má chudáček žízeň?"

Až nyní si Madara všimnul, že jeden z bodyguardů má v rukách kýbl. O vteřinu později už byl zmáčený od hlavy až k patě, když z něj na něj vychrstnul ledovou vodu. Na obnažené pokožce mu ihned vyskákala husí kůže. Dlouhé havraní vlasy se mu přilepily na záda i na hrudník.

,,No není to už lepší?" rozesmál se posměšně stařík.

Uchiha sevřel ruce křečovitě v pěst. Paže ho už tak strašně bolely, až měl dojem, že až se z těch okovů dostane, upadnou mu.

,,Co... tímhle jako... zamýšlíš?" vydechnul nakonec s obtížemi.

Jazykem si olíznul mokré rty, aby do úst dostal aspoň něco málo vody.

,,Mám toho v plánu hodně," pokýval muž hlavou spokojeně, ,,Pro začátek ti akorát prozradím to, že tvoje éra, kdy jsi byl až směšně dlouho u moci už skončila. Za pár dnů se pořádá zasedání a já, jakožto jeden z dalších mocných klanů se přihlásím o post kmotra."

,,A... kvůli tomu... tohle všechno?" uchechtl se Madara a kdyby neměl tak ztuhlý krk, posměšně by potřásl hlavou.

,,Ale jistěže ne," mlasknul starší, ,,To je jenom začátek, můj milý hochu."

Mužova tvář se nepříjemně a zlověstně stáhla. Přistoupil k němu o krok blíž.

,,Budu sledovat jak tvoje dlouho budované impérium padá jako domeček z karet. Budu sledovat to, jak se k tobě tvoji nejbližší nakonec obrátí zády, protože jim přijde přednější zachránit si vlastní krk, než shnít po tvém boku. A i kdyby se našel někdo, kdo by přece jenom chtěl po tvém boku zůstat, budu ho trápit tak moc, že bude prosit o smrt. Nechám tě sledovat, jak si ten tvůj milovanej koloušek konečně užívá života s někým jemu rovným. Jenom chviličku ho nechám doufat v to, že konečně dostal šanci na normální život, a pak... Pak ho nechám přímo před tebou fňukat, křičet a trpět. Ale ne pro tebe. Kvůli tobě. Dám mu pocítit to, jak příšerně bolí, když v životě ztratíš všechno. Všecičko. A ty... pěkně z první řady bude sledovat, jak se z jeho těla vytrácí všechna láska k tobě a nahrazuje ji nechutenství a nenávist. Zloba a opovržení. Nechám mu volnou ruku a třeba to bude právě on, koho uvidíš jako posledního, než se ti mozek rozprskne o stěnu. Přece jenom... sám si už skvěle našlápnul na to, jak mu dokonale zničit život."