Pod rouškou mafie 4: Cesty osudu [MadaNaru, HidaSaso, ItaDei] ×

Kapitola osmá

Omlouvám se za zpoždění, ale N-chan začaly pěkně trápit zuby T_T

- FLASHBACK -

Naruto seděl naštvaně a možná i trochu poníženě ve výslechové místnosti na policejní stanici. Ruce měl složené v klíně a kolem zápěstí mu chrastila policejní želízka. V duchu si nadával do idiotů, že byl tak neopatrný a nechal se při krádeži peněženky jednoho už na pohled dost bohatého týpka, tak trapně chytnout. Rozhodně to ale nedával za vinu jenom sobě, protože kdyby nebyl tak moc ve stresu a nebyl hnán časovým limitem, takovou tupou chybu by neudělal.

,,Vážně mi tu chceš neustále tvrdit, že nevíš, kde jsou tvoje rodiče? To nechodí do práce? Máš na ně telefon?" vyptával se ho znovu policista sedící naproti němu a očividně byl už dost nevrlý.

,,Nevím, kam naši zmizeli!" vyštěknul pohoršeně blondýn, ,,Neobjevili se doma už od včerejška. A sorry, ale jsme tak nechutně chudý, že nemáme ani na posranej telefon."

,,Bejt tebou, tak se chovám slušně, chlapče, nebo se dostaneš do pěknýho průseru," varoval ho policista, který byl na toto chování za svá léta praxe zvyklý, tudíž s ním mladíkův výlev nijak nezacloumal.

,,V něm už stejně sem, tak to je fuk," odfrknul si Naruto a vzpurně trhnul hlavou.

Policista se už nadechoval nejspíš k dalšímu mravnímu kázání, když v tom někdo dvakrát klepnul na dveře a do místnosti nakoukla hlava mladé ženy.

,,Pan Uzumaki tu má advokáta. Rád by s ním mluvil o samotě," prohlásila.

Vyslýchající policista s povzdechem vstal a s posledním výrazem, který jasně říkal ,Nemáte na telefon, ale na advokáta jo?' opustil místnost.

Naruto však překvapeně zamrkal.

,Advokát? Já nemám kurva žádnýho advokáta!'

Oči se mu však vztekem zúžily, když dovnitř napochodoval vysoký tmavovlasý muž s arogantním úšklebkem na tváři. Tělo se mu však nepatrně rozechvělo i strachem z toho, co nyní mohlo přijít. Upřímně si myslel, že když nebude spolupracovat a bude drzý a hrubý, nechají si ho tu pod dohledem a tenhle týpek na něj tak nebude moct. Očividně se dost spletl.

,,Tohle se ti moc nepovedlo, co?" uchechtnul se Madara a zavřel za sebou tiše dveře, načež se posadil naproti svému 'klientovi'.

Blondýnek vztekle zaskřípal zuby.

,,Takhle blbě se nechat chytit," mlasknul nespokojeně, ,,Jeden by řekl, že už v tom budeš mít aspoň trochu praxe."

,,Kdybych neměl posranej den na to, abych vám sehnal prachy, nestalo by se tak!" odseknul mu, ,,Kdyby se to nepodělalo, tak bych na tu splátku měl."

,,Takže hádám, že peníze nemáš."

,,Ne, ty vole, všechny prachy, co jsem za ten den šlohnul mi nechali a pro jistotu mi přihodili ještě něco navíc!" rozesmál se už lehce hystericky plavovlásek, dostaje do oka nepříjemný tik.

Madara líně natáhnul na stole ruce a spojil je. Zlehka se předklonil a se zálibou se podíval do hlubokých modrých očí.

,,Dám ti na výběr, i když... v týhle situaci moc na výběr nemáš," začal tichým a možná trochu husí kůži nahánějícím hlubokým hlasem.

Blondýnek se zamračil, ale mlčel.

,,Buď... až tě odsud pustí, nechám své lidi, aby ti provrtali kulkou tu tvou vzpurnou a drzou palici, protože si nedodržel termín na zaplacení splátky i po prodloužení. Možná smrt jediného milovaného syna donutí tvoje rodiče se vrátit, pokud to nejsou nějaký necitelná hyeny, a nebo... tě u sebe zaměstnám. Budeš něco jako můj osobní otrok. Budu ti platit a velká část tvojí výplaty půjde na splacení dluhu, kterej na tebe po rodičích padnul. Nenechávám nikomu nic zadarmo, ale... volba je na tobě. Život nebo smrt, vyber si... Ale upřímně, bylo by mi tě možná trochu líto, kdyby si zaklepal bačkorama. Nerad nechávám zabíjet děti," ušklíbal se na něj dál, jako kdyby to, o čem mluvil, bylo naprosto normální.