Last lovers (CZ)

1.

Nora pomalu otevřela oči a ihned ucítila bolest v žebrech.

"Být vámi tak se moc nehýbám."

Ozval se mužský hlas s výrazným skotským přízvukem. Ani ji to nepřekvapovalo, vždyť přece byla ve Skotsku. První co ji napadlo bylo, že je v nemocnici, ale ihned si všimla zdobení nad sebou. Ležela na posteli s nebesy, což ji překvapilo.

"Kde to jsem?"

"V bezpečí."

Z bůhví jakého důvodu ji to neuklidnilo.

"Kdo jste?"

"Přítel."

Spíš úchyl, napadlo ji a nadzvedla se na loktech. Hrudník měla ovázaný stejně jako hlavu a nohu měla položenou nahoru. Rozhlédla se aby našla onoho tajemného muže. Seděl ve křesle a rohu pokoje, ale přítmí jí nedovolovalo mu vidět do tváře.

"Kdo jste?"

Zeptala se znovu, tentokrát víc nahlas. Muž se postavil a přistoupil k ní.

"Lord Arthur z Oldwoodu když vás to tak zajímá."

Před Norou stál možná čtyřicetiletý muž v černém obleku. To co ji ale zaujalo byl jeho obličej. Měl ostře řezané rysy, orlí nos a jeho uši také přitahovaly pozornost. Nedalo se o něm říct, že by byl klasicky krásný, ale dozajista byl zajímavý, přitažlivý. A vyšší než Nora, což jí imponovalo.

"Já jsem Nora Richardsová."

"To už jsem zjistil z vašich listin."

"Listin? Co to sakra mele?"

Pomyslela si, ale radši mlčela.

"Máte poraňený hrudník a hlavu, měla byste zůstat ležet."

"Kde to jsem?"

"Na mém hradě."

"Do háje, kde to jsem?"

Vykulila oči. On si k ní sedl na postel a dívka automaticky ucukla.

"Kde mám mobil?"

"Prosím?"

"Kde je můj mobil!?"

"Nejdřív mi budete muset vysvětlit co přesně hledáte."

Nora zvedla obočí.

"Vy si ze mě děláte legraci?"

"To by mě ani nenapadlo."

"Tak mi dejte můj telefon!"

Lord Arthur se posmál a zakroutil hlavou.

"Nevím co to je ale pokusím se vám to navrátit."

"Vy nevíte co je to mobil?"

"Ne."

"Už vám někdo řekl, že jste pošuk?"

"Po... Cože?"

Zarazil se muž a trochu se zamračil.

"Nejste vy tak trochu nevychovaná?"

"Možná, vzhledem k tomu, že jsem sirotek a pěstouni mě měli šedesát kolem krku."

A prohrábla si kaštanové vlasy. Potom trochu zmírnila a usmála se na svého zachránce.

"Díky za záchranu. Vy vážně nevíte co je to mobil?"

"Ne. Vysvětlíte mi to?"

"Taková malá černá krabička."

"Tak tu jsem neviděl."

Nora si povzdechla.

"Tak asi zůstal v tom lese."

Arthur si znovu stoupl.

"Nemáte hlad?"

"A vy se ptáte? Jak dlouho jsem spala?"

"Tři dny. Dáte si krocana?"

Dívka kývla a v ústech se jí začaly sbíhat sliny. I tak jí ten muž děsil.

"Pomůžu vám vstát."

Pravil a podepřel ji. I přes to všechno co jí na něm přišlo divného musela uznat, že úžasně voní. Nedokázala se té vůně nabažit. Pořád na sobě měla tričko a rifle co měla pod tou kombinézou.

"Ještě jednou děkuji za tu záchranu."

"Není za co. Byl jsem zrovna na vyjížďce. Betty se potřebovala proběhnout."

"Auto?"

"Ne, kobyla."

"Ten chlápek je vážně divný."

Postupovali dál. Noře už došlo, že jí s tím hradem doopravdy nelhal. Co by to bylo jiného? Možná gotické zdobení, dlouhé chodby a lomené oblouky. V historii se vyznala docela dobře.

"Vy tady bydlíte sám?"

"Ano."

"A jak dlouho?"

Muž se zastavil aby otevřel dveře.

"Ach, celé staletí."

"Definitivní blázen."

Říkala si v duchu zatímco vcházela do jídelny.

"Snad je neškodný. Neškodný blázen, co si hraje na Highlandera."

Sedla si na zdobenou židli do čela stolu a zadívala se na svého hostitele.

Teď jsem v Praze na výletě tak to bude trochu kratší. Ps. Co sj myslíte o našem lordovi? Je na obrázku.