Last lovers (CZ)

10.

Nora se převalila na druhý bok a přitáhla si přikrývku blíž k tělu. Na chvíli otevřela oči a hned je chtěla zase zavřít, když tu jí došlo, že je cosi špatně. Posadila se a rozhlédla se po místnosti. Chvíli jí trvalo, než se jí vrátily vzpomínky na včerejší večer. Byla v posteli lorda Arthura, ale kde byl on?

____________________

"Ty jsi mě políbila?"

Zeptal se trochu zděšeně Arthur a poodstoupil.

"Jo."

Odpověděla ona a prohrábla si vlasy.

"A... A proč?"

"No, protože se mi líbíš, proto. Mám tě ráda, no."

"Ráda?"

Muž byl velmi překvapen a rozrušen. Nora kývla.

"Aha."

Pronesl jen a pak ji mlčky pozoroval. Pak jakoby náhle změnil názor, přistoupil k ní a objal ji kolem pasu.

"A kdybych řekl, že jsem se zamiloval do jedné krátkovlasé, prostořeké dívky, co by na to řekla?"

"Asi by řekla, že se taky zamilovala. Ale budeš se jí muset zeptat sám."

Pak se Arthur naklonil a políbil ji. Ale na rozdíl od předcházejícího polibku, tento byl opětovaný a vášnivý. Ona ho objala kolem ramen a přitáhla si ho blíž k sobě.

_____________________

"Arthure?"

Zeptala se opatrně a sundala nohy z postele.

"Lorde Arthure z nevzpomínám si odkud?"

Zkusila to znovu a postavila se.

"Hej! Mešuge?"

Ani napotřetí se nikdo neozval.

"No dobře, vzdávám to. Jak dlouho se mnou ještě hodláš hrát na schovávanou?"

Ticho. Jediné co bylo slyšet byla její chodidla jak pleskala o kamenou podlahu.

"Drahoušku?"

Zase nic.

"Kde jsi?"

"Dělá ti snídani."

Nora se otočila a uviděla tu ženu z obrazu, Clemence.

"No tak to mě podrž. Já už zase spím?"

"Ne, nespíš. Jsi tak vzhůru, jak jen to jde."

"Takže mi hráblo. Definitivně."

Prohlásila dívka a přitáhla si prostěradlo blíž k tělu. Clemence se zasmála a zakroutila hlavou.

"Ne, neboj se. Tvoje mysl je naprosto v pořádku."

"Tak to si nemyslím, ale díky. Tak kdo jsi? Ne, ne, špatná otázka, já vím, kdo jsi. Co jsi?"

"Jsem mrtvá."

Odpověděla prostě a Nora se ušklíbla.

"Aha. Tak jakože jsi tady?"

"Jsem duch."

"Posloucháš se vůbec?"

"Měl bych?"

Nora se otočila a za sebou uviděla Arthura.

"To nic, já si tu jen povídám s..."

Otočila se zpět aby ukázala na Clemence, která tam ale už nebyla.

"Sebou. Asi už jsem se úplně zbláznila."

"To přece vím. Dáš si vajíčka?"

Usmál se a políbil ji na čelo. Tác se snídaní položil na stůl a dívka zvedla obočí.

"Jednou mi stejně budeš muset říct, kde bereš to jídlo."

"Jednou možná ano."

Nora zakroutila hlavou a políbila ho. Objala ho a prsty mu projela vlasy.

"Ty, Arthure, vídáš tu někdy duchy?"

"Ne. Ty snad ano?"

"Ano. Asi. Nevím."

"Tak se rozhodni."

Položila mu hlavu na rameno a když otevřela oči, uviděla ji. Vyskočila jak čertík z krabičky a ukázala prstem.

"Vidíš tam někoho? Arthure, je tam někdo?"

"Ne."

"Nedělej si ze mě legraci, ano?"

"Vážně tam nikdo není."

Teď se do hovoru zapojila i Clemence. No zapojila, jediný kdo ji slyšel byla Nora.

"On mě nevidí."

"Vážně, Noro jsi v pořádku?"

Zajímal se muž a přistoupil k ní.

"Nejsem si úplně jistá."

Tak co? Vidí Nora doopravdy duchy, nebo je jen blázen?