Last lovers (CZ)

13.

O tři měsíce později, Nervová sanatoria Green forest, sever Skotska:

"Samozřejmě, že ji můžete navštívit, pane Jonesi, to je jasné."

Usmála se sestřička na vysokého černovlasého muže s mírnými asiatskými znaky. Jeho tvář vzbuzovala dojem, že kdyby chtěl, mohl by hrát psychopaty v amerických filmech. Na sobě měl rifle a kostkovanou košili a mírně se usmíval.

"Budu jenom potřebovat do záznamu celé vaše jméno."

"Dobře. Aaron Jones."

"Tak fajn. Tady mi to podepište."

Muž uchopil propisku, podepsal se a následoval ženu, která se vydala dlouhou chodbou plnou dveří.

"Takže vy chcete navštívit Noru Richadsovou, ano? Můžu se zeptat odkud ji znáte?"

"Byl jsem její přítel."

"Aha. To je zvláštní."

"Co je zvláštní?"

Zeptal se Aaron a strčil ruce do kapes. Žena zvedla hlavu.

"Vaše kamarádka, Nora. Její stav odpovídá tomu, že ztratila někoho blízkého. Ale když jsme se ptali jejích blízkých o ničem nevěděli. A co víc, o posledních dvou měsících nemá nikdo žádné informace. Jakoby ty dva měsíce nebyla. Potom ji našli na prahu nemocnice jednoho malého městečka. Nikdo nevěděl, kdo ji tam dovezl a ona sama o tom nechtěla mluvit. Vlastně od té doby skoro nemluví. Většina si myslí, že ji unesl nějaký psychopat a že mu utekla. A teď má blok. Jakoby tu vzpomínku vymazala ze svojí paměti."

Muž za ní jen mlčky přikyvoval. Došli až ke dveřím.

"Tady to je. Pokoj číslo 9. A hodně štěstí."

"Hodně štěstí?"

"Jo. Jestli s vámi bude mluvit, tak jste šťastný muž."

Otevřela dveře a pokynula rukou. Aaron vešel a potichu je za sebou zase zaklapl.

"Noro?"

Ticho. Viděl ji, seděla na posteli a koukala z okna.

"Noro, to jsem já, Aaron."

"Vím, že jsi to ty, tupče."

"Alespoň, že to se nezměnilo."

Pousmál se a přistoupil k ní.

"Jdi do háje, Aarone, ano? Nikdo tě nezval."

"Ale tohle není tvůj byt. Můžu tu být, protože mi to tvůj dohlížející lékař dovolil, víš?"

Otočila se na něj a hodila po něm polštář.

"Nemusím se s tebou bavit."

"Ale bavíš. Pověz mi, Noro, kde jsi byla ty dva měsíce?"

Neodpověděla.

"No tak. Řekni mi to."

"Tak tobě to tedy říkat nebudu."

Sedl si k ní na postel a polštář, který svíral v rukou položil.

"Ale, ale. Mluv se mnou."

"Mluvit jsem s tebou přestala ve chvíli, kdy jsem tě načapala s tou druhou."

"Lidi se mění, Noro. Dej mi šanci. Nebudeš přece čekat na prince na bílém koni, ne? Ti přece neexistují."

Dívka sklopila hlavu a skoro neslyšně zamumlala.

"To by ses divil."

"Říkala si něco?"

Optal se ihned on, ale Nora se jen ušklíbla.

"Jo, ale ne tobě."

"Víš co? Já jsem ti chtěl pomoct."

"Ale já ji nepotřebuji."

Zamručela a vstala.

"Už by si měl jít. A cestou můžeš sbalit sestru Michaelovou. Viděla jsem jak ses po ní koukal."

"Jsi nenapravitelná, víš to?"

"Vím. A táhni."

Muž vstal a přešel ke dveřím.

"Tak se měj."

"Věř, že budu. Sbohem."

Aaron se zasmál.

"Sbohem? Mluvíš, jako bys ty dva měsíce strávila ve Viktoriánské době."

"Co ty víš."

Prohlásila a on vyšel z místnosti. Zavřel za sebou, ušklíbl se, zakroutil hlavou a odešel.

Tak a je to. Znovu vám říkám, položte ty sekáčky na maso a vyslechněte mě. Ano, zavřela jsem Noru do Nervového sanatoria, což je dost podobné Psychiatrické léčebně. Ale to není úplně špatné, ne? A všechno má svůj důvod.

PS.: Na obrázku je Aaron. :D