Last lovers (CZ)

15.

Postava oblečená celá v černém přeskočila vysokou betonovou zeď a zvedla ze země velký batoh. Podle stylu chůze i podle postavy bylo poznat, že je to žena. A těm chytřejším z vás už došlo, že je to naše hrdinka, Nora.

Té totiž došla jedna věc a to ta, že Arthur potřebuje odněkud brát jídlo. A tak si našla seznam skladů s potravinami ve vzdálenosti do čtyř mil od hradu. A tohle byla jediná možnost.

Z kapsy vytáhla paklíč a začala se dobývat dovnitř. Netrvalo jí to dlouho na to, že to dělala prvně. Ani ne za dvě minuty zámek povolil a dívka vešla dovnitř. Pomalu se vplížila dovnitř a vchodové dveře za sebou zase potichu zavřela. Očima vyhledala schody a vyrazila k nim. Po chvíli už konečně klusala dolů do nejnižšího podlaží.

Historie skladu  sahala až do středověku a tehdy patřil k hradu. Musí tedy být spojený a to pravděpodobně podzemní chodbou mířící na sever.

Vytáhla kompas. Byla doopravdy připravená na všechno. Střelka se chvíli třepala ve svitu baterky a nakonec našla sever. Nora se rázným krokem vydala tím směrem.

Doopravdy tam byly dveře. Vypadaly, že na ně už všichni zapomněli. Vzala za kliku a s vrzáním vstoupila dál.

"A pak, že se mi to nepodaří."

Ušklíbla se, zavřela za sebou a vydala se do tmy. V batohu na zádech jí cosi cinkalo a kanady které měla na nohou s každým krokem vrzaly. Podle toho co viděla na internetu by měla ujít asi míli a půl, než se začne terén zvedat.

"Pluj, pluj loďko pluj. Pluj po proudu jen. Vesele, vesele vesele vesele vždyť život je... Sakra!"

Začala si zpívat, ale nedokončila, protože narazila hlavou do čehosi co po chvíli vyhodnotila jako kořen. Když si představila jak touhle nízkou chodbou prochází Arthur se svojí výškou musela se zasmát. Až teď si všimla vyježděných kolejí v podlaze a došlo jí, že její přítel asi používá vozík.

"Chytráčku jeden."

Pousmála se a pokračovala dál. Začala pomalu stoupat a s tím se i blížit k cíli její cesty. A když se na konci chodby objevily dřevěné okované dveře skoro vyskočila nadšením.

"Mám tě, Lorde z Oldwoodu."

Zašeptala a ramenem se opřela do v pořadí už třetích dveří. Ty se otevřely docela tiše a tak Nora  vklouzla do hradu zcela nepozorována. Vylezla poblíž jídelny a tak se rozhodla, že se vydá nahoru k ložnici.

Že udělala chybu jí došlo ve chvíli, kdy si uvědomila, že její zavazadlo vydává moc velký hluk a boty tomu moc nepomáhají. Položila tedy batoh na zem vedle dveří ale boty si nevyzula.

Vyběhla po schodech nahoru a chystala se otevřít dveře ložnice, když tu se otevřely samy. Dívka skočila za roh a přitiskla se ke zdi. Pořád ale nechala hlavu tak, aby na něj viděla.

Arthur vyšel ven a rozhlédl se. Noře se skoro zastavilo srdce, tak dlouho ho neviděla. A bylo to poznat. Na tváři mu vyrostlo strniště a vlasy taky trochu poporostly.

"Je tu někdo?"

Zeptal se a ona se pousmála. Mlčela.

"Haló?"

Nora udělala drobnou chybu a to tu, že ztratila balanc a přenesla váhu z jedné nohy na druhou. Muž uslyšel vrzání jejích bot a otočil se tím směrem. Slyšela jak vytáhl meč a vydal se jejím směrem.

"Jsem ozbrojený a nebezpečný."

Nora se rozhodla a vystoupila ze stínu.

"To první zcela jistě jsi, ale s tím druhým si nejsem tak úplně jistá."