Last lovers (CZ)

17.

Už usnul. Nora se posadila a odhrnula si vlasy z čela. Něžně ho přikryla a začala se oblékat. Musela se na cestu vydat sama, nemohla jo vzít s sebou. Nešla pro ten meč, to ani omylem. Cíl její cesty byl mnohem blíž a raky byl mnohem nebezpečnější.

Satelitní snímky okolí hradu mluvily za vše. Bylo zde vidět jeden objekt, o kterém očividně Arthur neměl ani tušení.

Políbila svého přítele na čelo a po špičkách opustila místnost. Boty zvedla ze země na chodbě a seběhla schody.

Nora, přestože byla výbušná, nikdy nebyla někým, kdo by ihned ubližoval lidem. A tak se rozhodla, že se vydá přímo do hnízda bestie. K Oldwoodské čarodějnici domů.

Venku už začínalo svítat. Dívka pevně svírala papír s mapou a rázně kráčela vpřed. Za opaskem měla dýku, spíš jen pro svůj pocit než na obranu. Když zahlédla kouř stoupající z komína blízkého stavení, trochu spomalila a začala se plížit.

Nebylo to daleko. Za necelou minutu už stála u dveří a blízkým oknem zjišťovala, jestli je někdo uvnitř. Nebyl. Opatrně otevřela dveře a vstoupila dovnitř.

Uvnitř byla spousta různých bylinek a jiných podivností. Bylo tam celkem uklizeno a čisto. Vypadalo to tam spíš jako v normálním domě než jako u čarodějnice. Na zadní stěně byly malé dvířka. Aby jimi Nora prošla musela se sehnout a natočit se bokem. Místnost do které právě vstoupila byla plná poliček nacpaných různými lahvičkami. Ona přistoupila blíž a vzala jednu do ruky. Obrátila ji v dlani a podívala se na štítek.

Jeremy Streetman

"Cože?"

Zvedla obočí Nora a podívala se na zátku. V tuto chvíli došlo k zásadnímu zvratu. Kdyby překonala svou zvědavost, vrátila lahvičku zpět a odešla, nestala by se ta událost, která roztočila kolotoč následujících událostí. Kdyby věděla, co způsobí otevření jedné lahvičky, určitě by to neudělala.

Ale ona ji otevřela.

Vykřikla a upustila ji na zem. Z lahvičky se vyhrnul černý dým a začal se formovat do postavy. Mužské postavy. Dým houstl a osoba před ní se čím dál tím víc podobala lidské bytosti. Poslední zbytky kouře zmizely a muž před ní se zhluboka nadechl.

"Děkuji."

Nora na něj zírala jako na ducha. No, on to vlastně byl duch.

"Cože?"

"Díky za záchranu."

Až teď jí došlo, že on má na sobě uniformu z první světové války.

"Vy jste byl voják?"

Kývl.

"Ta čarodějnice mě zabila a uložila do té lahvičky."

V Noře hrklo.

"Do háje."

Poznamenala, protože jí došlo co to znanená.

"No nic. Jsem vaším dlužníkem, slečno."

"Ale jak se zapojíte do světa?"

"Já vnímal svět okolo. Byl jsem jako duch. Sbohem."

Otočil se na podpatku a rázným, vojenským krokem odkráčel. Nora se za ním chvíli koukala a pak otočila hlavu zpět na poličky.

Je zvláštní jak může jeden malý detail změnit běh věcí. Konkrétně jedna cedulka.

Dívka se rozhlédla a pohledem zavadila o skříňku s mírně pootevřeným víkem. Před ní byl cedulka s nápisem.

Nepřátelé

Samozřejmě, že se podívala dovnitř. Zvědavost zabíjí, to si pamatujte.

Uvnitř byla jen jedna lahvička. Nora na ni chvíli zírala, pak ji vytáhla a strčila do kapsy. Neotevřela, jen ji vzala s sebou. Na její místo dala tu předchozí lahvičku a otočila se s výrazem ženy, která neví co má dělat. Otočila se a vyběhla ven, nehledě na to, jestli ji někdo uvidí. Ve skutečnosti utíkala před jedinou věcí a to tou, kterou měla v kapse. Lahvičce s jediným slovem.

Clemence