Last lovers (CZ)

8.

Nora se probudila a rozhlédla se. Neležela ve své posteli a ani nebyla na hradě. Seděla na kamenné lavičce uprostřed velké zahrady plné růží a jiných květin, různých stromů a mramorových soch.

"Kde to sakra jsem?"

Zeptala se sama sebe nahlas a překvapilo když jí kdosi odpověděl.

"Všude a nikde."

Dívka otočila hlavou a až teď postřehla, že má na sobě dlouhé bílé šaty. To se jí ani trochu nelíbilo. A zdroj hlasu taky nikde neviděla.

"Co tím myslíte?"

"Přesně to, co jsem řekla."

Z ničeho nic se vedle ní objevila žena. Ne moc vysoká, blond, s vlasy až k pasu. Byla naprosto stejně oblečená jako ona a mile se na ni usmívala.

"Ráda vás poznávám, slečno Richardsová."

Promluvila a usmála se ještě víc.

"Jak k čertu víte kdo jsem? A když už jsem u toho, kdo jste Vy?"

"Nikdo důležitý. A vím kdo jste, protože to vím."

Nora vykulila oči.

"Aha."

"Víte proč jste tady?"

"No, vzhledem k tomu, že nevím, kde to jsem a kdo jste vy, ne, nemám nejmenší tušení."

Žena se zasmála a Nora k ní přistoupila.

"Tak kde to jsem?"

"Ve snu. Ve vašem snu, Noro. A jste tady protože neexistuje jiný způsob jak bych s vámi mohla mluvit."

"A kdo tedy jste?"

"Ale. Vždyť vy to víte. Nyní již zpět k důvodu mojí návštěvy vaší mysli."

"A to je?"

Bylo slyšet zpěv ptáků. Žena se pootočila a začala vysvětlovat.

"Jde o tvůj vztah s Lordem Arthurem."

"Žádný není!"

Vykřikla dívka a založila si ruce v bok. Žena se zasmála.

"To určitě. Noro, já jsem v tvojí hlavě, vím co se tu děje."

"To není slušné, takhle se hrabat v něčích myšlenkách."

Žena na Noru spiklenecky mrkla a pokračovala.

"Vím, že ses do něj zamilovala. A je to pochopitelné."

"Ale já vím, že je to prakticky nemožný vztah. On je nesmrtelný a já trdlo."

"Nejsi trdlo, líbíš se mu."

"A to víte jak?"

Noře se to už nelíbilo.

"Umím přece vstoupit do lidské mysli, ne? Prostě mu dej šanci, zkus to."

"A proč bych vás měla poslouchat?"

"Protože vím. Měla bys jít za svým srdcem."

Pak se otočila a začala odcházet. Nora tam stála, sama uprostřed svého snu a zírala na odcházející ženu.

"A co mám tedy dělat?"

Žena se otočila.

"Nevím. Polibte ho, něco naznačte, řekněte mu to. Je to jen na vás."

"A jak se mám probudit?"

"Je to váš sen. Stačí jen chtít."

__________________

Nora se posadila na posteli a chvíli zírala do tmy. Napočítala do desíti a pak položila nohy na zem. Postavila se a zamrkala.

"Ten hrad mi už vážně leze na mozek."

Vzala svíci, zapálila ji a vydala se na noční procházku. Bylo jasné, že teď už neusne. Boso a pouze v noční košili se vydala na cestu s žádným cílem a přitom uvažovala co ten sen měl znamenat. Procházela sem a tam po chodbách hradu a prohlížela si obrazy. Po chvíli se však zastavila a doslova s otevřenou pusou zírala na ženu na jednom z nich. Byla to ta žena. Žena z jejího snu. A Nora už tušila kdo to je.

A vy to víte taky, že? Je to tak jasné, ne? A tak jsem zpátky. Jsem tady a políbila mě múza. Na čelo, konkrétněji. Takže se máte na co těšit. A jenom taková kontrolní otázka: Ta žena, víte kdo to je? (Já vím, že to víte.) :D Mimochodem ta tajemná žena je na obrázku :D