Last lovers (CZ)

Epilog

Kdosi jednou řekl, že každý příběh má konec. Ale tento příběh ho nemá. A je to docela logické, vždyť jak můžou skončit dva lidé, kteří nemůžou umřít?

Samozřejmě, že nemůžeme říct, že spolu Arthur a Nora žili šťastně až do smrti, protože takového konce nemůžou dosáhnout, vzhledem k jejich neschopnosti opustit tento svět. Dokonce ani nemůžeme vědět, jak přesně jejich příběh skončí, pokud se tak někdy vůbec stane.

________________

Uprostřed louky seděla malá blonďatá holčička a plakala. Ani nepostřehla, jak k ní přistoupila hnědovlasá žena a dřepla si.

"Co se ti stalo?"

Zeptala se a dívka se lekla.

"Kdo... Kdo jste?"

"Já? Já jsem Nora. Nemusíš se mě bát."

Nora, pro tentokrát s vlasy až po ramena, si sedla vedle ní.

"Ale máma mi říká, že se nemám bavit s cizími lidmi. Prý jsou tu všude vojáci Aliance."

"Já ale nejsem voják, vidíš? Copak se ti stalo?"

"Holky ve škole mi vzaly svačinu a posmívaly se mi."

Nora si povzdechla.

"A jak se jmenuješ?"

"Lucy."

"Tak poslouchej, Lucy, musíš se jenom bránit. Postav se jim. Který je rok?"

Lucy zvedla hlavu.

"Ty to nevíš?"

Žena zakroutila hlavou.

"Tak který?"

"2357."

Nora hvízdla a z lesa náhle vyšel muž.

"Pomoc, pomoc!"

Zapištěla Lucy a schovala se za rameno svojí společnice. Ta se zasmála.

"Neboj. To je můj manžel."

Arthur se trochu usmál a přistoupil k nim. Holčička vstala a otočila se.

"Já už budu muset domů."

Pípla a odběhla. Teď vstala i Nora a objala svého společníka. Ten se pořád smál.

"Manžel?"

"A co jsem jí měla říct? Milenec?"

"Nevím. To zní taky divně."

"Nakonec budeme poslední milenci na světě."

Dokončila, chytila ho za ruku a políbila ho. A pak se vydali zpět, do místa, které nazývali domovem.

Tak a to je konec. A vzhledem k tomu, že se všichni pořád někam vrací, rozhodla jsem se, že další věc, kterou budu psát bude historická. Ale teď zpět k vám.

Jste úžasní. Prožili jste s tímto příběhem hodně, lásku, nenávist, smrt (Za to poslední se omlouvám) a dočetli jste to až do konce. Děkuji, jste úžasní. Jen doufám, že na mě nezanevřete a přečtete si i moje další dílko s názvem Little secrets.

Jěště jednou děkuji.

Mám vás strašně ráda, i když jste mě chtěli zabít.