Last lovers (CZ)

19.

Nora konečně nabrala vzduch do plic a promluvila.

"Já jsem pořád tady."

Mělo to znít sebevědoměji, než se jí podařilo, ale i tak to splnilo svůj účel. Arthur pustil Clemence a trochu od ní odstoupil. Chvíli na Noru mlčky zíral a pak mu došlo v jaké situaci se to vlastně ocitl.

"To tys ji...."

Otázka mířipa k Noře, která kývla.

"Jo. Já."

Následovalo ticho, které přerušila až Clemence.

"Chyběl jsi mi."

"Ty mi víc."

Pomyslná dýka se zabodávala hlouběji do Nořina srdce.

"Musíme najít ten meč."

Zněla zoufale.

"Má pravdu, Arthure. Musíme tě osvobodit."

Zastala se jí Clemence a podívala se na ni. Dívka však koukala jenom na Lorda.

Ten viděl co se děje. Bylo jasné, že neví, kterou si má vybrat. Miloval je obě. Ale co má dělat teď?

______________

"Nemohla jsem tě kontaktovat, prostě to nešlo."

Mluvila Clemence a Arthur přikyvoval. Nora šla vedle nich, na sobě měla černé kalhoty a bílé tílko. Přes to měla černou nepromokavou bundu a bylo jasně vidět, jak moc kontrastuje s Clemence. Ta ve své dlouhé černé sukni a bílé košili stažené korzetem vypadala tak bezbraně jak to jen šlo. Blond vlasy měla spletené do copu a na nohou měla boty na mírném podpadku, což Noru udivovalo. Sama měla kanady a co se týče vlasů, ty nemusím ani popisovat.

"Kam teď, Noro?"

Zeptal se Arthur a usmál se. Oslovená vytáhla z kapsy papír a rozložila ho.

"Rovně. Tady někde by to mělo být."

Máchla rukou přibližně ve směru, kde tušila onu jeskyni.

"To je dost obšírné."

Poznamenala Clemence značně pichlavě a zamračila se.

"Za to já ale nemůžu. Je to skoro tisíc let stará mapa."

Odporovala jí stejným tónem. Teď se do toho vložil Arthur.

"Okamžitě se přestaňte hádat!"

Obě se na něj otočily.

"Já půjdu do téhle jeskyně a vy dvě do té další."

Rozhodl a než stihla kterákoli cokoli říct, už byl pryč.

"Tak jdeme, ne?"

Pousmála se Nora a kývla na svou společnici. Ta si mlčky vyhrnula sukni a vydala se na cestu.

"Ty se mnou nemluvíš?"

Zeptala se Nora a Clemence se ušklíbla.

"Kdo ti dovolil mi tykat?"

"Tak promiňte, Vaše milosti. Já myslela, že když jsi, tedy jste, mi pomáhala, znamená to, že jsme na jedné lodi."

Znělo to spíš sarkasticky než uctivě. Postupovaly hlouběji do místnosti.

"Na jedné lodi jsme byly, když jsem byla mrtvá. Teď jsi tu ale spíš na obtíž."

"No tak to prr. Nezapomeň, kdo tě oživil."

"To nezapomenu, ale nemáš mi co tykat! Já jsem šlechtična, ne nějaká ušmudlaná poběhlice, jako ty."

Nora se zastavila a položila jí ruku na rameno, aby ji mohla zastavit a otočit.

"Takhle mě nazývat nebudeš! Ještě jednou to uděláš a jednu ti vrazím, a buď si třeba císařovna světa."

"Dej ty špinavé pracky pryč."

Vytrhla se jí a začala se drápat na sráz před nimy. Nora ji následovala a přitom si cosi brblala. Bylo jasné, že v přítomnosti Arthura se Clemence chová úplně jinak, než bez něj. Vždycky jí říkali, že si má dát na podobné typy pozor.

Následujících deset minut postupovaly mlčky. A šly by i dál, kdyby si Nora nevšimla čehosi kovového v kamenech.

"Clemence?"

"Pro tebe Mylady."

"Ale to je fuk. Něco tu je."

Clemence se zastavila.

"Co?"

"Nevím. Ale sama to nevyhrabu."

"No, nečekej, že ti s tím pomůžu. Ještě se odřu."

"Strašná ženská."

Poznamenala si pro sebe a odhodila pár kamenů. Clemence tam jen stála a pozorovala, jak prsty odstraňuje skálu a svírá rukojeť meče. Nebylo pochyb, že je to meč. Nebylo pochyb, že je to ten meč. Nora zatáhla poprvé a trochu tu zbraň vyprostila. Podruhé už ho skoro vytáhla a napotřetí se jí to povedlo.

"Bingo!"

Vykřikla a vítězoslavně se napřímila.

_______________

"Už by tu měl být."

Poznamenala Nora a podívala se na hodinky na svém zápěstí. Této chvíle využila Clemence, vyběhla proti ní a přitiskla ji k blízké skále. Noru to tak překvapilo, že upustila meč a ten zacinkal o kámen.

"A teď mě poslouchej, Noro, nebudu to opakovat. Nech ho být. Nemáš nejmenší šanci vyhrát. Nemáš ani tušení, kolik takových ubohých dívek jako jsi ty jsem už odstranila."

Změna v jejím chování byla děsivá. I tak ale měla Nora fyzickou převahu a tak ji od sebe odstrčila a přitiskla ji na stejné místo, kde před chvílí byla sama.

"A teď poslouchej ty. Nebojím se tě a nehodlám se vzdát. A ještě jednou se pokusíš..."

"Noro!?"

Přerušil ji hlas muže, o kterém se teď mluvilo. Clemence okamžitě využila situace a začala plakat. Nora odstoupila a žena proběhla kolem ní a vrhla se Arthurovi kolem krku.

"Ona říkala, že mě zabije."

Vzlykala Clemence a Arthur se zamračil směrem na Noru.

"Budeš tak laskavá a vysvětlíš mi to?"

V té chvíli to Noře došlo. Clemence ho měla obmotaného kolem prstu. Nebyla to jeho chyba.

"Miluji tě Arthure."

Řekla a přistoupila k němu. Odstrčila Clemence, letmo ho políbila a zase odstoupila.

"Dávej si na ni pozor."

Pravila jen, sklonila se pro meč a s posledním pohledem k překvapené dvojici se otočila a zmizela v lese.