Last lovers (CZ)

22.

Tak tentokrát autorská poznámka na začátek. Tuto kapitolu chci věnovat svojí spolužačce a kamarádce Kačce, jejíž zásluhou je tu tato část tak brzo. I když si myslím, že po přečtení mě bude chtít zabít stejně jako vy ostatní. Tak to dopadne, když se při psaní koukám na Hru o Trůny.

Arthur tam stál a koukal na něj. Chtěl věřit každé z nich, ale nemohl. Které z nich víc věřil?

Sám nevěděl. Oči mu těkaly z jedné strany na tu druhou a jeho mozkové závity pracovaly na plné obrátky. Noře věřil, chtěl jí věřit, miloval ji. To co k ní cítil nemohlo být nic jiného. A pak tu byla Clemence, žena ke které byl vázan přísahou, že ji bude milovat s ctít, dokud je smrt nerozdělí. Jenomže je už smrt rozdělila a to docela dávno. Miloval ji pořád, nebo to co ho k ní táhlo, byl spíš už jen zvyk?

A pak tu byl červíček pochybností, který mu neustále putoval hlavou. Proč by si Nora něco takového vymýšlela a proč by to s ní ta čarodějnice hrála? Jestli Georgina chtěla Arthura, měla by se pokoušet odstranit obě dvě, ne jedné z nich pomáhat.

Jen tam mlčky stál a přemýšlel. Nevnímal to, že se na něj Clemence pokouší mluvit, jen se pokoušel utřídit si myšlenky.

Náhle udělal prudký pohyb vpřed a vyrazil k Clemence.

"Clemence, řekni mi pravdu, jakákoli je."

Žena se zamračila.

"Takže ty budeš spíš věřit čarodějnici a téhle krátkovlasé poběhlici, než mi? Jsem tvoje žena!"

"To jsi. Řekni mi, co je pravda."

Výraz v jeho tváři byl přísný, ale pouze za něj schovával strach.

"Nikdy bych ti nelhala. Nikdy v celém svém životě. Miluji tě drahý."

"Arthure, buď rozumný!"

Ozvala se Nora a když uviděla jeho tvář, pokračovala.

"Samozřejmě, že se divím. Vy chlapi vždycky podlehnete blondýnám, ale pokus se mě pochopit. Já to viděla."

"Ona to viděla! Co si o sobě myslíš, ty zatracená couro!?"

Clemence přešla do ofenzivy a to si Nora nenechala jen tak líbit.

"Kdo je u tebe coura, ty jedna podvodnice?! Já jsem mu nikdy nelhala!"

"Z čeho mě to tu obviňuješ? Nikdo z vás nemá nejmenší právo mi něco říkat! Ani ty a ani moje zatracená sest..."

Tak se rozčílila, že zapoměla, že to nemá říkat. Arthur couvl a automaticky si stoupl před Noru. Bylo vidět, že je překvapený ale taky zděšený.

"Clemence?"

Hlas se mu zlomil. Pevně stiskl Nořinu dlaň ale pohledem pořád propaloval svou manželku.

"Proč?"

Šeptal dál a nahlas polkl. Clemence zcela změnila výraz tváře, z ustrašené na agresivní.

"Ty se ptáš proč? Možná protože tady moje povedená sestřička vládla kouzlům a strašně se do tebe zamilovala. Nikdy jsem to nebyla já, kdo by měl navrch."

Georgina se jí vytrhla a přeběhla k dvojici držící se za ruce. Clemence to ignorovala a pokračovala dál.

"Tak jsem se rozhodla jednat. Ukradla jsem jí lektvar na pozměnění mysli a přesvědčila pomocí něho dvojici bezdětných šlechticů, že jsem jejich dcera."

Každé slovo bodalo do Arthurova srdce jako dlouhý nůž. Pořád ji měl rád a tohle ho ničilo.

"Dál už to nebylo složité. Omotat si tohohle ťulpase kolem prstu nebylo těžké. Pak už jen stačilo počkat a později nafingovat svou smrt. A shodit to na Oldwoodskou čarodějnici bylo lehčí než se původně zdálo. A pak jsem tě chtěla zabít, ale to se mi nepovedlo."

Všem třem spadla čelist.

"Ale proč?"

Vyklouzlo Noře a stoupla si před Arthura. Clemence se zasmála.

"Proč asi? Nesnáším ho, protože ho ona miluje. Chtěla jsem ji vidět zlomenou. Následovala jsem ho do lesa a tam ho probodla."

Arthur sebou škubl. Tohle ho nenapadlo ani v těch nejhorších nočních můrách. Teď se zapojila i Georgina.

"A já ho zachránila. Ovšem to mělo za následek nesmrtelnost dotyčného."

Najednou to do sebe začalo všechno zapadat. Dokonale. Chvíle, ve které se Nora snažila trochu uklidnit Arthura, využila Clemence naprosto perfektně a rozběhla se. Ti tři si toho všimli a vyrazili za ní.

"Chyťte ji!"

Zakřičela Georgina a Clemence mezitím vběhla do domu. Nora zaběhla za dům a použila zadní vchod.

Arthur otevřel dveře a vešel dovnitř.

"Clemence?! Clemence, kde jsi?"

Ozvalo se zacinkání skla a rychlé kroky. Z druhé strany uslyšel vrzání dveří a došlo mu, že je to Nora.

"Clemence!"

Další kroky.

"Neutíkej, nemá to smysl."

Dveře před ním se otevřely, ale v nich stála Nora. Trochu se usmála a prohodila rameny.

A pak se to stalo.

Dívka vykřikla, jak ji zezadu probodla dýka a vyjela jí ven břichem.

Útočnice, Clemence, dýku stáhla zpět a tak mohla ktev volně proudit.

Nora se zatvářila překvapeně a prsty přejela po ráně. Kaluž krve pod ní se zvětšovala. Richardsová padla na kolena a zhroutila se na zem.

"Noro!"

Vykřikl Arthur a vyrazil k ní. Klekl si a vzal její hlavu do dlaní.

"Noro, neopouštěj mě!"

Zašeptal a bylo vidět jak mu po tváři tečou slzy.

"Promiň."

Zachraptěla a zadívala se kamsi za něj. Její krev byla všude. I Arthur byl od ní celý, ale to mu bylo jedno. Nechtěl ji ztratit.

"Nemáš se za co omlouvat, Noro. Miluji tě."

"Já tebe taky."

S posledním slovem zaklonila hlavu a zavřela oči.

"Noro, ne! Zůstaň se mnou!"

Ona už ale nemohla odpovědět.