Last lovers (CZ)

12.

"Ty se mě snažíš opít."

Zasmála se Nora a napila se vína. Arthur se usmál.

"To by mě ani nenapadlo."

Dívka se ale nenechala.

"Něco se děje, Artie, co to je?"

"Odkdy mi říkáš Artie?"

"Odteď. Tak co se děje?"

Lord si povzdychl.

"Zatím nic."

"Zatím nic? Co to u všech všudy znamená?"

"Že ještě asi tak..."

Vytáhl hodinky a podíval se na ně.

"Tři minuty se nic dít nebude."

Nora na něj zírala.

"A co se stane za ty tvoje tři minuty?"

"Přesněji už asi jen dvě a půl."

"To je jedno. Co se stane?"

"Usneš."

Dívka vstala a zamotala se jí hlava, takže se musela chytit stolu aby nespadla.

"Co se to sakra..."

Nedořekla, protože se jí podlomila kolena a ona spadla na zem. Arthur k ní přeběhl a podepřel ji.

"Nebojuj s tím, stejně se tomu neubráníš."

"Ty jsi mě nadrogoval!"

Zavrčela a padla na všechny čtyři. Hlavu svěsila mezi ramena a zhluboka dýchala.

"Já tě uspal, ne nadrogoval. A je to pro dobro věci."

"Pro dobro jaké věci, prosím tě?"

"Tebe."

Nora začínala vidět rozmazaně. Potřásla hlavou aby to trochu oddálila a podívala se na něj.

"Nechápu."

"Jde o tebe. Ty jsi člověk a já jsem nesmrtelný. Myslíš, že by to mohlo fungovat?"

"Opovaž se!"

Zachrčela a všemi smysly se snažila zůstat vzhůru.

"Věř mi, je to pro tvoje dobro. Můžeš si najít přítele, nebo se vrátit k tomu předchozímu, hlavně na mě zapomeň."

"Ani omylem."

"Budeš muset."

"Miluji tě."

Zašeptala a pokusila se trochu od něj poodejít. Jediné, co bylo výsledkem její snahy se přemístit bylo to, že ztratila rovnováhu a spadla na záda.

"To já tebe taky, Noro, ale musím to udělat. Nechci tě vidět umírat."

"Jdi do háje, Arthure."

"Promiň."

Z posledních sil se posadila a vrazila mu facku.

"Já se vrátím!"

Mělo to znít víc sebevědoměji, než se jí podařilo.

"Nevrátíš. To už jsem zajistil."

"Vrátím, jakože se... Jakože se..."

Pevně zavřela oči a pak je zase otevřela.

"Nora Richardsová jmenuji."

Muž klečící nad ní se smutně usmál.

"Žij svůj život, Noro a na mě zapomeň."

"Už jsem ti řekla, že ani omylem."

 Po těchto slovech skoro spadla zpět na zem, takže se radši opřela o lokty. Arthur se podíval na hodinky.

"Minuta."

"Vydržím déle, než..."

Znovu se jí zamotala hlava.

"Si myslíš."

Dokončila a zhluboka se nadechla.

"I kdyby se ti povedlo tomu vzdorovat ještě další minutu, nic se na tom nezmění."

To byla věta, která ji vyprovokovala. Zvedla jednu ruku a vlepila muži vedle ní facku.

"Idiote."

Prohlásila a spadla na zem. Ležela na zádech a koukala na svého přítele.

"Neusnu."

"Usneš."

Odporoval jí a podložil jí hlavu polštářem.

"Sbohem, Noro."

"Ne!"

Snažila se ze všech sil zůstat vzhůru.

"Ale ano."

S těmito slovy ji pohladil po tváři a následně ji políbil.

"Miluji tě Noro Richardsová a to je ten důvod, proč tě musím nechat jít."

Neměla už dost síly aby mu odpověděla. Víčka už jí ztěžkla natolik, že nedokázala nechat oči otevřené. Její boj už byl prohrán. Usnula. 

Ne, ne, nezabíjejte mě. Tohle není konec, klid. Zatím můžete ty sekáčky na maso a brokovnice zase položit, ano? Zatím...