Nara Flare: Rudá skvrna [DOKONČENO]

I. Šance (1/3)

"Doneste nám dvakrát červené."

„Prosím," zarazila dívka servírku před odchodem. „Říkám mu to pokaždé, že to nemá dělat. Pro mě přineste gin místo červeného. Ten, levnější."

Muž s šibalským úsměvem zvedl prst v gesto a chystal se pronést proslov. Dívka odhadla, co má za lubem a pohlédla na něj sklopeným pohledem přes svoje obočí. Ačkoliv je o dvě hlavy menší než on, věděl, že si s ní nemá zahrávat. Obzvlášť, když se dívá takhle. Už jen chybělo, aby svraštila dolů koutky úst a začala zhluboka dýchat nosem.

A bylo to tu. Byl v háji. Přísahal by, že jí dokonce šla z nosu trocha kouře, jako nějakému drakovi.

„Ty vína stejně přineste dvoje," zalaškoval, i když věděl, že ho jeho lehkomyslné jednání bude jednou stát život.

Dívka jen nepatrně pohnula rukou a David si instinktivně položil ruku na krk, kde se mu hojila poměrně čerstvá jizva po jejím ostrém nehtu.

„Dobře," řekla servírka, zaklapla mrsknutím zápěstí bloček a pohodila namodralými vlasy, když mířila k dalšímu stolu se zákazníky.

„Je ti jasné, že si to víno budeš pít sám," řekla a založila ruce na hrudník.

„To zní jako nejhorší noční můra, mít víc alkoholu sám pro sebe. A pročpak si vlastně nedáš dneska jako obvykle víno? Potřebuješ snad změnu?"

Dívka svými prsty několikrát nervózně zabubnovala do stolu, ale nic neřekla.

Nastalo trapné ticho. Ne tedy v celém podniku. Ten byl narvaný všemi možnými existencemi. Od prostých chudáků, rváčů, přes překupníky až po žoldáky či dobrodruhy. Ticho nastalo pouze u tohoto stolu. Až do té doby, než jim servírka donesla jejich objednávku.

„Davide?" oslovila jej, než se napila hořkého nápoje. Ačkoliv se drink ředí v modré fosforeskující tekutině, měla co dělat, aby jej vůbec pozřela a obličej se jí zkřivil v úšklebek.

„Co se děje Naro?"

Bubnování prsty najednou přešlo v nervózní škrábání stolu jejími dlouhými poničenými nehty. Byla v nelehké ponižující situaci, ale věděla, že sama se z ní jen tak nedostane. Proto spolkla hrdost a potichu ze sebe vyhrkla tu otázku, které se tak dlouho vyhýbala. „Potřebuji, jestli bys mi nepůjčil nějaké peníze?"

„To mi tak nějak došlo, když piješ něco, co určitě používají na hubení krys. A kolik potřebuješ?"

„No, alespoň, kolik jsi mi dal minule, pak jednou tolik, a potom ještě tak pětkrát."

„Cože?" Suma ho překvapila natolik, že nebýt jeho pohotové ruky před ústy, poprskal by celý stůl rudým nápojem. „Nemáš náhodou práci u toho Itase?"

Nara ztěžka vydechla. „Měla. Ale raději bych prodávala své tělo, než bych strávila o hodinu déle v tom obchodu. Ještě nějaká hrdost mi stále zůstala."

„Nastoupila jsi tam minulý týden."

„A ten čas mi už nikdo nevrátí. Navíc ten majitel je pěkný," zarazila se, jako by polkla slovo a nakonec dodala," čmelák"

„Čmelák?" zadivil se David.

„Ano," řekla Nara a zadívala se na Davida úkosem, „řekla bych jiné slovo, co začíná na č a končí na k, ale nechci být sprostá. Tak proto čmelák."

Na stůl náhle dopadl měšec s mincemi. Nara se pro něj natáhla, jako hladový mýval. Z jeho obsahu však byla zklamaná. Suma sotva pokrývala desetinu cifry, o kterou žádala.

David si všiml jejího výrazu. „Víc bohužel teď nemám, ale do zítra ti seženu víc. Nic to však dlouhodobě nevyřeší. Musíš si najít práci."

„Za tohle díky," Nara zachrastila před ním jeho měšcem a schovala si ho do brašny, „ale až budu chtít přednášku o tom, jak vést svůj život, tak se pokusím najít své vlastní rodiče."

Nara zpozorovala, že David byl nějaký napjatý. Ne kvůli ní, takhle se chová pořád a nikdy ho tím nevytočí. Pokaždé, když ho něco trápí, začne si skousávat dolní ret. Někdy dokonce až do krve. Jsou situace, kdy jí tento pohled těší. Vyniknou mu tak jeho lícní kosti, které nezapřou Luhanský původ. A i při líbání jí železitá pachuť v puse občas dokáže pěkně navnadit. Avšak dnes to spíš naznačuje, že už s ním nebude žádná pořádná řeč.

„Asi pomalu půjdu. Alkohol je tu drahý, a vypadá to, že konečně nastal čas jít zkontrolovat svoje vlastní zásoby," řekla smutně dívka a pomalu se zvedala ze židle. Chodila sem kvůli odreagování a stejně tak se dala dohromady i s Davidem. Ale měla svých problémů dost a jakmile obě činnosti jí neposkýtaly toužebné potěšení, či alespoň na chvíli nezapomněla na své démony, nemělo smysl tu nadále trávit čas.

„Počkej," málem rozrazil stůl, aby ji chytil za ruku, ale v poslední chvíli než se jí dotkl, sebou trhl a složil ruku k tělu. „Nechceš, abych šel s tebou?"

Něžně ho chytila za rameno a pohladila druhou rukou po tváři. Párkrát přejela po jeho strništi. Líbil se jí zvuk, který to vydávalo. Poté nehty sjížděla pomalinku níž, až k vypracované hrudi. Položila na ni dlaň a nachvíli uslyšela jeho najednou zrychleně odbíjející srdce. Jako by se z ničeho nic probudila z transu, pustila ho a udělala půlkrok vzad. „Víš, asi dneska půjdu spát raději sama."

„Dobře, tak tě alespoň doprovodím," trval na svém.

Proti tomu nic nenamítala.