Nara Flare: Rudá skvrna [DOKONČENO]

II. Vzkaz (2/3)

Ven z ubytovny se proplížila kolem recepce. Setkání s nimi raději odloží na dobu neurčito. Venku se mezitím zatáhlo, ale stále bylo teplo a dusno. Navzdory žízni si to nejprve namířila k náměstí.

Při dvanáctém odbití chrámového zvonu sem přichází městský vyvolávač a přináší zprávy z tuzemska i ze zbytku staré Altaerie. Chodila sem ráda každý den, jelikož jí to vytrhlo z nekončící rutiny a dávalo jí to pocit alespoň nějakého života. Jako obvykle její příchod nepřitáhl žádnou pozornost.

Sedla si jako každý jiný den ke kašně vedle hadí hlavy. Vždy jí fascinovalo, že když ze sochy vytéká voda, vzniklý šum zní jako syčení skutečného hada. Pohladila jeho šupinatou kůži. Z nějakého důvodu jí to uklidňovalo a dávalo pocit bezpečí.

Z přemýšlení jí vytrhlo odbíjení zvonů, což znamenalo, že vyvolávač pomalu přichází. Čekala. Po chvíli jej spatřila ploužit se davem. Obvykle hbitý volač si dnes dával na čas.

Holohlavý muž ve středních letech vystoupil na stupínek a zamžoural očima do davu. Po utichnutí davu, se poškrabal za uchem a spustil.

„Slyšte, slyš...," pokusil se zavolat, ale přišel o hlas a musel zachrchlat. „Slyšte, slyšte milí spoluobčané i náhodní pocestní," zvolal již jistým čistým hlasem.

„Neseme vám zprávy z celé Altaerie, ale nejprve začneme s událostmi z našeho Stredamoru. Zítra k večeru už konečně dorazí kupci z jihu. Od pozítří tudíž bude k mání ovoce a zelenina všeho druhu, od dračích jablíček až po želví melouny."

V davu zavládlo nadšení. Nara již slyšela, že očekávaní kupci mají pár týdnů zpoždění, kvůli nějaké blokádě. Vyvolávač si mezitím odkašlal a pokračoval.

„Dále kovář Plumpkin podal několik stížností na pokládání ovoce či zeleniny před jeho práh, prý to již není vtipné," řekl se zdviženým prstem, načež se část davu rozesmála společně s volačem, až se rozkašlal.

Vyvolávač se poté podíval na ruku a otřel si jí do kalhot. „A poslední zpráva z Eldorstu. Král Iáson II. říká, že potkal lásku svého života a chystá se svatba ve Smaragdovém paláci. Ano, znovu a tentokrát snad již naposledy." Tato zpráva Naru nijak nepřekvapila. Už před dvěma lety si bral ženu číslo čtyři. Snad jim to tentokrát vyjde a ona záhadně nespadne z útesu. Znova.

Volač si otřel opocené čelo rukávem a pokračoval. „No a teď se přesuneme k událostem ze zbytku Altaerie."

Tato část Naru zajímala především. Co kdyby se stalo něco důležitého v Balthoře? Proto zbystřila.

„Na severu se rozšiřuje nové náboženství a bleskurychle nabývá na množství stoupenců i na podpoře ze strany tamní šlechty. No a v Balthoře začínají nepokoje kvůli...," větu ale nedokončil, protože dostal záchvat kašle. Ten se během chvíle změnil v dávení a zvracení. Avšak namísto snídaně z něj začala vycházet krev.

Krev!

Hned, jak to Nara zpozorovala, jako by se probudila z letargie a běžela mu pomoc. Rozbušilo se jí srdce, jak se jí v žilách rozproudil adrenalin. Než si toho všimli diváci, Nara již byla u něj. Sotva jej stihla zachytit, aby si nerozbil hlavu o dlažbu, než se skácel na zem.

Výkřiky ani naříkání davu nevnímala. Teď se soustředila na jeho záchranu. Volač se snažil něco říct, ale slyšela jen bublání, jak se vzduch dere přes krev ven.

Čarodějka propadla panice. Ačkoliv byla u něj, nevěděla, jak mu může pomoci. Sledovala, jak mu z úst bez přestání teče krev. Cítila nutkání mu pomoci, aby odčinila svůj včerejší zbabělý úprk.

Vtom jí to napadlo a začala prohrabovat svoji brašnu. Vždy v ní nosila několik magických ampulek pro všechny možné případy a nějaká by mu mohla pomoci. Musí!

Bohužel ve stresu nemohla žádnou najít. Obrátila ji dnem vzhůru a vysypala obsah na zem. V hromadě harampádí se jí podařilo nalézt jednu lahvičku. Tiše se zaradovala, ale radost ihned vystřídalo zklamání. Lahvička byla prázdná.

Aniž by se koukla, k čemu měla sloužit, švihla s ní a flakónek se rozletěl po dlažbě.

Smutně se podívala na vyvolávače, který v křeči škubal celým tělem. Náhle mu vyletěly ruce a popadly jí za předloktí. Stisk ji bolel tak, že měla pocit, jako by jí utáhly na rukou okovy. Více jí však rozrušily jeho vyvalené oči. Nevěděla, zda se na ni zlobí, či je naopak vděčný, že v posledních vteřinách s ním někdo je. Pouze se díval, a přitom mu z koutku úst vytékala krev.

Najednou železný stisk povolil a volač sebou přestal třást. Opatrně uložila jeho ruce, přičemž jí stále sledovaly hrozivé modré oči. Něžně mu zavřela víčka a vydechla.

Podívala se na kaluž krve, ve které ležel a namočila do ní prst. Ten mu přitiskla na čelo a nakreslila jím jedním tahem kruh, který skončila pohybem dolů.

Pomalu začala vnímat svět kolem sebe. Z davu namísto nářku teď slyšela rozzlobené mumlání. Naštvaně se zvedla, aby viděla, kdo je jeho zdrojem. Jenže v tu chvíli do čarodějky někdo vrazil.

Jen tak tak se stihla zachytit, aby neskončila s hlavou v kaluži nebožtíkovi krve. Otočila se, ale viděla jen odcházející dav, ze kterého zaslechla hysterické chichotání.

Byla zdrcená, že vůbec existují takoví lidé. Nejenže kromě Nary se volačovi nikdo ani nepokusil pomoci, ale vysmívat se mu i jí?

Posbírala si zpět své věci, zvedla se a šla pryč, jak nejrychleji to šlo. Cestou míjela povoz, který se zastavil u volače a dva statní služebníci jej naložili a odvezli pryč.

„Jako by tu na něho čekali," řekla, než od něj naposledy odvrátila tvář.