Nara Flare: Rudá skvrna [DOKONČENO]

VI. Na stopě (1/5)

Už znovu seděla U Rozeklanýho jazyka. Gedeona neviděla jak dlouho tři, pět dní, možná celý týden? Nevěděla přesně. Dny jí splývaly v jeden a glymerkin se stále neukázal. Ani se mu nedivila. To, že Alaine utekla, se jistě všichni dozvěděli a lafan buď vzal roha též, protože už nechtěl mít se stávající situací co dočinění, nebo se bál, co by mu Nara způsobila.

Do glymerkinova bytu se musela dostat oknem, protože neměla kam jinam jít. Po pár dnech jí však došla hojivá mast, co jí zprvu připravil. Aspoň tu jí mohl zanechat, než zdrhnul. Na to cítila začínající horečku a všimla si vystupující vyrážky. Ta jí přiváděla k šílenství tím, jak jí svědila a pálila. Ale to mohla způsobit absence uklidňující masti a ne zhoršení symptomů. Alespoň v to doufala.

A kde jinde měla teď čekat něž ve své oblíbené hospodě? Smrt už byla prakticky nevyhnutelná. Nevěděla, kde má začít hledat protilék nebo strůjce celé nákazy a zachránil by ji tak jedině zázrak. Proto si radši ušetřila to trápení a dorazila sem. Zapít to. To je to, co uměla nejlépe. Tentokrát si sedla k baru, namísto rohového stolu. Štamgasti tu stejně neseděli a vůbec to v hostinci zelo prázdnotou. Zase co měla čekat před polednem? Že tu bude sedět hlava na hlavě, která se snaží propít své zbývající mince jako ona?

„Dlouho jsem tě tu neviděl," řekl hostinský, zrovna hadrem leštící půllitry. Před ní stál vysoký muž s krátkými kudrnatými vlasy a na něm visela bílá volná košile.

„Jo, měla jsem perný týden," odpověděla sklesle a prohlédla si své obvázané pravé zápěstí a klouby, které stále byly citlivé na dotek.

„Nechápu, jak takové pěkné děvče jako ty, může mít perný týden. Víš ty co? První pití půjde na mě. Co říkáš? Třeba ti to trochu zvedne náladu," řekl a mrknul na ní. Položil půllitr a směle došel dozadu. Po chvilce se vrátil a nesl v ruce kalíšek s červenou tekutinou. „Pamatuji si správně, že piješ červené?" Řekl a položil jej před čarodějku.

„Jo, pamatujete," prozradila, ale vína se zatím nenapila. Přemýšlela stále o tom, co se stalo včera a honily se jí hlavou všemožné myšlenky. Myslela na Davida, na Tanju, na Gedeona a na nemocnici. A stále si vyčítala, k čemu se včerejší den uchýlila. Pozvedla kalíšek, aby vyhnala své démony pryč z hlavy. Při pohledu na rudě zbarvenou kapalinu, si však vzpomněla na vzkaz, který našla ve své brašně. Rudý nápoj smrdí prokletím. Opět se ohlédla a znejistila. Chodívala sem den co den po několik týdnů a každou hodinu zde někdo vysedával. Bez výjimky. Ale dnes tu byla sama. Měla pocit, jakoby se jí v hlavě rozhoukal alarm.

"Víte co pane, já jsem husa hloupá, dnes nemohu pít víno, protože... držím dietu," vyhrkla ze sebe.

"Cože?" Téměř ze sebe vyprskl hostinský.

Teď vymysli něco uvěřitelného. "Ano, přesně tak. Můj dietolog je opravdu pedant a prý víno mění kyselost v těle, nebo co já vím a nedělá mi to dobře na moji nihilitidu." Skoro, zakroutila hlavou. Ale i tak by to mohlo vyjít.

Hostinský se zarazil a zamračil. „Takže ty odmítneš pití zdarma?"

„To víte, skutečně nemohu, ale můžete si to dát alespoň vy, ať nepřijde vniveč."

Hostinský se zarazil, ale po chvilce se usmál. „Já během práce nepiju," neochotně vzal půllitr a chvíli šmrdlal kohoutkem u sudu.

„Chápu," řekla čarodějka a dívala se směrem k rozpitému půllitru piva, co z vesela odpočíval schovaný vedle pípy.

„Jéje, zrovna nám došel, to budu muset narazit další," řekl a podíval se odměřeně na Naru.

„To mi ale vůbec nevadí, ještě možná lépe, alespoň bude čerstvé," usmála se na něj a zamrkala očima. Těžce se jí dýchalo a zakašlala. Měla stále tendence si kontrolovat po kašlání ruce, zda se už neobjevila krev. Naštěstí zatím z ní vychází krásný zelenožlutý hlen.

Hostinský se odebral dozadu. Nara chvíli čekala a nahlížela. Zatím žádné kroky neslyšela, seskočila proto z barové židličky a začala se plížit dozadu za ním.