Nara Flare: Rudá skvrna [DOKONČENO]

VII. Takhle má vypadat soupeř (1/2)

Bylo tu vlhko a cítila mech a plíseň. Nejdříve se bála, že nezvládne v pořádku slézt, ale nakonec se jí to i přes lehkou malátnost povedlo. Dole nalezla kladkový systém, díky kterému by se mohla snadno dostat zpět nahoru. Alespoň mě čeká cesta zpět. Možná.

Tunel, kterým šla, se stával čím dál tím tmavší. Pokaždé, když pomyslela na útěk, se ozvala rána na její ruce, která ji hnala kupředu.

Najednou narazila a upadla. Naštěstí se jí nic nestalo. Vstala, oklepala se a vztyčila ruku před sebe. Nahmatala nejprve dveře a poté kliku.

Uslyšela cvaknutí.

Za dveřmi se rozprostírala dlouhá kamenná chodba, osvícená loučemi, jako by na ni už čekal. Opatrně šla dál. Každý krok, kterým odhodlaně šla kupředu, doprovázela dunivá ozvěna.

No supr, asi to nevypadá, že se na něj vytasím s útokem ze zálohy. Ale čím ho vůbec můžu porazit? Nemyslím si, že důvtipem ani znalostmi něco zmůžu.

Podívala se na svoji astrix a její tři symboly, které vydávaly bledě modrou záři. A proč ty moje ne? Pohladila se na svém levém spánku a zahnala slzu. Kdybych byla schopná čarovat, určitě by tenhle souboj byla pro mě hračka. V tu chvíli se rozkašlala a na rukou si všimla kapičky krve. Došlo jí, že i tak by neměla moc navrch. Kdoví, jaké síle vládne on. I Gedeon se ho bál.

Jenže jí nezbylo nic jiného než to alespoň zkusit. Má umřít v posteli nebo rukou šílence?

Došla na konec chodby, kde se rozléhala obrovská, dobře osvětlená místnost. Podle vybavení to tu dříve nejspíš vlastnili pašeráci nebo zloději. Na zemi viděla lana, šperháky, navíjecí kuše, zkušební zámky, ale taky plno zásob. Skupina lidí by tu s přehledem zvládla přečkat celou zimu.

Za dřevěným stolem s ručně vyřezávanými ornamenty seděl Erik se stříbrnou číší v ruce. Bylo zvláštní ho vidět v jiném než nemocničním úboru. Měl dlouhé černé kalhoty, bílé upnuté triko s výstřihem do v a temně modrý kabát. Prsty mu zdobily tři prsteny. Na pravé ruce se mu blýštily dva stříbrné prsteny a na levé ruce měl zlatý prsten vykládaný velkým smaragdem. Jakmile si všiml čarodějky, obrátil číši do sebe a šel vstříc ní.

„Konečně jsi tady, čekal jsem tu déle než mi bylo příjemné," pronesl nepřívětivým tónem.

„To je mi tě fakt líto, nenudil ses?" řekla jízlivě Nara. Stále těkala očima kolem něj, jestli nemůže nějak získat nad ním převahu. Možná, kdyby se dostala dostatečně blízko, mohla by použít nůž a...

„Neboj, měl jsem tu dobrou společnost," a podíval se stranou.

Nara vyrušena jeho poznámkou se podívala stejným směrem a spatřila sud s rudým křížkem na sobě, který onehdy viděla v márnici. Na sudu byla položena velká baňka s tekutinu. On tam byl. Celou tu dobu, co jsem mluvila s Erikem. Byl tam!

„Co jsi mu provedl?" Mrštně se ohnala svým jazykem, připravená k němu běžet a mlátit ho, dokud nebude v bezvědomí. Měla chuť mu vyrvat všechny zuby, nehty, oči. Ale musela se uklidnit. Nepřišla sem prohrát.

„Nic. Zatím," řekl Erik s důrazem na druhé vyřčené slovo. „Ale polemizoval jsem s myšlenkou, jaké to je, když tě zničí to, co se tak dlouho snažíš dopadnout."

„Eriku, tohle nemusíš dělat, ještě se to dá zvrátit. Sati je stejně po smrti," zkoušela to s ním urovnat v klidu. I když se jí myšlenka na to, že by mu to celé prošlo příčí. Na druhou stranu to byla lepší varianta než se s ním střetnout.

„Myslíš toho ubožáka?" vysmál se jí. „Toho človíčka jsem najmul já sám. Před třemi lety."

Překvapilo jí to. Samozřejmě ne to, že Sati neznamenal nic, ale to, že jí řekl pravdu.

„A proč to všechno děláš, co z toho vůbec máš?"

Erik se znovu zasmál, přičemž Naře přeběhl mráz po zádech. „Přeci kvůli tobě."

Kvůli mně? V čem jsem tak zvláštní?

„Taky by mě zajímalo, co na tobě vidí Naro Flare," řekl závistivým tónem a mačkal si pěst, až mu zbělaly klouby.

Naře spadla čelist. Zná ji! Ale jak je to možné? Ona si na něj vůbec nevzpomínala. Už během vyšetřování a toho, co jí řekla Alaine, došlo, že to bude osobnější záležitost. Ale ona, kromě lidí z akademie prakticky nikoho neznala.

„Odkud znáš moje jméno?" Vyhrkla na něj čarodějka a svírala přitom v kapse nůž.

„Vím toho o tobě mnohem víc než jen tvoje jméno," řekl Erik.

„Nevíš o mě vůbec nic," začala se Nara rozčilovat.

„To se náhodou pleteš, vím o tobě víc, než si myslíš. A nejen o tobě, ale i o tvých studentech kteří jsou mrtví. Kvůli tobě!"