Nara Flare: Rudá skvrna [DOKONČENO]

VI. Na stopě (4/5)

Prošla chodbičkou, kde ho z dálky slyšela něco mumlat. „Já ti dám, že to pít nechceš. Tak holt dostaneš pivečko. Se speciální ingrediencí navíc."

Nara spatřila, jak drží lahvičku s podobnou tekutinou, jako měl Sati. Vytáhla astrix a namířila na něj.

„Polož to," vykřikla.

„Co tu děláš, sem hosté nesmí!" řekl výhružným tónem. „Chtěl jsem ti dát pití zdarma a takhle se odvděčuješ?

Nara se však nenechala rozhodit. Už věděla s kým má tu čest a nemohla se této příležitosti pustit. „Polož to a nebudu to již víckrát opakovat!"

Sice nemohla kouzlit, ale on to zatím nevěděl. A snad nebude třeba, aby se to dozvěděl. „V klidu, přidávám jenom koření," a pomalu položil lahvičku na pult se zvednutýma rukama nahoru.

„Já moc dobře vím, co je to za koření," a na důkaz svých slov mu ukázala zavázanou ruku, přičemž na něj nepřestávala mířit astrixí.

Hostinský se jí snažil vystrašit a šel sebevědomě k ní a pomalu skládal ruce. Naře se začala třást ruka a povolila jí. Když došel k čarodějce, roztáhl svůj sebevědomý úsměv od ucha k uchu a vycenil nažloutlé zuby. „A co proti mně vlastně máš? Tu lahvičku tu mohl nechat kdokoliv, pracuje nás tady hodně, a jak vidíš, není složité, aby se nějaká malá štěnice prosmýkla až dozadu."

Nara se rozčílila. Vařila se jí krev v žilách. Z toho jeho odpudivého obličeje, z egoistické pózy se založenýma rukama a z toho hloupého úsměvu. Zahodila všechnu svoji obezřetnost, bodla ho astrixí do krku a přimáčkla ho ke stěně. Už měla dost, aby s ní takhle lidi mluvili. Druhou rukou mu škubla rukávem košile, jehož vlákna se rozdělila a vytvořila skulinu. Podívala se tím směrem a očekávala nejhorší.

Rozšířily se jí zornice. Hleděla na červené tetování. Skutečně bylo tam. Tenhle muž nebyl jen nějaký pěšák, ale jeden z hlavních členů. Už věděla, proč ji David našel, proč se o ni tolik staral... Čarodějce se začaly zrcadlit oči.

„Dělej, řekni, kdo je tvůj komplic. Pro koho děláš? Řekni to nebo přísahám k Hromu, tě zabiju," řekla a otřela si navlhlá víčka.

Odvrátil hlavu a zavřel oči. Nara viděla, jak během pár vteřin se hostinský ze sebevědomého arogantního muže stala malá ustrašená holčička.

„Nech mě, já za nic nemůžu, mě to jenom podstrčil, ať to přidávám do pití," vymlouval se též se slzami v očích.

„KDO!" přecedila přes zkousnuté zuby. Astrix se mu zarývala do ohryzku a hostinský zaskučel.

"David," snažil se ji svézt ze stopy.

"Ani to nezkoušej," zavrčela a zvýšila tlak na jeho krk. Hostinský sotva popadal dech. "Zaprvé o něm vím a zadruhé je mrtvý. Ale to víš, jak hádám. Takže nezkoušej mojí trpělivost."

„Dobře, vede nás Erik, ten lékař z nemocnice," řekl roztěkaným hlasem a z oka mu kanula slza.

Nara překvapením povolila astrix.

„Vidíš, už jsem ti všechno řekl, tak mě už nech na pokoji," kňoural a popotáhl ucpaným nosem z breku.

Čarodějka se na něj znechuceně zadívala. Chtěla být už pryč, ale pak pomyslela na to, co tenhle muž způsobil. Co provedl tolika nevinným lidem. Včetně Davidovi, ačkoliv on nebyl tak nevinný, jak se prvu zdálo. Nakonec jí nahromaděný vztek nedovolil jen tak odejít a máchla rukou těsně pod jeho krkem. Na obličej jí dopadly kapičky krve. Hostinský padl na kolena a chytil se za hrdlo. Kdyby mohla, zaslechla by jeho křik, ale k Naře doléhalo jen chrčení a bublání krve.

Podívala se na svojí levou ruku a v jejím překvapení v ní třímala malý, ale velmi ostrý nůž. Nevzpomínala si, kdy jej vytáhla a málo kdy se uchýlí k použití chladných zbraní. Navzdory tomu ale ví, jak s nimi zacházet.

Nůž si očistila o košili hostinského a chytila ho za ruku. Namočila mu prsty v jeho vlastní krvi a přitiskla je na čelo umírajícího zrádce. Přitom se mu dívala do očí a viděla, jak oči plné strachu sledují svoji vlastní ruku. Neměl už žádnou sílu, aby jí vzdoroval a Nara s ní mohla pohybovat, jako se z něj stala hadrová panenka.

Na čele mu nakreslila rudou nekončící spirálu. Poté na něj pohlédla, že mohla vidět zbytky jeho duše a přitáhla se k němu tak, že se její rty téměř dotýkali jeho ucha.

„Nechť tvoje duše nikdy nenajde klidu a bloudí v nekončící spirále utrpení."

Už se na něj nesvedla dále dívat. Netušila, jestli se tu ještě svíjí v předsmrtné křeči, nebo si již pro něj přiletěl černý anděl. Bylo jí to jedno. Teď měla důležitější věci na práci. Nakopat Erikovu zadnici.