Nara Flare: Rudá skvrna [DOKONČENO]

V. Změna hry (3/8)

* * *

Gedeon s monokulárem na nose vypadal zábavně. Škoda, že tahle situace tak zábavná nebyla. Nara seděla s nataženou rukou přes stůl a lafan bedlivě zkoumal její zranění. Za Glymerkinem v kovové míse dohořívaly zbytky Nařiny oblíbené šály, kterou měla po celou cestu sem zaškrcené zranění.

„Nevěděla jsem, že chováš krysy," řekla na uvolnění atmosféry.

„Pšššt," pokáral glymerkin čarodějku, když konečně bral jehlu a snažil se zranění zašít.

Nara si druhou rukou otřela mokré čelo. V Gedeonově příbytku bylo vedro nebo  to alespoň tak cítila. Měl tu spoustu skříní a poliček, ve kterých byly chaoticky vystavěny alchymistické ingredience a pomůcky. Většina z nápisů jí přišla povědomá, ale některé byly psány jazykem, který neznala.

Když Gedeon skončil, sundal si monokulár a Nara netrpělivě čekala na výsledek.

„Čmuchal je můj pomocník a je to potkan, ne krysa. Když vycítí něco nebezpečného, chová se přesně tak, jak jsi viděla."

„A co moje ruka? Co já?" Domáhala se odpovědi, které se glymerkin vyhýbal.

Gedeon vstal a došel pro dvě nádoby. „Na. Tímhle mazej otevřenou ránu a tímhle to postižené místo třikrát denně a ukážu ti, jak si to máš obvazovat. A nezapomeň si na to brát rukavice."

„Aha," řekla Nara sklesle. Ačkoliv tušila, jak to dopadne, ta tíha, která na ni padla, byla neskutečná. Neměla mu za zlé, že to nechtěl vyslovit nahlas. Chápe, že není příjemné říkat někomu, že umírá. „Takže kolik času mi vlastně vůbec zbývá?"

Nara pohlédla na Gedeona svýma lesklýma křišťálovýma očima a on uhnul pohledem.

„Máš štěstí. Střep ti rozřízl ruku, ale nákaza se přímo do otevřené rány nedostala. Takže to není na to, abys umřela dnes."

Nara vyfrkla. „Tak to mám teda očividně štěstí, dnes by se mi to nehodilo, mám už koupené lístky do divadla, ale když se podívám do diáře, tak pozítří mám asi volno."

Gedeon se nenechal její poznámkou vytočit. Chápal, že to pro ni musí být těžké. Jenže pro něj také. Cítil za celou situaci zodpovědnost. Nechtěl ji tedy nechat nadále čekat, i když vyslovit to nahlas bylo velice obtížné. „Pokud se o to budeš patřičně starat a nebudeš to škrabat, dva, možná i tři týdny. Proč jsi mi neřekla, že nemůžeš kouzlit? Já tušil, že je něco v nepořádku, ale..."

„Přestaň se litovat. To já umírám, ne ty a vůbec to není tvoje věc. A věř, že poslední dva dny bych i tak s chutí vyměnila za poslední měsíce života."

Gedeon na to nic neodpověděl. Nara věděla, že to byla i jeho věc. Spoléhal na její schopnosti a kdyby skutečně potkali toho čaroděje, mohl by také zemřít. Ale očividně se s ní nechtěl hádat. Sledovala, jak si bere rukavici a namazal jí předloktí. Následně si vyměnil rukavici, a druhou mastičku nanesl na mírně rudě zbarvené místo, vedle zašité rány. Poté jí jednoduše vysvětlil, jak si to sama zvládne správně zakrýt a zavázat.

„Nabídl bych ti, že s tím můžeš do nemocnice, ale oba víme, že to není nejlepší řešení. Takže prosím tě, nikam nechoď a počkej tu na mě, a jak přijdu, připravím ti novou mast. Zkusím se ještě poptat, třeba Dann ví o nějaké nové stopě."

Glymerkin si vzal svůj rudý plášť s brašnou a šel ke dveřím.

„Gedeone?" zavolala na něj Nara, když byl jednou nohou venku. „Promiň, já... Nechtěla jsem na tebe křičet. Nemyslela jsem to tak."

Gedeon na ni pohlédl úkosem a pokusil se o úsměv. „Já vím a mrzí mě to, je to moje chyba."

Když se za Gedeonem zabouchly dveře, Nara si začala prohlížet zabalenou ruku. Pod obvazem jí zranění i přes uklidňující mastičku příšerně svědělo. Neuměla si vůbec představit, jaká muka by zažívala bez ní.

Samozřejmě, když se vrátili ze Satiho domu, byli oba zklamáni, nemluvě o jejím zranění. Než Sati naposledy zavřel oči, Gedeon z něj nic důležitého nedostal. Prý stále mluvil o tom, že všechno skutečně začne zeleným deštěm a další nesmysly. Prohledání celého obchodu i skladu mělo stejný výsledek. Našli pouze obdobné lahvičky, jako ta, co hodil po čarodějce. Nemluvě o tom, že na ruce neměl ani žabí značku, tudíž se Gedeon celou dobu hnal pouze za nějakým pěšákem v téhle partičce šachů.

Jenže hlavní problém byl v tom, že už vystřílely všechny pokusy a teď už nemají žádné vodítko.

No jasně – Alaine, zablesklo se v čarodějčině hlavě. I přes Gedeonovu žádost, aby nikam nechodila, ji půjde zkusit najít. Ale teď ne, je na to až příliš unavená a potřebuje se trochu prospat.

Natáhla se na postel, jak to jen šlo. Respektive si pouze lehla s pokrčenýma nohama, protože postel měřila pouze půl druhéhometru. Navzdory nepohodlí téměř ihned usnula.