Nara Flare: Rudá skvrna [DOKONČENO]

V. Změna hry (5/8)

Hledání Alaine tedy vzdala a vydala se k veřejné studni. Došla sem s námahou a sotva shodila vědro dovnitř, aby uhasila žízeň. Namísto toužebného žblunknutí uslyšela zařinčení rozbíjejícího se vědra. Nakoukla dovnitř jako zvědavý pes, aby zjistila, že vevnitř se netřpytí studená, žízeň zahánějící voda, ale namísto toho viděla jen navlhlé dno.

Jak je to možné? Vždyť naposledy, když tu byla..., pak jí došlo, že ve skutečnosti tu ještě nebyla, takže tuto možnost nevylučuje. Chtěla sem zajít, když viděla naposledy umírat volače, ale byla z něj tak rozrušená, že na studnu zapomněla. Dává to nakonec smysl, že tu ještě nikoho neviděla, ale dřív tomu nepřikládala velkou pozornost.

„Vypadáš příšerně, ale i tak to nestojí za to, aby ses utopila ve studni."

Nara se otočila za známým hlasem. „Neboj, to nemůžu i kdybych chtěla Alaine. Je vyschlá. A šipku do prázdné studny může skočit jenom naprostý šílenec."

Dnes jí to opravdu slušelo. Měla vlasy spletené do copu, jenž se jí táhl podél těla až k pasu. Oči měla zvýrazněné pečlivě nanesenými tmavými linkami, víčka jí zářila stříbrnými stíny a rtěnka jí ladila s vínovými upnutými šaty s rozparkem do půli stehen.

„No jo holka, to je smůla, ale řekni mi, kdo tě takhle zřídil?" zeptala se ustaraně.

Nara ukázala prstem ke kašně. „To ty schody. No a k tomu mi opravdu není moc dobře."

„Víš ty co? Vezmu tě do lázní. Udělá ti to dobře a ... nedělej si starosti s penězmi, je to na mě. Jo já vím, měla jsem tam jít až zítra, ale když je kamarádka v nouzi," usmála se na ni s přizavřenýma očima.

Nara se cítila hrozně. Ona ji skutečně brala jako přítelkyni. A co ona? Pouze ji využívá jako nástroj na získání informací. To musí přestat nebo se bude nenávidět do konce života. Přesněji se bude nenávidět následující dva až tři týdny, když bude mít štěstí.

„Alaine," začala a z očí jí ukápla slzička," já jsem se k tobě chovala příšerně a ty mi na oplátku pomáháš," zakroutila nevěřícně hlavou.

„Ale vždyť to vůbec není pravda. Vezmi si třeba včera. Zůstala jsi se mnou celý večer, než jsem šla na sraz, ačkoliv jsi měla spoustu svých věcí na práci. A jestli se i tak cítíš špatně, můžeš mi pomoct vyřešit jeden problém."

Nara si otřela slzy. „Jistě, cokoliv potřebuješ, jestli to bude v mých silách," řekla, pochybujíc o svých schopnostech.

Alaine se usmála a chytla ji za ruku. „Vsadím se že jo. No jde o to, že jsem se vrátila ze schůzky s přítelem a nevím co to do něj vjelo, ještě nikdy takový nebyl. On zuřil, šíleně. Moc jsem se bála a nevěděla jsem, co jsem udělala špatně."

Nara věděla moc dobře proč.

„Jinak včera jsem byla zase s těmi třemi kápisty se značkou na ruce, ale tentokrát jsme se sešli U Bílé kachny. A toho, se kterým jsem šla, no hrůza, sice byl pohlednější než holohlav, ale v posteli se to nedalo srovnat. Každopádně už toho začínám mít po krk."

„Alaine," chytla ji Nara za ramena. „Musíš utéct!"

„Cože?" vyvalila na čarodějku oči. „Co to povídáš za nesmysli, tohle přeci není žádné řešení."

To samé si povídala ve svém vnitřním monologu, ale musela si stát za svým.

„Tvůj přítel po tobě nemůže tohle všechno chtít a vůbec se nesmí takhle chovat. Nevím proč ho máš ráda, ale on tebe rozhodně ne! Pouze tě využívá a očividně tě nebere jako svoji přítelkyni. A ti se značkou na ruce jsou nebezpeční. Můžou za smrt několika lidí."

Na Alaine toho bylo moc a musela si sednout, ale začala kývat hlavou. „Máš pravdu, musím utéct, ale co když mě najde? Bojím se ho. Co když mi něco provede?"

Čarodějku trochu překvapilo, že se více bojí svého „přítele" než očividných vrahů, ale je jedno, z jakého důvodu odsud odejde. Hlavně, aby byla v bezpečí. Navíc neví ještě jak, ale nějakým způsobem je do toho také zapojen. A je možné, že by o tom Alaine věděla něco víc?

Pak najednou Alaine zaječela a stiskla ruce v pěst. Nara se lekla, a pak se rozhlédla kolem sebe, jestli jsou skutečně samy. Když se o tom ujistila, položila svoji ruku na kamarádčino rameno. „Alaine, co se děje? Zatím vším je něco víc. Že ano?"

Alaine zvedla hlavu a čarodějka viděla, jak jí z lesklých očí jde černá kapka přes její tvář.

„Dobře, dobře, řeknu ti, jak to ve skutečnosti je," vytáhla hedvábný kapesník a zrcátko z kabelky, aby si otřela uslzený obličej. Nara natáčela hlavu, protože čekala, že na ní vyklopí nějaké tajemství. To ještě netušila, co jí čeká.

Jen co si uklidila věci zpět do kabelky, pohlédla teď na čarodějku svýma pronikavýma modrýma očima. „Máš pravdu, nebere mě jako svou přítelkyni, a ani nikdy neměl v plánu. Najal mě kvůli něčemu úplně jinému."

„Jak myslíš najal?" zeptala se zmateně Nara. „Kvůli čemu?"

Alaine zvedla ruku. Nara si prohlížela její dokonale upravené, vínově nalakované nehty, zakončené do špičky. Pak vystřelila ukazováčkem a dotkla se jím čarodějce na hrudi. „To kvůli tobě."