Nara Flare: Rudá skvrna [DOKONČENO]

IV. Rudé znamení (1/3)

Nemohla uvěřit, že už je téměř na konci programu. Den jí doopravdy utekl jako voda. Na druhou stranu si již užila nespočet procedur jako medovou saunu, bahenní lázeň, poprvé v životě vyzkoušela i zámotek a nechyběla ani koupel v růžové vodě.

Ptala se sama sebe, zda si musela skutečně platit celý královský balíček a mohlo jí tak zbýt více mincí, ale na druhou stranu, si po dlouhé době užívá den a nemůže říct, že by mince přišly vniveč. A přesto jí zůstal ještě celý stříbrňák a nějaké drobné.

Procházela se chodbou po dřevěné, příjemně nahřáté podlaze. Občas na zemi viděla mokré tlápoty, které se však rychle zatahovaly a po chvíli nezbyl žádný důkaz, že tu byl někdo jiný než ona.

O další proceduře nic nevěděla, řekli jí pouze slovo haina a poslali jí do dveří s číslem šest.

Šla a koukala doleva doprava, po ručně malovaných číslech na dveřích. Jedna, dva, pět, čtyři, osm a jedenáct. „To tu nemůžou mít ta čísla popořadě?“ řekla ne moc v duchu a povytáhla si ledabyle ovázané taišo. Ačkoliv byla ráda, že si mohla poprvé vyzkoušet mít na sobě tradiční maghanský oděv, bylo by také dobré, aby ji někdo ukázal, jak si jej má obléct.
Pokračovala netrpělivě dál a pomalinku se jí navyšovala nervozita. Deset, pět, sedm, devět a natěšeně běžela k posledním dveřím na konci uličky, na kterých uviděla číslici tři.

„Cože!“ frustrovaně vykřikla a plíživým pohybem šla pozpátku a kontrolovala dveře. Jakmile se vrátila do poloviny chodby, zaradovala se, jelikož našla nechtěného šotka. Ten, kdo označoval dveře, čísla tak odbyl, že pětka a šestka byly od sebe k nerozeznání.

Nara rozrazila dveře, téměř si jista, že jsou správné. Vešla přímo do mlžného oblaku. Přivítala ji aroma citrusů, máty a smyslná vůně jedranové kůry. Natáhla se na jednu z připravených lavic a taišo si přehodila přes sebe. Dřevo z lavičky bylo příjemně rozpálené.

Ačkoliv jí takto bylo pohodlně, po chvíli začala být nervózní a vydrnkávala prsty o nohu lavičky a přejížděla s ní po nekvalitním sukovitém dřevě.

Vtom se rozletěly dveře. Ihned se vším přestala a ležela jako zabitá, i když neudělala nic špatného. Slyšela rychlé kroky doprovázené pleskáním mokrých chodidel o podlahu. Nově příchozí postava se zastavila přímo před ní. Vůni z trysek přebila její opojná voňavka, která ji silně píchla do nosu. Cítila kombinaci citrusů a listů z temši.

Zvedla hlavu, protože nad ní stále stála a nic neříkala, čímž ji uváděla do rozpaků. Byla to vysoká vychrtlá tmavovláska, s hůlkami zapíchanými v drdolu a na sobě měla pouze fialové taišo. Měla nutkaví pocit, že se již někde setkaly.

„Tohle je moje místo,“ řekla vážným tónem se založenýma rukama.