Nara Flare: Rudá skvrna [DOKONČENO]

III. Jak že se to vlastně jmenuješ? (5/5)

Přechod do druhé místnosti byl předělen dvojitou plachtou. V této místnosti byl dvojnásobný počet lůžek, ale bez pacientů.

„Jak vidíš, tentokrát jsme dobře připraveni na druhou fázi, a snad by nezemřelo i takové množství ošetřovatelů" řekl nadšeně Dann.

„To je super, ale víš, že ti to bude bez léku k ničemu," odfrkl si Gedeon. Ošetřovatel raději neodpověděl.

Na konci místnosti čarodějka vyhlížela pobité dveře. Za nimi se skrývala malá místnost osvětlená lucernami s velkým stolem, na kterém leželo tělo. Bylo naolejované a pomazané jakousi průhlednou, mírně zapáchající hmotou, ale i přes ni poznávala plešatou osobu. Za stolem bylo připravených dvanáct otevřených sudů, přičemž třináctý byl již zavřený a měl na sobě rudou barvou nakreslenou číslici jedna.

„Jak jsem slíbil," popotáhl opět Dann a tvářil se s narůstajícím očekáváním.

Gedeon ho ignoroval a bedlivě zkoumal obnažené lesklé tělo.

Nara se ke glymerkinovi přiblížila. „Co hledáš?"

Lafan však z těla nespustil oči a jen otráveně zamručel. Vyndal si svoji monokulární čočku a připevnil si ji k oku. Jak brouzdal pohledem po jeho těle, na střídačku otvíral a zavíral oči, což mu dovolovalo zvýšit přiblížení na monokuláru. Občasně zatlačil na část nebožtíkova těla. Znenadání uslyšeli v jeho břiše zabublání. Naře se z toho obrátil žaludek a kdyby měla co zvracet, už by to bylo na podlaze.

Dann se škodolibě uchechtl. Gedeon na to přísně zvedl hlavu. „Nesměj se ji, každý není takový tvrďák jako ty. Pamatuješ, jak jsi nazvracel do dutiny břišní prvnímu nebožtíkovi, co jsi viděl?" Dann se zastyděl a raději už byl zticha.

„V pořádku?" zeptal se Nary.

Ta zvedla pohled a uviděla hyení hlavu s jedním monstrózně velkým okem a málem se rozesmála. Nakonec stiskla rty a tvář formovala v úšklebek. Na glymerkinovu otázku zakývala hlavou.

„Danne, buď gentleman a dones dámě židli."

Ošetřovatel bez protestů poslechl. Nara poděkovala a usadila se, přičemž se Gedeon opět pustil do prohledávání těla.

„Tak co? Vidíš tam něco, nebo jsem měl pravdu a tvoje obavy byly zbytečné?" zeptal se Dann a naklonil se nad nebožtíka.

„Stojíš mi ve světle," zavrčel na něj glymerkin.

Ale zdá se, že má pravdu. Vypadá to, že o nic nejde. Prohlédl ho po celém těle, dokonce se koukal i pod nehty. Jedinou zvláštní věc viděli hned ze začátku a to, že na pravém záprstí měl vytetovaný rudý znak epson. Nara tento znak samozřejmě znala. Znamená skrytí nebo se používá pro žábu. Dokonce jej viděla použít i pro samotnou smrt, ale těžko hádat, s jakým významem si jej nechal vytetovat, ale dost možná ani nemusel vědět, co to vlastně znamená a jen se mu líbil jeho tvar.

Dann se s úsměvem obrátil na čarodějku. „Říkal jsem mu, že zbytečně vyšiluje a celá pohotovost je zbytečná, ale naštěstí můžeme pacienty poslat domů a říct jim, že za to může jedna zakrslá hyena," řekl škodolibě.

Gedeon tomu stále nechtěl uvěřit a bubnoval prsty o volačův trup. Vždyť to celé stopování Satiho vedlo až sem a příznaky jasně seděly. Je možné, že by se spletl? Sice je to pro Stredamor dobře, ale znamená to, že Sati stále uniká.

Čarodějka na něj opět pohlédla. Tentokrát ne se znechucením, ale spíše se strachem. Opět si vzpomněla na jeho oči. Oči plné bolesti, strachu a utrpení. Ačkoliv byly zavřené, stále je viděla. Raději mírně sklopila zrak a všimla si jeho fialových úst, ze kterých mu předtím tekla krev. Vtom jí to došlo.

„A koukal ses dovnitř?"

Oba na ní se zájmem pohlédli, ale nechápali, co přesně myslí.

„No říkal jsi, že se můžou nakazit i požitím, takže předpokládám, kdyby vypil kontaminované, ..." Nara ani větu nedořekla a Gedeon zachrastil ve svém batohu. Vytáhl kleště a strčil si je do tlamy. Chytil vyvolávače jednou rukou za bradu a druhou za nos a opatrně, ale silou mu otevřel pusu. Šlo to z tuha.

Usmál se. Nara sice nic neviděla, ale došlo jí, že Gedeon přes monokulár ano. Kleštěmi chňapl dovnitř nebožtíkovi pusy.

„Je tohle, cos hledal?" a s těmi slovy vytáhl jeho jazyk.

Nara se zvedla ze židle a spolu s Dannem se naklonili blíž. Oba viděli jazyk pokrytý vystupující rudou vyrážkou, která doopravdy připomínala plíseň. Gedeon odhodil kleště na jeho břicho. „Takže postup znáš. A raději začněte připravovat masky. Nechceš, aby to dopadlo, jako posledně. Dann zavolal dva společníky a opatrně začaly volače ládovat do otevřeného sudu.

Glymerkin přišel k čarodějce a ťuknul jí pěstí do ramene. „Dobrá práce," řekl a vycenil ostré zoubky. Naru rána trochu zabolela, ale i tak jí to vykouzlilo úsměv na tváři. Gedeon pokynul hlavou na znamení, že by už měli jít. Nara s ním držela krok. V polovině druhé místnosti je ještě zastihl Dann.

„Počkej, ještě jsi mi nedal, cos slíbil," zastěžoval si ošetřovatel a znovu popotáhl nosem. Lafan protočil očima a zachrastil v kapse. „Na a běž konečně dělat svoji práci," a podal mu uzavřenou zkumavku se zelenohnědým práškem. Dann se usmál a ihned se jim ztratil.

Jakmile vyšli ven, čarodějka se zeptala: „Co to bylo?"

„To byla, má milá, rudá plíseň," řekl a sundal si rukavice, které vhodil do pytle.

„Myslím ta zkumavka," řekla a přihodila tam i své rukavice.

„Jo, to byla praskavka, he-he," řekl potěšeně.

„To je droga?" zeptala se káravě.

„Ani ne, spíš bych to popsal jako směs mentholu, absinthia a pár doprovodných látek, které excitují nervovou soustavu při per nasálním podání, jenž obohatí malá exploze, která se látkám pomůže rychleji vstřebat , he-he."

„Jo jasný a taky to pomůže odrovnat nosní přepážku, viď?"

„Hele nesuď mě. My máme, co jsme chtěli, on má, co chtěl. A navíc nejsou to trochu silná slova na někoho, kdo dělal hlavní tržbu U Rozeklanýho jazyka?"

„To není to stejné," řekla trochu nabubřele.

„No já si myslím, že je to dost podobné," zakroutil do boku hlavou. „Jo to mi připomíná, že bych měl ještě někde být."

Zahrabal v batohu a vytáhl minci, kterou podal čarodějce. „Zajdi si někam, ale doporučuji lázně, myslím si, že by ti udělaly dobře."

Nara se nejprve cítila uraženě, ale měl pravdu, rozhodně by jí bodly.

„A myslíš, že mi to bude stačit?" dořekla, aniž by si uvědomila, co má v ruce. V ruce držela velkou zlatou minci. „Děkuji."

Když však vzhlédla, glymerkin již odcházel. Než zmizel, zavolal na čarodějku, že se setkají stejně jako včera.

Nara na nic nečekala a vydala se do tolik zasloužených lázní.