Nara Flare: Rudá skvrna [DOKONČENO]

VI. Na stopě (5/5)

Zapomněla, jak se v té masce hrozně dýchá. Možná to ani nebylo maskou, ale jejím zhoršujícím se stavem, ale to si moc připouštět nehodlala.

Jak procházela mezi lůžky, snažila se ze všech sil neškrabat na ruce a přemoci nesnesitelné pálení. Měla pocit, jako by měla ruku vraženou mezi žhavými uhlíky. Zatnula zuby a pokoušela se najít tu osobu, jíž nemohla přijít na jméno. Naštěstí pro ni je jednodušší, nechat se najít sama.

Zatím však nikdo nepřišel. Nakoukla do druhé místnosti. Očividně tu měli daleko méně práce než při předchozí návštěvě. Trpitel smutně seděl na posteli a přejížděl si nožem po hřbetě ruky. Celkově většina lůžek je již prázdných.

„Jestlipak to není Nara, ta zbrklá pomocnice Gedeona."

S odhodláním se otočila za přicházejícím hlasem, ale podle jeho výšky, držení těla a popotahování nosem, to musel být Dann. Teď když ho nepotřebuju se tu objeví. Paráda!

„A koho jsi čekal?" Řekla nabubřele. „Je tu někde Erik? Potřebuji s ním nutně mluvit."

„No ve skutečnosti bys se mnou měla jít dozadu," řekl a narovnal si medvědí masku na obličeji.

„Co to všichni máte s tím chozením dozadu?" zakřičela na něj a rozhazovala kolem sebe rukama. „To všichni něco tajíte, nebo je vám dobře kolem mrtvol? Nemůžete se mnou alespoň pro jednou jednat narovinu?"

Všichni i přes své zdravotní obtíže na ně pohlédli. Dokonce i trpitel si na chvíli přestal hrát s nožem a zvednul čumák nahoru. Dann ztuhnul a pošeptal čarodějce. „Prosím pojď dozadu, tam ti to všechno vysvětlím. Jde o Gedeona."

„Fajn," řekla lhostejně, a pokoušela se nedat najevo, že ji jeho poznámka zaujala.

Následovala jej dozadu, přičemž všichni pozorovali Danna, jako by šel uličkou hanby.

Jakmile dorazili do márnice, Nara se zhrozila. Zahlédla čtyři tucty zadělaných sudů. Další necelá padesátka, kterou měl Erik na krku. Nemohla jsem se zeptat, kolik již sudů bylo spáleno, aniž by to se mnou neseklo. Tohle mu nemůže projít!

„Na," podal čarodějce do rukou dopis a popotáhl nosem. „Je to od Gedeona. Našel jsem to tady a hádám, že to má být pro tebe. No dobře, četl jsem to a tak vím, že to je pro tebe."

„Co tam stojí?" zeptala se zděšeně Nara. Čeho se nejvíce v tuto chvíli obávala, byla pravda. Bála se tolika možností, jedné horší než druhé.

„Vysvětluje, proč odešel." Naře vyhrkla slza.

Takže to tak skutečně bylo. Nechal mě tu napospas svému osudu. Ne! Teď nemůžu být takhle emotivní. Musím co nejrychleji najít Erika. „Řekneš mi prosím, kde je Erik?" Stiskla v ruce zlostí dopis. Jen nevěděla, komu ta zlost byla mířena.

„Neřeknu. Bohužel včera odešel. Řekl mi, že toho tu má už dost," protáhl si mezitím ztuhlou ruku a frknul ucpaným nosem.

„Počkej, ty to nechápeš. To on všechno tohle zavinil. To Erik roznáší rudou plíseň," Nara s jiskrou v očích se snažila přimět Danna, aby spolupracoval. Mělo by to být i v jeho zájmu, aby tohle všechno skončilo.

Dann to nevydržel, zahodil masku a vytáhl zkumavku. Přitom se mu rozklepaly ruce. Už nějakou dobu neměl svoji dávku. Palcem oddělal zkumavku a přitáhl k její ústi nos. Mohutně natáhl páry chemikálie a zbytek prášku, načež několikrát na místě poskočil a zakvílel. Asi nejsem jediná, komu absence Gedeona chybí.

„To je blbost, musela ses splést. Stejně tak jako ses spletla v Gedeonovi. Erik nám celou dobu pomáhal a riskoval vlastní krk. Dva z ošetřovatelů leží v první místnosti a třetí leží tady," ukázal na jeden ze sudů.

Měl pravdu? Hostinský mohl lhát ve snaze zachránit si krk. Stejně tak, jsem se mohla splést v...

Ne! Takhle to být nemohlo. K Dannovu překvapení roztrhla dopis a zahodila ho.

„Gedeon tohle neudělal. Vsadím se, že se o něj Erik taky postaral."

„V tom případě bys sázku prohrála. Vždyť nemáš jediný důkaz, že to tak je, ale oproti tomu důkaz, že to tak není jsi právě zničila," zvyšoval na ni hlas a ukazoval na ni prstem, jenž se nepřestával klepat.

Nara si sedla a začala brečet. Utřela si slzy a vzápětí se chytla za hlavu. Motala se jí z víru myšlenek.

Zradilo mě už tolik lidí. Všichni kolem mě jen hráli partičku šachů a snažili se mě zahnat do kouta jako jehně.
Počínaje Davidem, který mě využíval kvůli sexu, když si hrál na mého přítele a partnera jen, abych se zdržovala kolem jejich spolku. Ten tím započal tuhle partičku.
Dohodil mi práci u Itase... vlastně Satiho, abych jim byla nablízku, pomáhala roznášet rudou kletbu a sama se tam nakazila - neúspěšně, než jsem se s ním střetla.
Volač, jenž mi měl přinášet radost svými zprávami a přitom mě jako první seznámil s rudou plísní.
Hostinský, který se mě pokusil již tolikrát otrávit a byl hlavním přenašečem téhle rudé zkázy.
Alaine, která si zpočátku hrála na moji přítelkyni, aby mě dostala tam, kde jsem měla být, a když nastal ten čas, dala mi vodítko o jejich sněmu tří osob a já šla po stopě. Nakonec se mojí přítelkyní skutečně stala a doopravdy mi pomohla.
Erik, hlavní lékař, a pravá ruka toho tajemného přítele a pravděpodobně hlavní aktér celé nákazy.

Ale Gedeon mi jen pomáhal. Zmizel, ale... takhle se nechová člověk, který by provedl něco tak... Natož glymerkin. On je jiný.

"Počkat!" Zaječela, až Dann zůstal přikovaný na místě.

Vstala a procházela podél místnosti a tentokrát již mluvila nahlas.

„Alaine Mluvila o třech lidech. Volač, hostinský a zajisté Erik jako vedoucí. David a Sati jsou z kola ven, protože neměli značku. Ale mluvila o třech lidech i poté, co byl volač mrtvý. Takže tu musel být čtvrtý kápista, který obsadil jeho místo!" Vypůjčila si označení od Alaine.

Podívala se směrem na Danna a poznala jeho nervozitu. „Vyhrň si rukávy."

Dann se na čarodějku zděšeně díval. „Jsi doopravdy blázen. Jistě máš horečku," podíval se na čarodějčinu obvázanou ruku. „Pojď, nech mě ať tě ošetřím a budeš si moct lehnout. Navíc Alaine je pěkně ulhaná."

„Ani krok," zařvala. Vytáhla astrix a namířila ji proti němu. „Ano, ano a nikdy v životě. A odkud znáš Alaine. Co? Sáhneš na mě a tu ruku ti proměním v černé uhlí. Vyhrň si ten podělanej rukáv."

Dann zavřel oči a poslechl ji. Naštěstí to byl zbabělec, ale to ona dávno věděla. Bedlivě sledovala jeho ruku. Nemohla být přeci blázen. Byla si tím jistá!

Dann vyhrnoval světle hnědou látku z rukou a postupně odkrýval rudý epson.

„Prosím, nezabíjej mě," kňučel Dann.

Nara, stále v liščí masce, díky které vypadala ještě hrozivěji, měla teď Dannův život v hrsti. Stále pamatovala na to, že ve skutečnosti nic nezakouzlí. Ale proč by mu to říkala?

„Řekni mi, kde je Erik."

„Ve studni, je tam skrýš. Přísahám."

V té vyschlé studni? To docela dává i smysl. Je to všem na očích, ale nikdo na ni nedává pozor. Stejně tak, jako tahle nemocnice. Navíc je vyschlá, tak kdo by tam chodil. Perfektní schovka.

„Dobrá, nechám tě naživu. Ale jen proto, že ti vedle, tebe bohužel potřebují. Ale jestli jsi mi lhal, Hrom je mi svědkem, že si tě najdu!"

Když vyšla ven, odhodila masku na zem a dupnutím ji rozšlápla. Věděla, že Erik bude ten najatý kouzelník a ten se nenechá tak lehce ošálit. Jenže už nezbývalo moc času. Jak pro ni, tak pro Gedeona.