Nara Flare: Rudá skvrna [DOKONČENO]

I. Šance (2/3)

David se protáhl kolem skupinky osob v hábitech a zamířil k baru, s úmyslem zaplatit. Jako vždy se dal do dlouhé řeči s barmanem.

Zajímalo by mě, o čem si tak mohou povídat. S každým jiným se barman bavil s úsměvem a nadšením, aby podpořil svoje dýška. Ale s Davidem, pokaždé zvážněl. Koneckonců, mohl to být třeba jeho sok už od dětství, nebo se mu líbím a chtěl se Davida zbavit tím, že mu hodí něco do pití. Anebo to byl královský agent v utajení a David ho prokouknul.

Zakroutila hlavou a upustila od svých fantazií, aby se porozhlédla po podniku. Co by to byl za den, kdyby se nedozvěděla alespoň nějaké drby. Hned před barem seděla skupinka žoldáků, která se chvástala svými úlovky a dobrodružstvími, jež zažili. Oproti tomu zhruba uprostřed sedělo u kulatého stolu hejno dam, které si podle svých outfitů rozhodně spletlo podnik. Ty se před sebou také předháněly, ale cílem debaty bylo ukázat, která má bohatšího manžela, anebo která má hezčí postavu v dražších šatech.

Nara zakroutila hlavou, když jí pohled padl ke dveřím. Tam seděl muž s vlasy černými jako krkavec, který zrovna vstával a odcházel ven. Nevěděla proč, ale něco ji k němu přitahovalo. Najednou dostala nutkavý pocit se za ním rozeběhnout, když vrazila do vysoké ženy s dlouhými černými vlasy až po pás. Podle oblečení musela patřit ke společnosti u kulatého stolu. Když se podívala zpět ke dveřím, muž už byl pryč.

Žena pohlédla na Naru lítostivým pohledem. Zdálo se jí, že během vteřiny dokázala přečíst její celý životní příběh. Naře přitom zamrazilo v zádech, ale zároveň pocítila něco, co necítila již dlouhou dobu. Porozumění.

Pak, jako by do ní uhodil blesk, odvrátila svůj pohled a šla svou cestou. Nara ji chvíli sledovala, jak míjela kulatý stůl a razí si cestu za bar do místnosti s uzavřenou společností.

„Jdeme?" vyhrkl na ni David, když se před ní zjevil jako duch. Nara málem vypískla, jelikož na něj během toho čekání zapomněla. Nakonec si uchovala svoji tvář a mírně přikývla hlavou.

Venku už byla téměř naprostá tma. Nebýt rozsvícených lamp na hlavní ulici, měla by strach vůbec vyjít z podniku a pravděpodobně by zde strávila celou noc někde na schodech. David si všiml její nervozity a chytil ji za ruku.

Usmála se. Dnes měl dokonce galantní náladu, jelikož si vzal navzdory venkovnímu teplu i rukavice. Věděl, že nesnášela, když se mu potí ruce a s úsměvem mu poděkovala jeho gesto.

Nechala se jím vést. Normálně by měla strach, ale s ním se vydala i do temných zákoutí města. Znal to tu dobře a dokázal by jít i poslepu, k čemu neměli daleko. Ve vedlejších uličkách již žádné lampy nesvítily a stěží dokázala určit, že stále šli uličkou města. Nerada tudy chodila a sama by sem zaručeně ani nepáchla. Ale díky této zkratce bude doma během pár minut, namísto obcházení tří čtvrtí.

„Prosím, pomozte mi," ozval se před nimi mrazivý hlas.