Nara Flare: Rudá skvrna [DOKONČENO]

V. Změna hry (7/8)

Během cesty spolu nemluvily. Místo toho se podezřívavě dívaly na všechny kolemjdoucí, které míjely.

V parku bylo nádherně. Oproti vyhřátému prostranství se zde zelenala tráva a vzduch pročišťovaly stromy, které navíc poskytovaly příjemný chladný stín. Pod jedním dubem si sedly na lavičku.

Alaine měla pravdu. V samotném parku narazily na dva páry, které měly oči jen pro sebe, paní, co krmila kachny v umělém rybníčku a dva postarší pány, co se soustředili na partii šachů.

„Tak tady snad budeme v bezpečí, před zvědavýma ušima," řekla Alaine. Nara na důkaz ochoty a soucítění vzala její ruku do svých dlaní. Stále jí měla neuvěřitelně hebkou a překvapivě studenou.

„Je to pár týdnů, co mě oslovil muž, můj přítel," slovo přítel vyslovila se zhnusením a zatvářila se, jako by zrovna snědla najednou celý citrón. „Zrovna jsem dorazila do města se známou, co mě poprvé vytáhla do proslulých lázní. Ani už nevím, kde mě našel, ale nabídl mi, že mi bude platit ubytování, stravu, šat, lázně, prostě všechno. Na oplátku budu chodit na ta setkání kápistů. A až nastane čas, mám se prý s někým zkontaktovat."

„Tím máš na mysli asi mě, že?" Tázala se Nara.

„Přesně tak, ale v tu dobu jsem o tobě vůbec nevěděla, vlastně až do dne, co jsme se potkaly u Rozeklanýho jazyka. Ale až potom, co jsem tě viděla. A neboj s nikým z nich jsem ve skutečnosti nic neměla. Na to mi platil ještě málo," řekla s úsměvem a obě dívky se zasmály.

„A co jsi tedy dělala na těch setkání?" Ptala se čarodějka. Přišlo jí to divné. Proč by ji tam vůbec tahal, když k ničemu tam nepomáhala a maximálně mohla sloužit jako rozptýlení.

A pak jí to došlo. Proto jí platil, aby se o sebe starala a co nejlépe vypadala. Kdyby chodili do toho salónku sami, vzbudilo by to časem podezření, ale takhle všichni mohli nechat oči jenom na Alaine a v nejhorším případě si mohli myslet, že je nějaká kurtizána.

„Právě že nic, ale asi chtěl mít nade mnou jen kontrolu. A den na to, co jsem tě viděla, mi řekl, ať další den zajdu do lázní, že tam prý určitě budeš a dám ti vodítko na Satiho. A to byla celá moje práce."

Nara na ní nevěřícně koukala.

Jak mohl vědět, že půjdu do lázní. Tam mě vlastně poslal Gedeon. Že by s tím měl také něco společného?

Pak jí ale napověděl ještě druhý hlas a zopakovala to nahlas. „Tak proč zuřil? Nebo to byl výmysl stejně jako co jsi dělala s těma, ..." přerušila jí Alaine a kroutila hlavou.

„Ne, právě že nevymyslela. Udělala jsem to přesně tak, jak mi přikázal, ale asi nastal problém u toho Satiho nebo nevím co."

„A poslední otázka," zavrtěla se čarodějka na lavičce, a opět si musela otřít čelo. Už se jí špatně mluvilo, protože měla vyschlo v krku. „Dokážeš mi kohokoliv popsat, včetně toho, co tě najmul?"

Alaine se studem chytla za obě paže. „Nedokážu. Ti kápisti měli vždy kápi... překvapivě, narvanou až někde v prdeli, takže kromě jejich rukou jsem neviděla nic. Teda kromě volače, ale toho jsi viděla taky," řekla už naštvaně. Ne na čarodějku, ale sama na sebe a frustrovala ji celá tahle situace.

„A jeho," promluvila zděšeně o svém zaměstnavateli, "bych strašně ráda popsala, ale nezvládnu to. Chodili jsme mezi lidi pořád, ale pokaždé, když se snažím na něj vzpomenou, vybaví se mi pouze jeho obrys. Promiň, že jsem tě zklamala."

Nara jí objala. Cítila, jak se celá třese. Strašně jí to mrzelo, do jaké situace se dostala. Když se od ní odlepila, dala jí pusu na tvář. „Nezklamalas mě. Právě naopak. Díky tobě toho vím o tolik víc. Ale skutečně pro tebe bude lepší, když utečeš."

„Ale co když mě najde?" Řekla se strachem v očích.

„Nemyslím si, že tě bude hledat, alespoň ne dlouho. A když utečeš z Eldorstu, máš jistě vyhráno."

„Ale kam půjdu? Třeba bych mohla jít do Asemerie. Vždycky jsem se tam chtěla podívat," nepustila ji Alaine ke slovu a začala se rozplývat nad svojí myšlenkou. „Navíc nemeiserani jsou sexy."

„Jo, to máš pravdu," zasmála se Nara.

„Dobře, já to udělám, díky za všechno Naro. Doufám, že se ještě někdy uvidíme," objala Naru se slzami v očích a utíkala pryč.

Taky v to doufám, i když tomu už nevěřím.

Čarodějka jí sotva stihla říct sbohem. Ale byla ráda, že se z toho alespoň ona dostane živá. Snad.

Stále seděla na lavičce a promítala si v hlavě všechny informace, které se dnes dozvěděla. Měla v tom trochu guláš a začínala jí bolet hlava ještě víc.

„Co se to děje? Kdo má o mě takový zájem, že všechno tohle provádí a proč?" Nabíhalo jí v hlavě. „A proč byl tak naštvaný? Může to souviset s Gedeonem?"

Zastavila se u této myšlenky a rozhodla se, že se ho na to zeptá osobně. Vydala se tedy do nemocnice, a zkontrolovala si, jestli její astrix je na místě, kde má být. Raději pro jistotu.