Královská stopařka [CZ] ✔

3.kapitola - Problém jménem Cameron

Cameron

Stáli jsme před domkem u uvázaných koní a smáli jsme se. Do dneška jsem si myslel, že se tahle holka snad ani neumí usmát a teď tu s ní stojím a smějeme se mé vyjevenosti. To jsem to dopracoval, vždyť já už si dělám legraci sám ze sebe a ještě k tomu s nepřítelem.

"No nic, tak pojď dovnitř, dáme si něco k jídlu." usmála se na mě Bett. Vlastně teď bych jí vůbec nevěřil, že by mě nejraději zabila.

"Konečně! Dieta typu nic nebudeš jíst se mi vůbec nelíbí." mrkl jsem na ni a se smíchem jsme šli do Manoelina domu.

  Bett

 S Cameronem jsme se nemohli přestat smát a já se nemohla nabažit toho jeho smíchu. Ale budu se muset vzpamatovat. Vždyť je to můj nepřítel.

Vešli jsme do domku, kde teta pobíhala kolem plotny a vlastně mě napadá, teta Camerona ještě ani pořádně neviděla.

"Pojďte dál, jídlo už bude za chvíli. A ty budeš ten chlapec, co ho má Beatrice dovést na zámek." jsem ráda, že jsem nějaké seznamování nemusela začít já. Teta by se nestačila divit, jak bych ho popsala.

"Ano. Jsem Cameron, moc mě těší. To co jste předtím udělala, to bylo neskutečné!"

"No tak, nepodlejzej!" sykla jsem k němu tak, aby si toho teta nevšimla. A Cam se na mě ze široka usmál.

"Páni, Beatrice, vy že jste nepřátelé? Slyšela jsem vás, jak jste se venku smáli a ty ho vedeš k bůh ví jakému osudu." začala mi vyčítat, když si mě na chvíli vzala do vedlejší místnosti.

"Teti, kdybys věděla. Jel spolu s několika jeho muži k nám na panství na ples a výjimečně jsem tam byla i já. Byl to krásný ples, všichni tančili, smáli se a pak najednou nastala obrovská panika. Adamsovi vtrhli do sálu a asi si dokážeš představit, jaké to tam asi bylo. Mě od tamtud násilím odtáhli otcovi strážní, nechtěla jsem pryč, chtěla jsem se postavit za mé lidi. Teto, několik jich umřelo. Umřelo několik mých lidí." poslední větu jsem už povídala přes vzlyky a i mi steklo pár slz.

"To je mi líto, zlatíčko."

"Nemusí, nemůžeš za to."

"A víš jistě, že za to může zrovna Cameron?" 

"Byl tam! S nimi! A já jsem byla poslána přímo pro něj."

"Třeba za to nemohl."

"Byla bych ráda, je chvílemi celkem fajn. Ale on za to mohl."

Cameron

Slyšel jsem přes stěnu celý jejich rozhovor a mrzelo mě to, co Bett říká. Vlastně mi toho všeho bylo líto, ale tehdy jsem za to nemohl, bohužel nikdo mi to nechce věřit.

Po chvíli obě vyšly a princezničky dobrá nálada byla rázem pryč. Po tváři jí tekla slza, v tu chvíli vypadala tak zranitelně. Když kolem mě procházela její teta, povzbudivě se na mě usmála, kdežto Bett zamířila rovnou k plotně. Na nic jsem se neptal, v téhle chvíli to nebylo vhodné a navíc, stejně jsem všechno slyšel.

Bett stála opřená o kuchyňskou linku a jak se říká, koukala do blba. Manoel připravovala jídlo na talíře a já se rozhodl se posadit. To ticho mě ale zžíralo. Bett se konečně odlepila od linky a přešla ke stolu, kde se usadila naproti mě. Manoel začala nosit jídlo na stůl. Tak úžasně to vonělo. No jo, už je to nějaká doba, co jsem měl pořádné jídlo.

"Manoel, moc vám děkuji, bylo to výborné." celý talíř do mě doslova zahučel, kdežto Bett se v tom jen tak přehrabovala.

Když Bett usoudila, že toho už víc asi nesní, odebrala se do vedlejšího pokoje do postele. Já jsem ještě chvíli seděl s Manoel.

"Ty jsi za to nemohl, viď?" promluvila Manoel po delší chvíli ticha.

"Prosím?"

"Na tom plese, jsi za to nemohl, že?"

"Nemohl, ale kdo by mi to věřil."

"Já ti to věřím. Já to vím. Věděla jsem to ještě než jsi přešel můj práh."

"Jak?"

"Neptej se moc, chlapče. Ale Bett o tom přesvědčovat nebudu, to budeš muset sám. Je tvrdohlavá a bude to pro tebe velká zkouška."

"Je vůbec šance, abych někdy prokázal svou nevinu?"

"To záleží jen na tobě. A teď běž spát a zítra, jestli by ti to nevadilo, dlouho tu nebyla mužská ruka a mě dochází zásoby nasekaného dříví. Mohla bych tě poprosit?"

"Samozřejmě. Za tu výbornou večeři a poskytnutý nocleh, jsem vám vděčný."

"Tak ti děkuji. Nejsi špatný chlapec. Dobře se vyspi. Víš, že jsi jediný Beatricin zajatec, kterého jsem kdy nechala spát tady v domě?"

"Za to vám moc děkuji. Dobrou noc." usmál jsem se na ní a odešel do pokoje.

Bett

Slyšela jsem z jídelny, jak si ti dva ještě chvíli povídají, ale nerozuměla jsem co. Vlastně mi to bylo dneska už jedno. Přítáhla jsem si peřinu až ke krku a otočila se na bok. Po chvíli se otevřely dveře a do pokoje vešel Cameron. Neměla jsem na něj už vůbec náladu, tak jsem dělala, že spím. Na chvíli se zastavil u dveří a po celou dobu jsem cítila jeho pohled na mé osobě.

Slyšela jsem, jak tiše našlapoval a potichu vlezl i do své postele na druhé straně místnosti, ale nejspíš mu došlo, že úplně spát nebudu.

"Dobrou noc, Bett." zašeptal do hrobového ticha našeho pokoje. Ale já jsem mu už neodpověděla. Když už jednou dělám, že spím, tak to nebudu kazit.

  ~~~ 

Zbudila jsem se ještě poměrně brzy ráno. Byla jsem hezky odpočatá, ale vůbec se mi nechtělo se usmát a už vůbec ne otevřít oči. Věděla jsem, že budu muset opět čelit mému velkému problému jménem Cameron. Po chvíli jsem se odhodlala a popravdě probrala jsem se tak rychle jako ještě nikdy. Podívala jsem se na postel na druhé straně místnosti a můj zajatec byl pryč!

Rychle jsem na sebe hodila moje oblečení a vyběhla z pokoje ven.

***

Už třetí kapitola! Anooo! 

Doufám že se vám příběh líbí! A budu nejšťastnějsí člověk za každičký vote!! :)

Zítra se těšte na nějakou další kapitolku!

Love! :*