Královská stopařka [CZ] ✔

18. kapitola - První démon

Ven jsme za celé tři dny pomalu ani nevyšli, ostatně počasí nestálo za nic a my jsme měli pořád co dělat. Stále jsme byli v našem novém útočišti a něco dávali dohromady. Už jsem se docela i dostala do toho, jak mám vše ovládat. I když, je tu těch tlačítek tolik, že mám pocit, že u toho budu tápat ještě hodně dlouho.

Zrovna jsem se válela na pohovce, zatímco Cam dělal jakési úpravy. To by bylo, aby se nám něco nezkomplikovalo. Včera nám vypadla jedna z obrazovek a nějak jsme nebyli schopní ji nahodit. Cam se tu s tím patlá už takovou dobu a stále nic a já kdybych se pokusila mu nějak pomoci, asi by to dopadlo ještě hůř, než jak to je teď. Nechápu, kde on se tohle všechno naučil. Já jsem za celý svůj život nepřišla do styku s obrazovkou a on to tu ovládá jako nic.

"Jo! Konečně to mám!" zajásal Cam, když se mu konečně podařilo obrazovku nahodit.

"No že ti to ale trvalo."

"Taky jsi mi mohla pomoct."

"Víš moc dobře, že by to nebyl dobrý nápad."

"Jo, pravda, to by při nejmenším nefungovaly další dvě obrazovky." zasmál se.

"Hele nech si to, jo?"

"Pardon princezničko, já zapomněl, že z vás si nikdo nesmí udělat srandu." řekl se smíchem v hlase.

"Nech toho!" vlastně už jsem byla dost otrávená z toho, jak jsme tu už tři dny zavření a asi Camerona za chvíli něčím umlátím.

"Nebo co?"

"To si nepřej vědět." řekla jsem se staženým obočím.

"Já bych to ale rád věděl." prohodil, otočil se zády a šel pro něco na druhou stranu místnosti. To ale neměl dělat, protože když chce vědět, co bych mu udělala, má to mít. Pomalu jsem se k němu přiblížila, úplně neslyšně, vlastně ani nevím, jak se mi to takhle potichu povedlo. Přešla jsem k němu a podtrhla mu nohy, takže se svalil na zem. Já jsem toho hned využila a nohy mu zasedla. Snažil se mě odstrčit, ale moc se mu to nedařilo, přeci jen, výcvik je výcvik. Vzpíral se a já prostě neodolala a začala ho lechtat. Jak už jsem to měla tu čest před nějakou dobou zjistit. Smál se jako blázen, ale samozřejmě neotálel a začal mě lechtat také. K mojí smůle jsem snad ještě více lechtivá než on.

"Za co to bylo?" smál se Cam, když jsme se oba přeci jen alespoň trochu uklidnili.

"Chtěl jsi přeci vědět, co bych ti udělala." nevinně jsem prohodila.

"A tak ty jsi mi to prostě musela se vší parádou ukázat." 

"Když ty jsi byl tak zvědavý, tak ses zajímal, že jsem tě nemohla nechat bez odpovědi." 

"Takovou ukázku bych klidně oželel." zasmál se.

"Hmm, to máš smůlu." vyplázla jsem na něj dětinsky jazyk a on jen bezmocně pokrčil rameny.

Beze slova s úsměvem na tváři jsem se zvedla ze země a šla nahoru.

"Kam jdeš?"

"Jdu vyjíst všechnu ledničku, aby na tebe nic nezbylo." řekla jsem a rozeběhla se nahoru, protože jsem věděla, že on to jen tak nenechá.

"Hej!" zakřičel, rychle se zvedl a rozeběhl se za mnou.

Rychle jsem vyběhla schody a schválně za sebou zavřela poklop. Cam ho tedy musel pracně otevírat. Dobře mu tak, neměl si rýpat.

Pak už v klidu jsem přišla do kuchyně, kde teta zase něco vařila. Je zvláštní a skvělé, jak moc jí to baví. Vždyť ona vaří vždy, když může a ještě k tomu vážně úžasně. Přešla jsem k ní a pomohla jí to vše dochutit. Dnes máme gulášovou polévku, paráda!