Královská stopařka [CZ] ✔

22. kapitola - Světlo

"Bett, vstávej!" začal mě ubrečenou tahat Raphael od těla Camerona.

"Nech mě být!"

"Koukej vstát! Nevíš co se teď bude dít!"

"Jdi k čertu, Raphaeli!" zakřičela jsem na něj s uslzenýma očima.

"Ne díky, tam už jsem byl a nehodlám se tam vracet!" křikl mi na zpět a já opět odvrátila hlavu.

"Takhle tě tu zabijí!" pokračoval Raphael.

"Mě je to u prdele!" křičela jsem mezi vzlyky.

"Slíbila jsi mu, že se nevzdáš! Tak co to teď jako děláš?" křičel na mě dál a já si jen povzdechla.

"Co, když už pro mě život nemá cenu." řekla jsem nepřítomně.

"Meleš blbosti! Jsi silná žena, budoucí panovnice, krásná, chytrá, s neutuchajícím odhodláním. Zvládneš to, já ti věřím. A on také." řekl už konečně klidným hlasem.

Ještě jednou jsem se podívala na Camerona a po tváři mi stekla poslední slza. Pak jsem se zvedla a konečně přešla k Raphaelovi.

"Tak co se teda děje?" řekla jsem už také klidným hlasem, ale stále s umučeným výrazem.

"Podívej se na hodinky."

"Co to jako je?" začala jsem vyšilovat.

"To je to, proč se musíš vzchopit!"

"Kde se najednou vzali?"

"No já nevím, tak třeba z podsvětí?" řekl sarkastickým hlasem.

"Proč sem všichni jdou?"

"Tak jestli sis nevšimla, právě jsi zabila pět jejich bojovníků." chápavě jsem pokývala a začala se vyptávat dál.

"Za jak dlouho tu budou?"

"Nevím. Musíš se připravit."

"Já to nezvládnu!" začala jsem opět panikařit. On mě chytl za ramena v náznaku, abych se už konečně uklidnila a zadíval se mi to očí.

"Tak hele, jediný, kdo tohle může zvládnout jsi ty, tak tady nedělej drahoty a jdi se pořádně pomstít!" ta slova ve mně něco probudila. Probudila ve mě šílenou nenávist a touhu po pomstě.

"Ti parchanti za to tvrdě zaplatí!" řekla jsem pevným hlasem se zatnutými pěstmi.

"Tak se mi to líbí."

Rychle jsem si odběhla pro luk a meč, který jsem předtím odhodila do vysoké trávy, jelikož jsem běžela ke Cameronovi.

"Já se nevzdám." řekla jsem tichým hlasem směrem ke Cameronovu tělu a potlačila další nával slz.

Přehodila jsem si luk přes záda a meč svírala v pěsti.

"Jak je všechny chceš zvládnout?"

"To se ptáš ty mě? To ty je tady sundaváš jednoho po druhém." řekl zamyšleně Raphael.

"Hele, jak je velká šance, že ví o tom, že ses přidal k nám?"

"Moc velká asi ne. Rozhodně to ví Lucifer, ale ten se svým bojovníkům moc nesvěřuje."

"No výborně, to nám hraje do karet. Potřebuji, aby ses dostal mezi ně. Myslíš, že by se tam našel někdo, u koho by byla šance, že by nám pomohl?"

"Mezi démony? To těžko."

"Vážně jsi tam neměl nějakého přítele? Nebo jakéhokoli známého, který by ti nějak pomohl?"