Královská stopařka [CZ] ✔

11. kapitola - Trénink

Bett

Vzbudila jsem se časně ráno, plná energie a ani rameno už téměř nebolelo. Tetiččin lék byl skutečně účinný.

Ještě chvíli jsem se převalovala a psychicky se připravovala na pořádný výcvik Camerona. Ještě spal, poznala jsem to z toho, jak ještě chvilkami pochrapoval.

Pak jsem rychle vstala z postele, rychle se převlékla a s úsměvem musela zakroutit hlavou, když jsem viděla Cama, jak spí rozpláclý jako žába. Pak jsem rychlým krokem přeběhla k oknu a rychlým trhnutím roztáhla těžké béžové závěsy, čímž jsem probrala naší šípkovou Růženku.

"Co je k sakru?" zabručel nevrle z postele.

"Koukej vstávat, šípková Růženko, jde se trénovat!"

"Teď? To jako vážně?"

"Slunce svítí, ptáci zpívají, svět už je v plném proudu, jenom ty se tu ještě válíš." pověděla jsem mu s úsměvem a on zabořil hlavu do polštářů.

"Řekni, že si ze mě děláš srandu." řekl zničeným hlasem, s hlavou stále zabořenou v polštáři.

"A proč jako?"

"Tohle je snad za trest."

"Nestěžuj si! Taky jsem tě mohla nechat na šibenici. Takže teď šup šup, koukej se převléknout, rychle nasnídat a budu tě čekat venku."

"Nemám do čeho se převléknout." podíval se na mě pohledem typu, tak a co s tím uděláš. Já jsem se na něj usmála a přešla k velké almaře. Otevřela jsem jí a začala se přehrabovat ve věcech. Našla jsem všechno, co jsem potřebovala. Všechno oblečení jsem mu postupně házela dozadu přes hlavu. Pak jsem se postavila a vítězně se na něj usmála. On jen protočil oči a věděl, že žádná výmluva nezabere.

"Proč má tohle tvoje teta ve skříni?"

"Dřív sem jezdil i otec. Byl tu u ní pečený vařený." viděla jsem jak si roztáhl tmavé triko a tak zvláštně si ho prohlížel.

"No co se tak divíš? I on byl jako mladý velmi hubený." zasmála jsem se a sáhla do skříně ještě pro velký kovový meč. On si mě nedůvěřivě poměřil a hned na to jsem mu meč, samozřejmě v pochvě, hodila na postel. Ještě jsem vytáhla luk a šípy a ty dopadly na to samé místo.

"Pak i s tím vším, samozřejmě, přijď před dům. Já si jdu dát něco k snědku."

Cameron

Mám pocit, že mě tahle holka jednou přivede do hrobu. Prý, budeme trénovat, tak ať jsi připravený. To to jako nemohlo počkat do odpoledne? Protočil jsem nad ní oči a s velkým přemáháním se zvedl z vyhřáté postele. Ještě jednou jsem si prohlédl mě připravené oblečení a hodil ho na sebe. Bylo až zvláštní, jak přesně mi padlo. Cítil jsem se v něm docela dobře.

Ještě jsem si opláchl obličej a vlasy, které jsem si tak letmo vysušil a odcestoval do kuchyně. Popravdě, trochu jsem se obával, co na mě Bett chystá, ale to brzy zjistím.

Vešel jsem do jídelny a Bett seděla u stolu a cpala se. Samozřejmě čím jiným, než palačinkami, které Manoel průběžně připravovala.

"Dobré ráno." prohodil jsem hned mezi dveřmi a Manoel se hned otočila.

"Dobré. Bett mi pověděla, co máte v plánu. To je skvělé." odpověděla mi se zájmem.

"No víte, já vlastně ani nevím, co tady princeznička se mnou plánuje."

"No neboj, brzy to zjistíš. Ale určitě se nudit nebudeš, to mi věř."

"Teto? Pálí se ti palačinky!" přerušila Bett s plnou pusou náš rozhovor.