Královská stopařka [CZ] ✔

13. kapitola - Budeme si hrát?

Ráno jsem se probudila hned s širokým úsměvem na tváři. Konečně, po té spoustě let jsem viděla mou vysněnou zelenou záři.

Vyskočila jsem z postele a zase rychlostí roztáhla závěsy jako předchozí den. Tohle mě začíná bavit. Když jsem si včera myslela, že Cam nemůže být po ránu protivnější, zmýlila jsem se. Dnes to bylo ještě horší.

"Co je zase?"

"Je ráno, když se tak ptáš."

"Trénovat nemusíme, viděla jsi, že všechno umím."

"Taky, že trénovat nebudeme."

"A proč mě teda nenecháš spát?"

"Dneska budu muset jet na zámek."

"A kvůli tomu já nesmím spát?" zadíval se na mě vražedným pohledem.

"Ale prosím tebe, přeci neprospíš celý den. Byla by to škoda, nemyslíš?"

"Já si myslím, že ne." řekl a zabořil hlavu do polštářů stejně tak jako včera. Protočila jsem nad ním oči a co nejtišeji přešla k jeho posteli. Skočila jsem k němu a začala ho lechtat na břiše. Já ho z té postele nějak dostanu.

"Nech toho! Čím jsem si tohle k sakru zase zasloužil?!"

"Zasloužil sis to svojí leností." vyplázla jsem na něj dětinsky jazyk a pokračovala v jeho lechtání.

"Jen počkej!" začal se zvedat a já ho nepřestávala lechtat. Rychle se zvedl a mě si bez jakéhokoli slova přehodil přes rameno. Snažila jsem se mu vyprostit, ale šikovně mi chytl nohy, takže jsem neměla šanci. Snažila jsem se kopat nohama, ale moc se mi to nedařilo.

"Dobré ráno, Manoel." pozdravil tetu, když jsme takhle vešli do kuchyně.

"Dobré." hned jak se otočila, začala se smát. "Mám se ptát?" řekla se smíchem.

"Víte, radši ne." zasmál se Cameron a já jsem se mračila nejvíce jak to šlo.

Vyšli jsme z domku, on jen v kalhotách na spaní a já jsem měla jen mé triko, ve kterém tu u tety spím. Šli jsme směrem, tak počkat, my jdeme k moři!

"Co chceš u všech čertů udělat?!" vztekala jsem se mu na rameni.

"Jen se nech překvapit, princezničko." řekl s naprostým klidem a mě pomalu začalo docházet, co má ten zmetek v plánu. Začala jsem ještě více kopat nohama, ale stejně to bylo marné.

Došli jsme na malou pláž a on mě spustil opatrně na zem.

"Tak co? Budeš už hodná?"

"To já jsem přeci vždycky!" zaprskala jsem na něj a vydala se směrem zpět. On se ale jen zasmál a chytl mě za ruku, čímž mě dostal zpět do svého držení.

"Takže?" zeptal se s pozvednutým obočím, ale já jsem se na něj jen zamračila a nic jsem neříkala.

"No když myslíš." řekl ledabyle a vzal mě do náruče.

"Pusť mě! Camerone! Dělej!"

On mi už nic neodpovídal, zatímco jsem se vztekala a šel směrem k moři. Stoupl si tak, že měl vodu kus nad kolena a já jsem se ho držela jako klíště. Ale po chvíli se mu povedlo moje ruce chytit a zahodil mě do vody. Když jsem se vynořila, byla jsem jako zmoklá slepice. Oči mě pálily a vlasy jsem měla nalepené přes obličej.

"Nesnáším tě!" křikla jsem na něj, zatímco on se smál jako blázen. Tak a dost, to ať si chlapec nezvyká.

Rozběhla jsem se proti němu, tedy tak jak mi to voda dovolovala a porazila ho. Takže teď už byl pod vodou i on a ten pohled jsem si pro změnu zase užívala já. Ještě jsme tam jakou dobu dováděli a smáli se, ale pak už jsem se potřebovala připravit.