"Nemůžu uvěřit, že to chce Henry udělat," řekla jsem, když jsem se chystala do postele. "Vždyť ještě ani nedodělal vysokou."
"Celkem ho chápu," ozval se Chris, který už ležel v posteli a sledoval mě. "Miluje jí," usmál se a já si konečně lehla. Chris mě objal a políbil do vlasů.
"Nechceš si pustit film?" zeptala jsem se. Chris přikývl a podal notebook. Položil si ho na klín a najel na složku s filmy.
"Na co se chceš koukat?" políbil mě do vlasů a já pokrčila rameny.
"Víš, že brzo usnu," povzdychla jsem si. Chris se potichu zasmál a pustil Zombieland.
"Leno?" ozval se asi po půlhodině Chris.
"Hmm?" zabručela jsem ospale.
"Bylo by to tak špatné, kdybych tě třeba požádal o ruku?" zeptal se. Moje ospalost byla pryč a já se nadzvedla na loktech, abych se mohla podívat na Chrise, který mě zkoumavě pozoroval.
"Jsem v druháku na vysoké, Chrisi," povzdychla jsem si. "Jistě, že by to bylo špatné. Potřebuju se soustředit na školu.. né na to, jakou barvu chci mít na svatbě," zkusila jsem to říct, jako vtip, ale Chris se zamračil. "Chrisi-"
"To je fuk, Leno," zavřel notebook a položil ho na zem. "Dobrou," otočil se na bok a já se na něho ještě chvíli dívala. Potom jsem se otočila zády k němu a zavřela oči. Ale pořád jsem nemohla usnout. Nechtěla jsem si připustit, že je na mě naštvaný jenom kvůli tomuto.
"Chrisi?" když neodpovídal, rozsvítila jsem lampičku a podívala se na něho. Věděla jsem, že nespí. "Omlouvám se, dobře? Jen si mě zaskočil," vysvětlila jsem. Chris se na mě otočil a v jeho očích byla bolest a zklamání. "Není to o tom, že bych si tě nechtěla vzít. Jednou určitě, ale teď-" natáhla jsem se a vzala ho za ruku.
"To já bych se měl omluvit," zamumlal Chris. "Nedošlo mi, že ty máš vysokou ještě před sebou," přitáhl si mě k sobě a já si položila hlavu na jeho hruď. "Miluju tě, Gracie."
"Já tebe taky," pousmála jsem se a zhasnula lampičku. Potom jsem usnula bez problémů.
S Chrisem jsme vstávali zároveň. Dneska nemusím konečně jet do autobusu, protože mě vezme Chris. Už jsem vám řekla, jak ho miluju? Převlékla jsem se a potom jsem si šla udělat svačinu do školy.
"Chceš něco k jídlu?" zakřičela jsem na Chrise, který vylezl ze sprchy.
"Ne. Něco si koupím," houkl nazpět a já schovala svoje jídlo do tašky. Potom jsem šla do koupelny, kde jsem se upravila. Nalíčila jsem se a vlasy si spletla do dvou copů. Když jsem vylezla, Chris se už obouval. Obula jsem si kozačky a společně jsme vyšli z našeho bytu.
Nasedli jsme do auta a Chris se rozjel ke kampusu.
"V kolik si myslíš, že dneska dojdeš?" zeptala jsem se a otevřela okýnko.
"Nevím," povzdychl si. "Mám tam nějaký papíry a musíme je dodělat." vysvětlil a já přikývla.
"Máš nějaký speciální přání na večeři?" usmála jsem se a položila ruku na tu jeho, kterou měl na řadící pálce.
"Dal si bych si špagety s tou tvou úžasnou omáčkou," pousmál se a já znovu přikývla. To už jsme dojeli ke kampusu. Chris zaparkoval a vystoupili jsme. "Tak se měj," políbil mě, protože měl hodinu úplně na druhé straně.
"Ty taky," pohladila jsem ho po tváři. "Napiš mi, až budeš vědět víc."
"Neboj se," usmál se a já se vydala dovnitř. Měla jsem dneska šest přednášek, které jsem tak tak přežila. Po škole jsem šla do kavárny na jedno cappuci, kde jsem potkala pár svých spolužáků. Ale u jednoho stolu seděl někdo, kde by tu neměl být. Byla jsem si jistá, že je to on, takže jsem jsem zaplatila, vzala jsem svůj kelímek a vydala se k tomu stolu. Poklepala jsem mu na rameno a on se otočil.
Nebyl překvapený, že mě vidí. Vždyť já jsem ta, která tu teď bydlí.
"Leno," usmál se a stoupl si. Než jsem stihla něco říct, objal mě. Když jsem se od něho odtáhla, zmateně jsem zamrkala.
"Joshi," pousmála jsme se. "Co tu děláš?"
"No já-"
"Joshi!" dveře kavárny se otevřeli a dovnitř vešla Carly. Znala jsem jí, protože se mnou chodila na přednášky. "Leno," usmála se, když si mě všimla. "Vy dva se znáte?"
"Jo," přikývla jsem. "Jsme ze stejného města," vysvětlila jsem. "Nechám vás," podívala jsem se na Joshe. "Ráda jsem tě viděla."
"Já tebe taky," přikývl. "Co kdybychom někdy zašli na kafe? Chvíli se tu zdržím?" rychle se podíval na Carly a potom se pohledem vrátil ke mě.
"Jasně," usmála jsem se. "Číslo mám pořád stejné."
"Dobře," usmál se Josh. "Zatím, Leno."
"Ahoj," rozloučila jsem se s oběma a potom jsem vyšla z kavárny a vydala se domů.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
-Nazdárek! Tentokrát jsem vám udělala trailer sama :D Je takovej nic moc, protože jsem ho dělala z hruba jen půlhodiny a prostě mi to nešlo no- :D Ale tak.. Vám to určitě nevadí :D
