Forever young

-chapter 22-

Polibek trval jen chvíli, protože jsem se odtáhla. O krok jsem odstoupila a založila si ruce na hrudi. Nadechla jsem se, abych něco řekla, ale Cameron byl rychlejší.

"Omlouvám se, ale musel jsem to udělat," řekl a prohrábl si své černé vlasy. "Myslel jsem na to celý večer." 

"Jsem vdaná, Camerone," zašeptala jsem. "A miluju ho. Vždycky ho budu milovat." Cameron přikývl a já se otočila k odchodu.

"Kam jdeš?" zavolal za mnou a doběhl mě. 

"Do bytu," vysvětlila jsem. "Chci se projít. Musím si to všechno promyslet." 

"Leno zavezu tě. Je to tady nebezpečný." naléhal a já se rozhlédla po parku. Měl pravdu. I přes světla to tu vypadala nebezpečně. Proto jsem přikývla a potichu jsme se vydali k jeho autu. Beze slova jsme dojeli před byt a já se natahovala ke klice, abych otevřela dveře. 

"Je mi líto, jestli jsem vysílala nějaké falešné signály," řekla jsem a otočila hlavu ke Camovi. "Pravda je taková, že jsme s manželem měli autonehu. Byla jsem v sedmém měsíci těhotenství. Potratila jsem. A já.. Potřebovala jsem vypadnout. Proto jsem tady." 

"Promiň to jsem nevěděl," zašeptal. "Jsi v pořádku?" 

"Na tuhle otázku se mě po autonehodě pořád ptali, a já odpovídala že ano. Ale pravda byla taková, že jsem vevnitř umírala," vystoupila jsem a než jsem zabouchla, nakoukla jsem do auta, abych viděla na Cama. "Ještě jednou se omlouvám." Když jsem zabouchla vydala jsem se ke dveřím. Z kabelky jsem vytáhla klíče a odemkla. Vešla jsem dovnitř a přivolala výtah. Potom jsem vyjela do svého patra a odemkla byt. 

Vyzula jsem si lodičky a rozepnula si šaty. Nechala jsem je skloznout na zem a v ložnici jsem vytáhla Chrisovo triko, které jsem si sebou přivezla. Oblékla jsem si a vytáhla mobil. Bylo pozdě a já mu už nechtěla volat. Proto jsem najela na novou zprávu a začala psát.

Promiň, že jsem ti nezavolala. Chybíš mi, Christophere. Miluju tě, dobře?

Odložila jsem mobil na stolek a lehla si do postele. Zhasnula jsem lampičku a pořádně se přikryla. Zavřela jsem oči a snažila se usnout. 

Když jsem se ráno podívala na mobil, nebyla tam žádná nová zpráva. Věděla jsem, že je Chris možná naštvaný, ale nechtěla jsem si to připustit. Podívala jsem se na hodiny a zjistila, že bych se měla chystat do práce. Vylezla jsem z postele a vydala se do koupelny, kde jsem si opláchla obličej. Stáhla jsem si vlasy do culíku a vydala se zpět do ložnice, kde jsem si začala vybírat oblečení. 

Když jsem byla převlékla, udělala jsem si v kuchyni do termosky čaj. Potom jsem si vzala všechny svoje věci a obula si. Když jsem otevřela dveře, málem jsem narazila do nějaké osoby. Překvapeně jsem zvedla hlavu a spatřila ty nejkrásnější oči na světě.

"Chrisi?" zašeptala jsem. "Co tu děláš?" 

"Když jsem četl tu SMSku, uvědomil jsem si, že bez tebe nechci být ani minutu. Klidně tady zůstanu s tebou, jestli chceš tu praxi dodělat," začal a přitom se mi díval do očí. "Ale už mě od sebe prosím neodstrkuj." Cítila jsem jak mi po tváři stéká slza. Upustila jsem kabelku na zem a objala ho okolo krku. Chris si mě přitáhl k sobě a políbil mě do vlasů. 

"Omlouvám se," špitla jsem. "Chovala jsem se hrozně. Já vím, že to nebyla tvoje vinna." Chris mě hladil po zádech a já zase cítila to bezpečí, které mi chybělo.

"Neomlouvej se," řekl a pohladil mě po tváři. "My to spolu zvládneme." Přikývla jsem a stoupla si na špičky. Pousmála jsem se a potom jsem přiložila rty k těm jeho. I když jsem nechtěla, musela jsem se od něho odtáhnout. Položila jsem si ruce na jeho hruď a nadechla se.

"Musím do práce," vysvětlila jsem. "Zůstaneš tady? Dojdu tak za dvě až tři hodiny." 

"Zůstanu," Chris se usmál a prošel kolem mě do bytu. Ještě si mě k sobě naposledy přitáhl a políbil mě. "Něco uvařím." Navrhl.

"To je dobrý nápad," souhlasila jsem a couvala pryč z bytu. "Miluju tě." 

"Taky tě miluju Gracie!" zavolal za mnou, když jsem nastupovala do výtahu. Když se dveře výtahu zavřeli, tak jsem se o ně opřela. Na rtech jsem měla úsměv, který mi tak dlouho chyběl. Když jsem došla do práce, všichni museli poznat, že se něco stalo. Všechny jsem radostně zdravila a oni se na mě překvapeně koukali.

Ale když jsem před sebou uviděla Camerona, zastavila jsem se. Zrovna se díval do nějakých papírů a když zvedl hlavu setkal se s mým pohledem. Úsměv mi zamrzl na rtech a nevěděla jsem, co mám udělat. Nakonec jsem zvedla ruku a zamávala mu. Cameron se pousmál a mávnutí mi vrátil. Usmála jsem se a pokračovala do své kanceláře.

-Tak jak dopadl váš první týden ve škole? Já jsem se teda prváku fakt bála, ale je to tam úžasný! 

-Do konce nám zbývá už jen pár kapitol :/