Forever young

-chapter 7-

Když jsem se další den probudila, můj pohled na mou ruku, abych se ujistila, že to co se včera stalo nebyl jen sen. Ale prstýnek tam pořád byl. Otočila jsem hlavu, abych se podívala na Chrise, který spokojeně spal. Na stolku začal zvonit jeho mobil, a já ho rychle vzala, aby ho to neprobudilo.

"U telefonu, Lena," řekla jsem.

"Leno?" ozval se Basův hlas. 

"Stalo se něco?" zeptala jsem se a cítila se hloupě, protože jeho hlas zněl ubrečeně. Sedla jsem si a střelil pohledem po Chrisovi, jestli pořád spí. Potom jsem odešla z ložnice a zavřela za sebou dveře. "Basi co se děje?" zeptala jsem se znovu.

"Máma-" zlomil se mu hlas a vzlykl. "Doktoři jí davají posledních pár hodin. Musíš s Chrisem dojet." 

"Dobře," zamumlala jsem. "Jdu ho vzbudit a hned vyjedeme dobře? Basi hned tam budeme," slíbila jsem a zavěsila. Potom jsem vtrhla do ložnice. "Chrisi," došla jsem k posteli. "Vzbuď se." 

"Co se děje?" zamumlal rozespale.

"Tvoje máma," zašeptala jsem a to stačilo k tomu, aby vystřelil dosedu. 

"Co je s ní?" zeptal se. "Leno, co je s ní!?" zakřičel až jsem sebou cukla. Chris si toho všiml a uklidnil se. "Promiň." 

"To nic," řekla jsem. "Musíme jet domů. Hned a co nejrychleji. Možná poletí letadlo. To by bylo lepší," začala jsem rychle vysvětlovat a hledat oblečení na cestu.

"Leno. Co je s ní?" zeptal se znovu.

"Volal Bas," zašeptala jsem a nedokázala se na něho podívat. "Doktoři jí dávají jen pár hodin." 

"Panebože," zamumlal a vylezl z postele. Oblíkl si džíny a triko. "Prosím Leno pospěš si. Jdu zjistit to letadlo," přikývla jsem a on odešel vedle. Převlékla jsem se a sbalila nám oblečení na pár dnů, protože jsem nevěděla jak dlouho se tam zdržíme. Nezdržovala jsem se líčením a vyšla z ložnice. "Dej mi tu tašku, je těžká," řekl Chris, když si mě všiml. Vytrhl mi tašku z ruky. "Letadlo letí za hodinu. To už nestihneme, takže musíme autem." obuli jsme se a vyšli z bytu. Zamknula jsem a než jsem se nadála, byli jsme v autě.  Napsala jsem Henrymu SMSku, aby věděl co se děje.

Nepotřebovala jsem se podívat na tachometr, abych věděla, že překročil rychlost, ale teď mi to bylo jedno. Potřeboval se tam dostat včas.

Jeli jsme rovnou do nemocnice. Když jsme tam dorazili a vběhli dovnitř, připomnělo mi to všechny chvíle, které jsem zažila s Henrym. Ale toto bylo horší. Nechala jsem ho jít samotného. Potřeboval být s jeho mámou sám. Na chodbě byl Bas s panem Hillem.

"Leno," Bas se zvedl z modré plastové židle a objal mě. 

"Mrzí mě to," zašeptala jsem a pohladila ho po zádech. Potom jsem objala pana Hilla, který se snažil celou situaci zvládnout. Najednou se z pokoje paní Hillové začalo ozývat pípání. Vystrašeně jsem se podívala na Base, který zblednul. Pan Hill spěchal dovnitř, ale doktoři ho tam nechtěli pustit. Když Chris vyšel ven, nepoznávala jsem ho. Byl bledý a na tvářích měl slzy. 

Rychle jsem k němu přešla a objala ho. Právě včas, protože se mu podlomila kolena a málem spadl. 

"Poslední co jsem jí stihl říct, bylo že jsem tě požádal o ruku a že bude babička," vzlykl mi do vlasů. 

"Je mi to líto, Chrisi," zašeptala jsem a hladila ho v kruzích na zádech. "Tak strašně moc mě to mrzí. Opravdu." 

"Naše dítě jí nikdy nepozná-" hlas se mu zlomil a já ho odvedla k židlým a posadila ho. 

"Chcete něco donést?" zeptala jsem se bezbraně. Nevěděla jsem, co mám pro ně udělat. Co se dělá pro osoby, kterým umře milovaná osoba?

"Leno, můžeš nám prosím zajít pro vodu?" ozval se pan Hill.

"Jistě," přikývla jsem a políbila Chrise do vlasů. Potom jsem se vydala do kantýny. "Dobrý den," oslovila jsem paní za pultem. "Můžu poprosit o čtyři láhve vody?" 

"Jistě," přikývla s úsměvem a podala mi je. "Je to pěd dolarů." podala jsem jí peníze a potom jsem se vrátila k nim. Pan Hill zrovna mluvil s doktorem, takže jsem vodu podala zatím jen Chrisovi a Basovi.

"Dík," poděkoval Bas a já jen přikývla. Když pan Hill domluvil s doktorem, otočil se na nás.

"Měli byste jet domů. Tady už nic nezmůžete," zašeptal a já se podívala na Chrise, který se nepřítomně díval před sebe. 

"Dobře," promluvil jako první Bas a zvedl se. "Lilien je sama doma s Tonym," povzdychl si a objal svého otce. "Zvládneš to tady tati?" 

"Jo," přikývl. "Musím vyplnit jen nějaké papíry." 

"Zůstanu tu," ozval se Chris. Všichni se na něho překvapeně podívali.

"Chrisi-" začal jeho otec, ale Chris ho nenechal domluvit.

"Chci tu zůstat," zopakoval. "Nebyl jsem tu, když mě potřebovala. Chci tu prostě ještě chvíli zůstat." 

"Dobře, tak tu zůstaneme," zašeptala jsem a pohladila Chrise po zádech.

"Ty ne, Leno," Chris se na mě podíval. "Bas tě vezme domů. Přespíš u mě doma. V pokoji si půjč nějaké moje staré triko." 

Chtěla jsem něco namítnout, ale věděla jsem, že to nemá cenu. Bas mě vzal okolo ramen a vedl mě ven z nemocnice.

"Neboj se, Leno. Bude v pořádku," řekl Bas, když se rozjel domů. 

"Jsem těhotná, Basi," zašeptala jsem. "A budeme mít svatbu." 

"No do háje," vyhrkl Bas. "Gratuluji." 

"Teď není na gratulaci čas," namítla jsem. "Chris si přál, aby vaše máma byla na naší svatbě a viděla naše dítě.. Proto je teď tak moc mimo." vysvětlila jsem.

"Jak jsem řekl Leno.. On to zvládne. Už kvůli tobě a tomu malýmu." 

A já Basovi chtěla věřit. Strašně moc... Ale věděla jsem, že ztratit někoho, koho milujete bolí. A taky jsem věděla, že potřebuju mluvit s mámou a tátou.

"Basi?" vyhrkla jsem.

"Ano?" 

"Hodíš mě ke mě? Musím mluvit s mámou a tátou," řekla jsem a začala si hrát s náramkem. Chris měl pravdu.. Když jsem nervozní, hraji si s ním. A nervozní jsem teď opravdu byla. 

"Jasně," přikývl a rozjel se úplně někam jinam než měl.

-Dneska uděláme jiný ask. Nebude se ptát hlavních postav, ale jen mě. Můžete se zeptat na cokoliv :) Už se těším! :))