S Chrisem jsem toho do pohřbu moc nenamluvila. Přijel Henry a vzal sebou i Marrinet. Odjel brzy ráno, aby pomohl jeho tátovi a Basovi. Věděla jsem, že ho to bolí, ale byla jsem tady pro něho. Mohl si se mnou o tom promluvit. Vyslechla bych ho.
"Leno jsi připravená?" strčil Henry do mého pokoje hlavu.
"Jo," broukla jsem a vzala si malé psaníčky, do kterého jsem dala věci. Potom jsem sešla dolů a obula si baleríny. Na hřbitov jsem jela s Henrym a Marrinet, protože máma musela ještě s tátou něco zařídit.
"Jak mu je?" zeptal se uprostřed cesty Henry. "Nemluvil se mnou."
"Se mnou taky nemluvil, Henry," povzdychla jsem si a podívala se ven z okna. "Asi doufá, že když o tom nebude muset mluvit, bude to lepší." Na to už Henry nic neřekl. Dojeli jsme ke hřbitovu a já vystoupila. Bylo tu chladněji než v okolí. Vešli jsme velkou bránou dovnitř a já se snažila v tom davu lidí najít Chrise.
Spatřila jsem ho jak postává daleko od všech. Vydala jsem se k němu a zdálo se mi, že si ani nevšiml, že tady jsem.
"Chrisi," řekla jsem. Otočil se ke mě a na tváři měl zmatený výraz. "Jsem tady," zašeptala jsem a propletla si s ním prsty. "Možná bychom měli jít blíž. Zachvíli to začne."
"Nedokážu to, Leno," řekl a podíval se k rakvi, která byla připravená do země. "Nedokážu jít blíž."
"Zvládneš to," stoupla jsem si před něho a donutila ho, aby se na mě podíval. "Hned jak to skončí pojedeme domů a ty se pořádně vyspíš, dobře?" prsty jsem se dotkla jeho tváře.
"Dobře," přikývl a stiskl mou ruku. Potom jsme se vydali k ostatním. Pustili nás až dopředu, protože Chris měl přednost. Objala jsem ho zboku a položila si hlavu na jeho rameno. Pohřeb je otřesná věc a já nedokázala poslouchat ty řeči o tom, že bůh bere a dává. Zavřela jsem oči a ještě víc se natiskla na Chrise. Políbil mě do vlasů a mě do nich dopadlo něco mokrého. Nepotřebovala jsem se na něho kouknout, abych věděla jak teď vypadá.
"Teď bych požádal její syny, aby spustili rakev," promluvil knět a já se podívala na Chrise. Podíval se na mě pohledem, který říkal, že to zvládne. Pustila jsem se ho a o krok usotupila. Přešel s Basem k rakvi a společně jí začalo spouštět do země. Potom každý vzal lopatu a nabral hlínu. Společně jí potom spustili na rakev.
Když se ke mě potom Chris otočil, vypadal jako malý chlapec. Po tvářích mu stékali vodopády slz. Došla jsem k němu a objala ho.
"Už je to za tebou," zašeptala jsem. "Zvládneme to, pamatuješ?"
Dívala jsem jak spí. Když jsme dojeli, hned jsem ho poslala do postele a on za pár minut usnul. Byli jsme u mě doma, protože se bál že u sebe neusne. Bylo něco kolem třetí hodiny a máma s tátou byli u pana Hilla na smuteční hostině.
Zvedla jsem se z židle a chtěla jít udělat něco k jídlu, ale když jsem otevřela dveře, zarazil mě Chrisův hlas.
"Zůstaň se mnou," otočila jsem se k němu, ale zjistila jsem, že má stále zavřené oči. Přešla jsem k němu a zakryla ho dekou, která spadla na zem. Potom jsem se sehnula a políbila ho do vlasů.
"Vždycky s tebou zůstanu," slíbila jsem a odešla dolů. Když jsem se podívala do lednice, zjistila jsem, že je naprosto prázdná. Nechtěla jsem tady nechat Chrise samotného, protože jsem se bála že by s mohl probudit dřív než bych se vrátila. Proto jsem objednala čínu.
Mezitím co jsem na ní čekala jsem si sedla do obyváku a pustila si televizy. Zamotala jsem se do deky a natáhla si nohy. Najednou jsem uslyšela jak na schodech zavrzalo prkno. Otočila jsem se a spatřila Chrise, který se objevil ve dveřích obyváku.
"Jsi v pořádku?" zeptal se.
"Proč bych nebyla?" pousmála jsem se. Chris došel ke mě, zvedl mi nohy a posadil se.
"Já nevím," zamumlal. "Omlouvám se, Leno." podíval se na mě.
"Nemáš za co. Chápu to," vzala jsem ho za ruku. "Jestli chceš, se svatbou můžeme počkat." nyvrhla jsem.
"Co?" vyhrkl. "Ty to nechceš že jo? Mělo mě napadnout, že na svatbu je-" zarazila jsem ho polibkem.
"Tak jsem to nemyslela," zašeptala jsem mu do rtů. "Já jen.. Jestli potřebuješ čas se vzpamatovat.. Můžeme počkat."
"Ne," zakroutil hlavou. "Jediná věc která mi teď pomůže je naše svatba." řekl přesně to, co tvrdil i táta. Klekl si na zem a uchopil obě ruce do těch svých.
"Leno nemůžu se dočkat dne, kdy budeš má žena."
Na rtech se mi vytvořil úsměv. Byl to ten samý Chris do kterého jsem se zamilovala.
"Nezasloužím si tě," zašeptal. "Ale jsem moc sobecký na to, abych tě nechal jít."
"To je dobře," řekla jsem s úsměvem a zajela rukou do jeho vlasů. "Kdy chceš mít svatbu?"
"Co nejdřív."
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
-Mám otázku.. Souhlasili byste s tím, že by svatba byla už v dalším díle? Bylo by to tak o měsíc posunuté? Mám toho ještě opravdu mnoho a musím to tam nějak dostat.. Čtvrtou knihu už fakt nehodlám dělat :D
