Forever young

-chapter 20-

"Paní Hillova?" uslyšela jsem, když jsem vyšla z tunelu, který vedl z letadla. Otočila jsem za hlasem a spatřila asi 30ti letého muže v obleku.

"Ano," přikývla jsem a došla k němu. Natáhla jsem k němu ruku. "Těší mě." Usmála jsem se a muž mi úsměv oplatil.

"Jsem Cameron Johnson," představil se a pomohl mi vzít kufr. "Jsem tu abych vám vše ukázal a vysvětlil." 

"Aha," zamumlala jsem a následovala ho ven. Cameron odemkl černé auto a hodil mé věci do kufru. "Co budeme dělat teď?" Zeptala jsem se a nasedla do auta.

"Prvně vám ukážu váš pokoj," pousmál se. "Potom pojedeme do kanceláře, abych vám to tam ukázal." 

"Dobře," přikývla jsem a zapnula si mobil, který jsem měla po celý let vypnutý. Hned na mě vyskočili oznámení, že mi Chris volal. Schovala jsem mobil zpět do kapsy a podívala se ven z okna. Kanada byla nádherná.  Přála jsem si, abych tu mohla být s Chrisem. Přála jsem si, aby mohlo být vše jako předtím.

"Bylo to překvapení, když jsme se ve firmě dozvěděli, že jste tu stáž nakonec vzala," promluvil Cameron, když zastavil na semaforu. "Byla jsem ze všech nejlepší. Vaše práce jsou úžasné." 

"Děkuju," pousmála jsem se a hrála si prstýnkem na mé ruce. "Doufám, že vás nezklamu."

"Nevadilo by vám, kdybychom si začali tykat? Tak starý zase nejsem," zasmál se a mrkl na mě. "Cameron." 

"Lena." řekla jsem.

"Jsme tu," řekl Cameron a zastavil před vysokou budovou. V kapse mi znovu začal vyzvánět mobil. "Leno jestli si to potřebuješ vzít, počkám." 

"Dobře," přikývla jsem a vystoupila ven. Vytáhla jsem mobil a zvednula ho. "Chrisi." 

"Doletěla si v pořádku?" zeptal se a já přikývla. Potom mi došlo, že to nemůže vidět, tak jsem odpověděla. "Chybíš mi Leno.." 

"Co Clarke?" zeptala jsem se a nevšímala si jeho poslední věty. Chris si povzdych a já si dokázala představit jak si projel vlasy rukou. 

"Nechci se hádat," zašeptal. "Miluju tě Leno. Nic se na tom nezměnilo rozumíš?" 

"Ale změnilo," špitla jsem. "Naše dcera umřela. Promiň musím jít." Dřív než mi stihl něco říct, jsem zavěsila. Vydala jsem se zpět k autu. Cameron už vystoupil a vytáhl moje věci.

"Hotovo?" zeptal se. Přikývla jsem a vzala si tašku. Cameron otevřel vchodové dveře a přidržel je, abych mohla vejít. Potom jsme nastoupili do výtahu. "Třetí patro," navigoval mě a já zmáčkla tlačítko. Vyjeli jsme do třetího patra, kde byli jen čtyři byty. "Tady máš od všeho klíčky." Ozval se a když jsem se k němu otočila, měl v ruce svazek klíčků. Vzala jsem si je a odemkla. Vešla jsem do malé chodbičky a Cameron mě následoval. Vyzula jsem se a vešla dál do bytu, kde byla kuchyně s obyvákem. Byli tu další dvoje dveře. Jedny vedli zřejmě do ložnice a druhé do koupelny.

"Je to tu super," řekla jsem a snažila se o šťastný ton. "Ty kufry už můžeš položit." Pousmála jsem se, když jsem si uvědomila, že je Cameron pořád drží.

"Donesu ti je do ložnice," nabídl se a zamířil k ložnici. Rozhlédla jsem se a uvědomila jsem si, že toto má dost daleko od našeho bytu v San Francisku. Cameron se vrátil a na tváři měl úsměv. "Jsi připravená na ukázku v práci?" 

"Jo," přikývla jsem a znovu si obula boty. Vyšli jsme z bytu a já zamknula. S Cameron jsme sjeli dolů a zamířili k jeho autu. "Jak je to daleko?" 

"Moc ne," zakroutil hlavou. "Jsou to jenom dva bloky. Ale Joyce jezdí ráno autem.. Bydlí přímo naproti tobě, takže se s ní můžeš klidně domluvit." Přikývla jsem a podívala se ven z okna.

Když jsem se vrátila zpět do bytu, hned jsem se převlékla do pyžama. V lednici ani nikde jinde nebylo žádné jídlo, tak jsem si objednala čínu. Když mi jí dovezli vlezla jsem si s ní pod deku k televizi. Zapnula jsem si box, jelikož jsem věděla, že se na něho teď Chris kouká. V tom lepším přápadě, tedy. 

Cítila jsem se sama. Myslela jsem si, že právě to potřebuju. Ale když jsem tu tak ležela a dívala se na jeho nejoblibenější sport, začalo mi docházet, že ať už jsem řekla nebo udělala cokoliv, vždycky ho budu potřebovat. 

"Panebože jsem tak blbá," zašeptala jsem pro sebe a vyskočila na nohy. Rychle jsem našla mobil a vytočila jeho číslo. Zvonilo to třikrát než to konečně vzal. "Chrisi?" ozvala jsem se.

"Ach Leno," toto rozhodně nebyl Chrisuv hlas. Málem mi vypadl z ruky, ale zvládla jsme to. "Chris se zrovna sprchuje.. Znáš to.. Měli jsme náročný den-" dřív než mohla pokračovat jsem mobil zavěsilo a odhodila ho na zem. 

Spadla jsem zpět na gauč a přitáhla si nohy k bradě. Byla to moje chyba.