Forever young

-chapter 23-

Odemkla jsem dveře bytu a vešla dovnitř. Hned jsem ucítila lahodnou vůni. Vyzula jsem si boty a vydala se do kuchyně. Chris stál u sporáku a něco míchal. "Ahoj." Ozvala jsem se. Chris se otočil a na rtech se mu vytvořil úsměv. Došla jsem k němu a objala ho okolo pasu.

"Ahoj krásko," políbil mě do vlasů. "Tak jak bylo v práci?" zeptal se vypnul sporák. Přikryl hrnec utěrkou a odvedl mě ke stolu. Posadil se a mě si stáhl na klín. 

"Dobře," usmála jsem se a prohrábla jsem mu vlasy. "Co to vaříš?" zeptala jsem se zvědavě, ale Chris se místo odpovědi, jen tajemně usmál.

"Uvidíš," odpověděl. "Co kdyby sis zatím zašla dát sprchu?" Navrhl. Přikývla jsem a zvedla se. Vydala jsem se do koupelny a slyšela jak si Chris v kuchyni brouká. Můj úsměv se ještě víc rozšířil. Vešla jsem do ložnice, abych si vzala jiné oblečení a můj pohled padl na Chrisuv kufr. Otevřela jsem ho a vytáhla si jedno jeho triko. Potom jsem si ze skříně vytáhla kraťasa a odešla do koupelny. Dala jsem si rychlou sprchu a potom jsem se převlékla do přichystaného oblečení. 

Když jsem se vrátila do kuchyně, stůl byl připravený k obědu. Chris zrovna pokládal hrnec na stůl a když si mě všiml, nadzvedl obočí. Jen jsem pokrčila rameny a posadila se. Podívala jsem se do hrnce a zjisitla, že udělal makarony se sýrem. 

"Miluju tvoje makarony." Usmála jsem se.

"Víc než mě?" zeptal se naoko dotčeně a posadil se naproti mě. Dělala jsem, že přemýšlím a potom jsem zakroutila hlavou.

"Nic a nikoho nemiluju víc než tebe," zašeptala jsem a položila jsem si na stůl ruku. Chris se usmál a položil svojí na tu mou. "Když jsem slyšela Clarke tak moc jsem se bála, že si s ní něco měl." 

"To bych ti nikdy neudělal," řekl Chris a nabral mi na talíř jídlo. "Myslíš si, že jsme si prošli tolika věcmi a já to zkazím nevěrou?" 

"Miluju tě, Christophere." 

"Cože to je za akci?" zavolal na mě Chris z koupelny.

"Je to nějaká charitativní akce, kterou pořádá firma. Jsem pozvaná i se svým partnerem!" Došla jsem do koupelny a sledovala ho, jak si uvazuje kravatu. "Počkej udělám to," pousmála jsem se a došla k němu. Za pár sekund měl dokonale uvázanou kravatu. "Hotovo." Poplácala jsem ho po hrudi a potom mu dala rychlou pusu na tvář.

Když jsem se otočila k odchodu, chytl mě za zápěstí a přidál si k sobě. "Ty šaty ti sluší," zašeptal a zastrčil mi pramen vlasů za ucho. "Bude tam dneska hodně mužů, kteří se na tebe bude koukat?" zeptal se ustaraně.

"Předpokládám, že tam bude celá firma. Ale jsem jenom tvoje, pamatuješ?" pousmála jsem se a podívala se na svou ruku, kde jsem měla snubní prsten.

"Já vím," přikývl a políbil mě na rty. "Ale i tak si tě budu hlídat." Řekl s úsměvem, když se odtáhl. Zasmála jsem se a odešla z koupelny zpět do ložnice. Upravila jsem si makeup a potom jsem si do malé kabelky dala všechny potřebné věci. Odešla jsem do haly, kde jsem si oblékla kabát a nazula černé lodičky. 

"Můžeme vyrazit?" zeptal se Chris a nazul si boty.

"Jasně," přikývla jsem. "To tobě to trvá." Řekla jsem pobaveně a Chris se zamračil. Otevřel dveře a já vyšla ven z bytu. Vydala jsem se přivolat výtah, mezitím co zamykal. 

"Víš vůbec kde to je?" ozval se Chris, když jsme vyjeli z parkoviště. 

"Vůbec," Zasmála jsem se. "Ale jsem si jistá, že si poradíš." 

"Ty jsi teda hodná," šťouchl do mě loktem. "Klidně se na to, ale můžeme vykašlat a jet zase k tobě do bytu." Navrhl.

"Zapomeň," zakroutila jsme hlavou. "Už jsem slíbila, že se tam objevíme." 

"No ták, lásko," zamumlal. "Naprosto nikoho tam neznám. Ty tam znáš aspoň pár lidí." Povzdychl si a já jsem si s ním propletla prsty.

"Tak se s nimi aspoň seznámíš," pousmála jsem se. "A když se ti tam nebude líbit, pojedeme domů, dobře?" Chris se na mě poočku podíval a potom přikývl. Cesta nám zabrala asi půl hodiny, protože jsme jednou vjeli do špatné uličky. Ale nakonec jsme to dokázali. Chris vystoupil jako první a spěchal mi otevřít dveře. 

"Děkuju," řekla jsem a opatrně vylezla z auta. Počkala jsem až Chris zamknul a potom jsem ho chytla za ruku. Vydali jsme se dovnitř. Došli jsme ke dveřím a já se zarazila. Chris se na mě nechápavě podíval. "Nechci se vrátit do San Franciska." Zamumlala jsem.

"O čem to mluvíš?" Zamračil se a stiskl mi ruku.

"Myslím to tak, že chci si koupit ten domeček u nás doma. Chci mít nablízku mámu s tátou." Vysvětlila jsem.

"Dobře," přikývl a zvedl si mou ruku ke rtům, aby je mohl políbit. "Udělám pro tebe cokoliv," Zašeptal. "Teď, zítra, kdykoliv."