Forever young

-chapter 19-

Dny ubíhaly a Chris spal každou noc v obyváku. Nic nebylo jako dřív a já se chystala na tu stáž. Věděla jsem, že je to tak dobře pro nás oba. Musíme si všechno promyslet.Třeba byla naše svatba chyba. Třeba to bylo až moc brzo. Dneska je neděle a já zítra odjíždím. Snažila jsem se to Chrisovi oznámit, ale kdykoliv jsem začala, zvedl se a odešel pryč z pokoje nebo z bytu. Zrovna jsem skládala do kufru trika, když se ozval bytem zvonek. Dřív než jsem stihla otevřít dveře, tam byl Chris. 

"Ahoj Chrisi," ozval se dívčí hlas, který jsem hned poznala. "Můžu dál, že ano?" Dřív než jí Chris stačil odpovědět, Clarke prošla kolem něho. Porozhlídla se a její pohled spadl přímo na mě. "Gratuluji k svatbě, princezničko. A je mi líto, toho vašeho dítěte." Připomínka na April mě píchla u srdce a já si položila ruku na břicho. 

"Co tu děláš?" zeptal se Chris a založil si ruce na hrudi. 

"Vyhodili mě z bytu," začala a široce se na něho usmála. "A tak mě napadlo, že by si mě tu mohl pár dnů nechat?" Překvapeně jsem zamrkala a byla si jistá, že jí Chris odmítne, ale spletla jsem se.

"To je dobrý nápad," přikývl. "Lena stejně jede na čtyři měsíce na stáž do Kanady. Tak proč ne?" Usmál se, ale věděla jsem, že je stejně falešný jako zuby mé babičky. 

"Jasně proč ne," promluvila jsem a ignorovala to sucho v krku. "Jdu si dobalit." Odešla jsem do ložnice, kde jsem za sebou zavřela dveře. Pustila jsem si hudbu, abych neslyšela jejich konverzaci. Měla jsem v plánu vypadnout z domu ještě dnes. Dobalila jsem poslední oblečení a převlékla se do obyčejného trika a džínů. Potom jsem vzala kufr za rukojeť a vyšla z ložnice. Chris byl s Clarke v obyváku. Zrovna jí něco ukazoval na mobilu. Najednou zvedl hlavu a pohledem sjel na můj kufr.

"Myslel jsem, že odjíždíš zítra." Postavil se a zajel si rukou do vlasů. 

"Chci se stavit ještě u Henryho," vysvětlila jsem. "Navíc jsem si myslela, že budete chtít strávit nějaký čas spolu." Neodpustila jsem si ironicky ton. Clarke se za Chrisovi zády ušklíbla a já radši odešla na chodbu. Ohnula jsem se abych si nazula boty, a když jsem se zase narovnala, Chris stál se mnou na chodbě.

"Prosím nedělej to," zašeptal. "Neopouštěj mě." 

"Já musím," řekla jsem a setřela si slzu, která mi stékala po tváři. Udělala jsem krok ke Chrisovi a na moment jsem se zastavila. Potom jsem jen zakroutila hlavou a letmo ho políbila na ústa. "Zavolám ti, až doletím do Kanady." Vyšla jsem z bytu a zamířila po schodech dolů. Když jsem otevřela hlavní vchod ovanul mě studený vítr. Venku začínalo pršet, takže jsem potřebovala rychle sehnat taxi. Stoupla jsem si k silnici a začala mávat na taxi, které mě míjeli. Když konečně jedno žluté auto zastavilo u kraje, řidič vystoupil a dal mi věci do kufru.

"Od čeho utíkáte mladá slečno?" zeptal se, když jsme nastoupili do auta. Ohlédla jsem se na byt a potom jsem se na něho podívala do zrcátka.

"To jde tak vidět?" povzdychla jsem si a řidič přikývl. 

"Nebojte se. Ať už je to cokoliv, určitě se to vyřeší," usmál se a zastavil na červené. "Kam to bude?" 

"Eveloon 215." Nadiktovala jsem mu Henryho adresu a řidič přikývl. Zbytek cesty jsme už nepromluvili. Dívala jsem se na kapky, které stékali po okně. V kapse mi zazvonil mobil a když jsem se podívala na displej spatřila jsem Chrisovo jméno. Jedním pohybem jsem mobil vypnula a hodila ho na dno kabelky. 

"Tak jsme tady,slečno." Zastavil a vystoupil ven. Otevřela jsem dveře a první kapky mi dopadli do vlasů. Taxikář mi vytáhl kufr a já mu zaplatila. Potom jsem co nejrychleji šla zazvonit na zvonek.

"Prosím?" ozvalo se z mluvítka.

"Ahoj Henry," řekla jsem. Uslyšela jsem cvaknutí, jak mi otevřel dveře. Zatlačila jsem a vešla do chodby. Přivolala jsem výtah a vyjela jsem do 5. patra. Henry už stál ve dveřích a hned jak mě viděl otevřel svou náruč a já mu do ní vběhnula. "Neruším?" zeptala jsem se potichu.

"Jasně že ne," zamumlal. Pustil mě a vzal do bytu můj kufr. "Marrinet jela zrovna nakupovat." 

"Aha," zašeptala jsem a vyzula si boty. Bundu jsem pověsila na věšák a následovala Henryho do obyváku. 

"Takže zítra odlítáš do Kanady?" zeptal se a nalil mi čaj, který byl na stole. Přikývla jsem a napila se té teplé tekutiny. Když jsem si spálila jazyk, málem jsem vykřikla. Opatrně jsem položila hrnek na stůl.  "Ale co tu děláš?" 

"Chris nabídl Clarke, že u nás může zůstat."

"Cože udělat?!"vykřikl.

"Není to jeho chyba. To já," povzdychla jsem."Ta chyba je ve mně. Od té autonehody jsme se oba změnili. A já se bojím, že už to nikdy nebude jako předtím."