Forever young

-chapter 25-

O 8 měsíců později: 

Poslední dobou jsme měla problémy se spaním. Nevěděla jsem, jak si mám pohodlně lehnout. Chris to se mnou měl těžké, ale každý den mě ujisťoval, že mu to nevadí. Dělal mi jídlo. Chodil do obchodu, kdykoliv jsem dostala na něco chuť. Dával na mě větší pozor než při prvním těhotenství. 

Vedle mě zazvonil budík a já ho jedním stisknutím vypnula. Podívala jsem se vedle sebe, ale potom jsem si vzpomněla, že Chris jel do práce. Vylezla jsem z postele a přes pyžamo jsem si oblékla župan. Pohladila jsem si bříško a vydala se dolů do kuchyně, protože jediná věc, kterou jsem teď potřebovala byla čokoláda.

Otevřela jsem skříňku, kde byli schované všechny sladkosti a zjistila, že čokoláda došla. Povzdychla jsem si a vydala se zase nahoru.

"Vypadá to, že půjdeme do obchodu," zašeptala jsem směrem k bříšku. Ale v okamžiku, když jsem otevřela skříň jsem ucítila bodnutí v břiše. Sykla jsem bolestí a chytla se první věci, kterou jsem měla po ruce. "Panebože." Pomalu jsme se dostala k mobilu a vytočila Chrisovo číslo. Po prvním pípnutí to vzal. "Chrisi?" Vyhrkla jsem.

"Leno co se děje?" Zeptal se a v jeho hlase jsem uslyšela obavy.

"Já nevím," zašeptala jsem. "Bolí mě břicho." Vysvětlila jsem.

"Už jedu!" řekl a zavěsil. Došla jsem k posteli a posadila se. Položila jsem si ruku na břicho.

"Nesmí se ti nic stát," zašeptala jsem. "Maminka tě moc miluje." Nevěděla jsem jak rychle se Chris dostal domů, ale když se konečně objevil ve dveřích pocítila jsem úlevu. Rychle ke mě přispěchal a vzal mě do náruče. 

"Kde máš věci?" porozhlídl se po ložnici. Ukázala jsem do rohu, kde jsem měla kabelku. Chris jí vzal a spěchal semnou do auta. Položil mě na sedadlo a připoutal.

"Mám strach," špitla jsem. "Je to o měsíc dřív. Co když je něco špatně?" 

"Bude to v pořádku," zašeptal, ale nedokázal zamaskovat strach v jeho očích. Zabouchl dveře a spěchal za volant. Nasedl a rozjel se do nemocnice. Zaparkoval přímo u vchodu a znovu mě vzal do náruče. "Mé manželce je špatně!" vyhrkl hned, jak došel k recepci. "Je v 8. měsíci." 

"Uklidněte se pane," řekl sestřička a ukázala na vozík. Chris přikývl a posadil mě do vozíku. "Teď vaší ženu zavezu k doktorovi a vy počkáte v čekárně." 

"Ale-" Chris chtěl něco namítnout, ale podívala jsem se na něho pohledem, aby byl potichu. Sestřička mě odvedla do ordinace a pomohla mi vylézt na lehátko.

"Tak se na to koukneme, maminko," mrkl na mě doktor a vyhrnul mi triko od pyžama a začal mi po něm projíždět ultrazvukem. "Vypadá to, že porod je tady."

"Ale mimiko se má narodit až za měsíc." vyděsila jsem se. Doktror mi položil ruku na rameno.

"To je v pořádku. Vaše miminko už chce jít prostě za vámi. Už víte jméno?" snažil se mě uklidnit, to bylo jasné. Zakroutila jsem hlavou.

"Nenechala jsem si říct pohlaví," vysvětlila jsem. "Chtěli jsme to s manželem jako překvapení."

"Chápu," přikývl a potom se podíval na sestřičku. "Přichystejte tady mladou paní na sál a upozorněte jejího manžela." 

"Dobře," odpověděla sestřička a mile se na mě usmála. "Váš manžel vás opravdu moc miluje. Máte štěstí, víte to?" 

"Ano vím," zašeptala jsem a dotkla se svého bříška. "Bude miminko v pořádku?" zeptala jsem se. Sestřička mě opatrně naložila zase na vozík.

"Jistě, že bude," řekla a otevřela dveře od ordinace. Chris byl hned u nás. "Nebojte se, vaše paní bude v pořádku." 

"A co se děje?" zeptal se a podíval se na ní a potom na mě.

"Budeme rodit." Odpověděla za mě šťastně doktorka. Slyšela jsem jak Chris hlasitě polknul.

"Už?" zašeptal a já jen přikývla. "Ale není brzo?" zeptal se ustaraně a sestřička se zasmála.

"Není," zakroutila hlavou. Břichem mi projela další bolest a já vykřikla. "A teď nás pusťte vaše žena se musí připravit na sál." projela kolem něho a pokračovala chodbou.

"Můžu být u porodu?!" křikl za námi. 

"Jistě!" souhlasila sestřička. "Počkejte tu. Pak pro vás příjdu." 

Ležela jsem na porodním sále a všude kolem byli lidé. Chris stál vedle postele a držel mě za ruku. Druhou rukou mě hladil po vlasech a šeptal mi do ucha uklidňující slova.

"Jste připravená, maminko?" Doktor vešel na porodní sál a prohlídl si mě. 

"Ano." Přikývla jsem, i když to nebyla pravda.

"Tak jdeme na to," usmál se. "Musíte tlačit, rozumíte?" přikývla jsem znovu a snažila se dělat to o co mě žádal. Drdila jsem Chrisovu ruku, ale nic na sobě nedal znát. "Teď," znovu jsem zatlačila. "Už vidím hlavičku, maminko. Jste šikovná. Znovu," nařídil a já zase zatlačila. "Ještě párkrát." Ještě víc jsem stiskla Chrisovu ruku a zatlačila. Najednou jsem uslyšela dětský pláč. Podívala jsem se na Chrise a snažila nezavřít oči. Chris mě políbil na čelo.

"Dokázala si to." zašeptal a já se pousmála. Potom jsem se podívala na doktora, vedle kterého byla sestřička s mým miminkem, které už zabalila do přikrývky.

"Gratuluji," řekl doktor s úsměvem. "Máte zdravou holčičku." Došla ke mě sestřička a položila mi malou do náruče.

"Jakpak se tady tahle princeznička bude jmenovat?" usmál se.

"Winter," zašeptala jsem a podívala se na Chrise. "Winter Hillová."