Forever young

-chapter 17-

Probudilo mě nějaké zvláštní pípání, proto jsem s námahou otevřela oči. Ležela jsem v nemocničním pokoji a za boha jsem si nemohla vzpomenout, co se stalo. Moje ruka, která nabyla v sádře instiktivně zajela dolů na mé břicho, které bylo splasklé. Vyděšeně jsem se začala rozhlížet a chtěla někoho zavolat, ale z mých úst se nic neozvalo. Najednou se dveře mého pokoje otevřeli a vnich se objevila máma s kávou v ruce.

"Leno?" vyhrkla a v jejím hlase jsme slyšela úlevu. Doběhla k mé posteli a položila kávu na stoleček vedle. "Jak ti je?"

"Dobře," dostala jsem ze sebe. Můj hlas zněl skříplavě a strašně slabě. "Mami co se stalo? Kde je Chris?" vyhrkla jsem.

"Pomalu zlatíčko," máma mě pohladila po vlasech. "Chris je v pořádku.. Nemusíš se bát." uklidnila mě.

"A April?" sjela jsem pohledem na své břicho. Máma předemnou uhnula pohledem a já hned tušila, že se něco stalo. "Mami?" cítila jsem jak se mi do očí derou slzy. "Kde je April?" zkusila jsem se posadit, ale strašně mě zabolelo břicho. Sykla jsem bolestí a máma se napjala.

"Musíš se uklidnit," řekla máma.

"Až mi řekneš, kde je má dcera!" zakřičela jsem. V ten moment do pokoje vešel doktor.

"Vidím že jste vzhůru paní Hillová," řekl a nasadil milý úsměv. Nedokázala jsem mu úsměv oplatit, protože jsem chtěla vědět, co se stalo s mou holčičkou. Nadechla jsem se a zkusila to ještě jednou.

"Co se stalo s mým miminkem?" zeptala jsem se potichu a dívala se střídavě na máma a doktora.

„Je mi to líto, paní Hillová," začal. „Ale vaše dítě jsme zachránit nedokázali. Náraz až moc poškodil dělohu. Mrzí mě to."

Chtěla jsem něco říct, ale z mých úst unikl jenom vzlykl. Začala jsem kroutit hlavou, protože jsem tomu nedokázala uvěřit. Jak může být moje holčička pryč? Ještě před pár dny jsem cítila jak mě kope. Máma mě objala a já jí začala smáčet triko mými slzami.

Chris za mnou přišel až další den, protože ho pouštěli domů. Já si tu budu muset ještě pár dní položet. Vypadal stejně mizerně jako jsem se cítila já.

„Je pryč," zašeptala jsem. Od té doby, co máma odešla jsem nechala ruku na svém břichu, jako bych čekala, že tam ucítím nějaký pohyb. „April je pryč," zopakovala jsem a po tváři mi začal stékat nový proud slz. Chris došel ke mě a opatrně mě obejmul.

"My to zvládneme," zašeptal a hladil mě po zádech. "Bude to dobré." Zakroutila jsem hlavou, protože jsem věděla, že dobré to nebude. Nikdy si April nepochovám. Nikdy mi neřekne mami, nikdy jí nebudu chystat na ples. 

"Jak dlouho tu budu?" zeptala jsem se a podívala se do Chrisovi tváře. 

"Zhruba ještě týden," povzdychl si a políbil mě do vlasů. "Budu tady každý den, slibuju." 

"Ne," zakroutila jsem hlavou. Chris se na mě překvapeně podíval a já pokračovala. "Musím být sama," vysvětlila jsem a slyšela jak hloupě to znělo. Chris byl můj manžel. Bolelo ho to stejně jako mě. "Teda- Chci říct-"

"To je dobrý," zašeptal Chris a zvedl se z postele. "Měl bych jít." Prohrábl si vlasy a nervozně se rozhlídl po pokoji. Potom se ke mě rychle sehnul a políbil mě na čelo. "Miluju tě." Bylo to poprvé, co jsem mu nedokázala odpovědět. Chris odešel z pokoje a já se ještě dlouho dívala na zavřené dveře. Potom jsem se odkryla a přehodila nohy přes postel. Dopadli na studenou zem a já si stoupla. Ignorovala jsem bolest a došla k velkému zrcadlu. Stoupla jsem si bokem, abych měla pohled na své břicho. 

Nevšímala jsem si jak vypadám celkově. Věděla jsem, že mám pomlácený obličej, ale jediná věc, která mě zajímala bylo mé břicho. Praštila jsem pěstí do zrcadla, které se s rámusem roztříštilo. Najednou se otevřeli dveře pokoje a v nich se objevila sestřička.

"Paní Hillova!" řekla naštvaně. "Musíte ležet," chytla mě pod paží a opatrně mě odvedla zpět k posteli. Lehla jsem si a ona mě zakryla. "Musím uklidit ty střepy. Potřebujete něco?" Potřebuju své dítě. Ale to jsem nemohla říct nahlas, tak jsme jen zakroutila hlavou. Sestřička přikývla a opustila pokoj. Zavřela jsem oči a přála si, aby toto byl jen blbý sen.