Ellia bydlí na hradě v království Westsword. Král se o ni stará již od jejího narození i když nebyla jeho dcera. Ellia neví, kdo jsou její praví rodiče. Často od sloužících slýchávala, že je králův bastard, ale sama věděla, že tomu tak není, protože...
Domů dorazili druhý den ráno. Vše bylo při starém. Nic se nezměnilo. Po dlouhé cestě byli všichni hodně unavení a raději si šli lehnout. Služebnictvo jim nosily jídlo.
Ellia se za pár minut nudila a tak vstala a šla se projít. Na zahradě potkala Lianu. ,,Lil. Co tu děláš? Měla bys spát,” pokárala ji Ellia. ,,Já jsem spala při cestě. A nemám co dělat,” vymlouvala se Liana. ,,Nechtěla by ses se mnou jít podívat do města?” navrhla jí Ell. ,,A pojedeme kočárem?” ptala se Liana. ,,Ne. Půjdeme pěšky,” odsekla Elli. ,,To se mi nechce,” řekla zlenivěle Lil. ,,Tak dobře jdu sama,” Ellia se zvedla z lavičky a odcházela pryč. ,,Počkej. Jdu s tebou,” křičela za ní Liana. Také zvedla a utíkala za Elliou a společne šly do města.
Trvalo to asi půl hodiny, než se dostaly do centra. Jako každý den tu byl trh. ,,Jé trh. Koupíš mi nějakou hračku?” tázala se Liana. ,,Nemám sebou peníze,” pravila Ellia. ,,Tak co tady děláme?” ,,Jdeme se projít, ne utrácet,” vysvětlovala Ell Lianě. ,,Tak to je nuda,” odpovědělo malé děvče znuděně. ,,Tak pojď projdeme se.” Dívky se procházely mezi stánky. Vtom si Ellia všimla, že vedle ní Liana není. Rozhlédla se kolem, ale nikde ji neviděla. Rozběhla se zpět a začala křičet její jméno. Ale marně. Vyptávala se každého, koho potkala a popisovala jim Lianu. Ale nikdo z nich ji neviděl. Rozhodla se tedy podívat ještě do blízkých ulic. Zašla až do jedné odlehlé ulice. Když se chtěla vrátit zpět, zaslechla své jméno. Otočila se, i když tento hlas nikdy neslyšela. Byla to nějaká stařena co chodila o holi. ,,Odkud znáte mé jméno?” zeptala se Ell zděšeně. ,,Bílé vlasy, fialové oči. Říká se, že takoví lidé vymřeli. A ona to není zcela pravda,” řekla jí stařena. ,,Jací lidé? Pokud vím, jsem jediná, kdo tak vypadá.” ,,Všechny odpovědi na své otázky najdeš v samostatném městě, kterému nikdo nevládne,” poradila dívce stařena a podala Ellii nějaký medajlon.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Byl na něm zvláštní znak. Když jí ho chtěla Ellia vrátit, stařena už byla pryč. Ellia vzdala hledání Liany a utíkala na hrad za vojáky, aby ji hledali oni.
Když ale přiběhla na nádvoří, přišel k ní sluha, že s ní chce král mluvit. Rychle vběhla do jeho pracovny, kde už čekala i Diana. ,,Co ty tu ještě děláš. Jsi neschopná a nezodpovědná. Vzala jsi moje jediné dítě do města a ještě se nevrátila. Tak kde je?” zeptala se nepříjemně Diana. ,,To nevím. Ztatila se. Snažila jsem se ji najít, ale... Moc mě to mrzí,” snažila se omluvit Ellia. ,,Jsi nezodpovědná. Kliď se mi z očí,” začal na ni křičet král. ,,Jak si přeješ,” Ellia nenamítala. Opustila pracovnu, vyběhla do pokoje, sbalila si nějaké věci, oblečení, deku, obuv, nějaké šperky a peníze. Při cestě z hradu potkala Albina. ,,Lásko. Ty se někam chystáš?” zeptal se jí. ,,Musím odtud vypadnout. A to napořád,” odpověděla mu dívka. ,,Takže je konec? Moc tě miluju. Prosím neodcházej,” snažil se jí to vymluvit. ,,Taky tě miluju, ale musím odejít. Ty se brzy oženíš s nějakou šlechtičnou a třeba ti bude líp. Měj se a zapomeň na mě,” řekla se slzami v očích dívka. Naposledy ho políbila a utíkala dál. Snažil se ji zastavit, ale marně.
Doběhla na nádvoří, nasedla na jednoho koně a jela pryč. Vydal se za ní i Hunter. Ten je brzy dostihl. Albin už jenom viděl, jak jeho láska mizí v dáli.
