Kdo jsem?

Tábor

Dívky uháněly na koních celou noc, aby je muži nedostihly, avšak brzy po svítání byly dosti unavené. Koně je sotva nesli a i ony měly co dělat, aby nezamhouřily oči.
,,Podívej Ell, tam je kouř,” poznamenala radostně Pearl, když v dálce zahlédla bílý vznášející se oblak.
,,Určitě to bude nějaká vesnice, kde si budeme moci odpočinout,” doplnila ještě a pobýdla koně ke klusu.
,,Já už nemůžu a koně také ne,” pravila zničeně Ell a sotva se držela na koni.
,,No tak, je to kousek,” pobýzela světlovlásku Pearl.
Dívka raději poslechla svou paní a pokračovala v cestě.

Brzy však zahlédly, odkud kouř jde. Nebyla to žádná vesnice, ale vojenský tábor. Ellia chtěla paní znovu odporovat, ale už neměla ani na to dost síly a i Pearl vypadala dosti vyčerpaně. Se zbytky sil dorazily k táboru. Když je však muži z tábora spatřili, ihned vzali své zbraně a shromáždili se dívkám před cestou, jakoby jim mohly nějak ublížit. Pearl byla dosti zaražena nevlídností obyvatel, ale v tu chvíli Ellia  vyčerpáním, spadla z koně. Z davu mužů vyběhl hoch s černýma kudrnatýma vlasama a spěchal k dívce na zemi.
,,Ell,” pravil, když ji spatřil.
Vzal ji do náruče a odnesl do jednoho ze stanů. Ostatní muži poznali, že se s dívkou zná, a tak té druhé pomohli z koně a odvedli do tábora.

Mezitím, se Ellia ve stanu probrala a když spatřila hocha, padla mu kolem krku.
,,Jamesi, jsem tak ráda, že tě zase vidím.”
,,Já taky, ale co děláš tady? Neměla by si náhodou sloužit své paní v paláci?”
,,Ne. Utekly jsme. Já i má paní.”
,,Aha a kam máte namířeno?”
,,To nevíme. Snažíme se skrýt před vojáky jejího muže a poté pojedeme nejspíš přes moře na západ.”
,,Na západ? Ale tam je tvůj strýček. Určitě tě neuvidí rád.”
,,Toho jsem si vědoma. Máš tu něco na pití? Mám hroznou žízeň.”
James sáhl po čutoře opodál a podal ji dívce. Ell se napila, ale ihned tekutinu vyplivla.
,,Fuj, to je rum,” pravila a čutoru podala zpět Jamesovi.
,,Co nechutná?” pousmál se hoch.
,,Ne. Je tu někde voda?”
,,Blízko odtud je potok. Můžeme se tam jít spolu podívat.”
,,Ne, nebudu tě rušit. Určitě máš hodně práce. Zajdu tam s Pearl,” řekla chladně Ellia a unaveně odešla ze stanu za svou paní. James byl trochu překvapený, protože chtěl dát vztahu s Elliou šanci, ale očividně ona o to nestála.

Mezitím Ellia našla Pearl a chystaly se společně jít hledat nějaký potok, když vtom je vyrušil jeden muž. Ell si na něj pamatovala. Byl to velitel žoldáků, se kterým jednal její bývalý manžel Keitho, když tu byl sjednávat podmínky.
,,A heleme se. Není tohle náhodou milovaná manželka náčelníka Keitha?” posmíval se muž, když zahlédl Ell.
,,Škoda že on už leží pod kytkama,” dodal ještě a pobaveně se usmál.
Ani jedna z dívek si ho však  nevšímala a s posledními silami odešly k nedalekému potoku, kde se napily a trochu osvěžily studenou průzračnou vodou, když vtom z dálky zaslechly cizí mužský hlas.
,,Veliteli! Támhle jsou!”
Dívky se ohlédly, odkud ten hlas jde. Patřil nějakému rytíři, který křičel z protějšího kopce na ty ostatní. V tu chvíli se jejich koně rozeběhli a začali mířit k potoku. Dívky se zlekly. Co když to jsou vojáci Pearlina manžela? A začaly utíkat co jim síly stačily zpět do tábora žoldáků. Brzy byly v táboře a narážely do všech, kteří jim přišli do cesty. Nakonec zamířily do jednoho ze stanů a schovaly se uvnitř. Brzy po tom přicválali k táboru koně, ale muži jim zatarasili cestu jako tehdy dívkám.
,,Co chcete?” vyptával se hlas velitele žoldáků.
,,Hledáme tady dvě dívky. Záhledly jsme, jak utíkají k vám do tábora,” vysvětloval velitel cizích vojáků.
Ellia s Pearl všechno slyšely, protože stan, ve kterém se nacházely byl kousek od místa konverzace a jejich srdce byla tak hlasitě jako nikdy předtím.
,,Tady žádné dívky nejsou!” skočil do rozhovoru velitelů James.
,,Opravdu? Tak proč jsme je sem viděli běžet? A jaktože tady vidím úplně ty stejné koně, které si vypůjčily z královské konírny?” nenechal se uchlácholit velitel královských vojáků.
,,Nevíme, co jste viděl, ale tihle koně jsou naši. Jak můžete vědět, že patří králi? Mají snad nějaké znamení, díky kterým se liší od ostatních?” pravil James.
,,Takže vy tvrdíte, že tady žádné dívky nejsou. Tak to vám nejspíš nebude vadit, když to tu prohlédneme.”
,,Ba naopak. Nemáte právo nám tady prohledávat,” odporoval velitel žoldáků.
,,To se ještě uvidí,” řekl velitel královských vojáků, otočil koně a se svými muži odjel pryč.

Když si byly dívky jisté, že jsou královi vojáci pryč, vyšly ze stanu a mířili v velitelovi. Všichni muži okolo se na ně vražedné dívali.
,,Děkujeme, že jste nás neprozradili,” poděkovala velitelovi Pearl.
,,Mně děkovat nemusíte. Já bych vás jim klidně dal,” pravil muž.
,,Děkujeme,” obrátila se Pearl na Jamese, který stál vedle velitele.
,,Není za co,” řekl James a pousmál se na Elliu, která od něj ihned zrak odtrhla.
,,Už byste měly odjet. Královi muži vás mohou najít,” snažil se dívky vystrnadit velitel.
,,My nikam nejedeme. Našly jsme, co jsme chtěly,” odporovala Pearl.
,,Co prosím? Nikdo vás tady nechce a my kvůli vám dvěma můžeme přijít o hlavy,” vysvětloval velitel.
,,Těch hlav by bylo škoda. Bez nech nám budete k ničemu. Máme pro vás nabídku. Dobyjete pro nás jedno království a my vám slušně zaplatíme.”
,,O jakou sumu by se mělo jednat?”
,,Kolik si řeknete.”
,,Pět set tisíc zlatek. A co by to měla být přesně za království?”
,,Westsword.”

Po nezvykle dlouhé době se znovu hlásím. Tato kapitola mi dala celkem zabrat. Vůbec jsem nevěděla, jak ji napsat, ale nakonec jsem se dokopala k tomuhle. Doufám, že se bude líbit.😊😍