Kdo jsem?

Služka

Cesta do Elliina nového domova trvala skoro týden, ale nakonec se dostali do cíle, kterým byl malý hrad na severu. Ellia poprvé ucítila chladný severský vítr a začal jí z toho běhat mráz po zádech.
,,Kdo jste pane?” zeptala se zdvořile svého majitele.
,,Jsem lord Eduard Anchels a tohle je mé malebné sídlo.”
,,Lord? Smím se vás zeptat, proč jste se rozhodl koupit mě? Bylo to kvůli tomu, že jsem též urozená?”
,,Myslíš si, že té hlouposti s princeznou z Westsword věřím? Často se stává, že někteří lidé si vymýšlejí hlouposti, jen aby za dívky dostali vysokou sumu. Každý ví, že princeznou z Westsword je Lenon.”
,,A co princezna Liana?” zeptala se dívka.
,,Liana? Ta je mrtvá. Vojáci krále Freona ji našli s podřezaným krkem u řeky. U královny se projevila nějaká neznámá nemoc. Žádný lékař si s ní neví rady a sám Freon na tom také neni nejlépe. V poslední době se mu na nohy lepí smůla. No ni, můj správce tě zavede mezi ostatní služky, tam tě upraví, dají ti nové oblečení a poté tě představí mé dceři.”
Lord dal správci pokyn a ten odvedl dívku do suterénu hradu, kde se umyla a převlekla do stejnokroje. Nebyl vůbec hezký. Skládal se z dlouhé hnědé sukně, stejně barevné blůzky, bílé zástěry a bílého čepce, pod který si musela schovat své krásné dlouhé vlasy.

O pár minut později se pro ni dostavil správce a odvlekl ji až do poslední mísnosti ve věži. Jemně zaklepal a zpoza dveří se ozvalo tichoučké dále.
Správce neváhal, prudce otevřel dveře a vešel i s Ell do pokoje. Uvnitř seděla na židli mladá dívka s černými vlasy upravenými do drdolu a velkýma hnědýma očima. Působila velmi milým dojmem.

,,Paní, to je vaše nová služka Ellia,” oznámil dívce muž.
,,Dobrá, můžeš jít,” přikázala mu dívka.
Ellia si myslela, že ten rozkaz platí i pro ni, a tak se chystala odejít též.
,,Ty ne, ty zůstaň tady.” zakřičela dívka na Ell.
Ellia zůstala stát jeko opařená.
,,Omlouvám se, myslela jsem...” snažila se z toho nějak vymluvit Elli, ale vtom ji přerušila její paní.
,,Co myslela? Ty tady nemáš co myslet. Ty tu máš pracovat. A ještě něco. Oslovuj mě lady Pearl.”
,,Jak si přejete lady Pearl.”
,,Tak a teď mi tu ukliď,” přikázala lady Cara.
Ellia nevěděla, co má dělat.
S uklízením moc zkušeností neměla.  Ve Westsword za ni vše uklízely služebné. Rychle se přemístila k posteli a snažila se ji trochu ustlat.
,,Dost! To stačí. Ty si to nikdy nedělala viď?”
,,Párkrát ano,” odpověděla se sklopenou hlavou.
,,Vypadni a řekni nějaké služce, ať tě vše naučí. Neschopné lidi zde nestrpím.”
,,Ano lady Pearl.”
Ellia ihned opustila místnost a vrátila se zpět do suterénu, kde ji správce ukázal její pokoj. Byla to malá komůrka, do které se tak tak vlezly dvě postele.
,,Na co dvě?” tázala se muže.
,,Myslela jste si snad, že budete bydlet sama?”
,,Upřímně ano.”
,,Tak to jste se mýlila,” odpověděl a nechal si zavolat nějakou další služku.

Vypadala mnohem starší a také měla to příšerné oblečení.
,,Ellio, tohle je Onita. To jí patří ta druhá postel. Onito, tohle je nová služebná Ellia. Pořádně jí vše ukaž, ať není příště lady Pearl tak rozzlobená.”