Kdo jsem?

Souboj

Po několika minutách se Ellia s Jamesem vraceli šťastně, ruku v ruce do tábora, když vtom zahlédli přijíždět velkou armádu mužů. Rychle se pustili a utíkali do tábora. Než tam však stihli doběhnout, většina mužů již stála před stany, aby neznámým jezdcům zabránili vjet mezi ně. Ellia již z dálky poznala znak na praporcích, který patřil Pearlinému manželovi a bez váhání se skryla v jednom ze stanů.

Všichni muži před táborem byli připraveni bojovat s neznámými rytíři, ale to se nestalo. Cizí muži zastavili asi deset metrů před táborem a z jejich řad do popředí vyjel Pearlin manžel, tedy král.

,,Co tu chcete!?,” zakřičel na něj nehezky vůdce žoldáků.
,,Jeden z mých mužů zde před pár dny zahlédl koně, které byly odcizeny z mých stájí,” odpověděl pohrdavýn tónem král.
,,Chcete tím naznačit, že jsme zloději?,” tázal se dotčeně velitel.
,,To jste řekl Vy. Ale ve vašem táboře byly k vidění také dvě dívky a zrovna vy jste to výslovně popřel,” pokračoval záludně Pearlin manžel.
,,A i nadále popírám.”
,,To je zvláštní, protože mí muži tvrdí pravý opak a já jim věřím. Není možné, aby se desítky mužů přehlédly,” snažil se jej král dostat do úzkých.
,,Urazil jste mou čest. Nejenže ze mě děláte zloděje, ale už i lháře! Vyzývám Vás na souboj ať se ukáže, kdo je větší lhář,” navrhoval dotčeně velitel žoldáků a chystal se tasit meč.
,,Přijímám. Když mě porazíte, všichni mí vojáci odsud odjedou a nechají vás napokoji, avšak když zvítězím já, najdeme si ty dvě dívky, i kdybychom měli převrátit tábor vzhůru nohama.”
Ihned, co král domluvil, sesedl ze svého koně a s mečem v ruce kráčel k veliteli. Ten také neváhal, šibalsky se pousmál, vytáhl svůj meč a oba muži se začali bít.

Mezitím seděla Ellia skrčená v jednom ze stanů a třásla se strachy. Neměla ponětí o tom, co se venku děje a už vůbec ne o tom, kde je její paní. Chtěla vyjít ven a začít ji hledat, ale bála se, že by ji mohl někdo zahlédnout.

Venku již nějakou dobu probíhal souboj mezi králem a velitelem. Souboj byl poměrně vyrovnaný, ale v jednu chvíli se začal generál usmívat a s Pearliným manželem pohrávat. Ten se snažil sebevíc svého protivníka porazit, ale marně. V jednu chvíli dokonce král upadl a než se stihl zvednout ze země, generál byl u něj a přiložil hrot svého meče ke královu krku.
,,Prohrál jste a teď i se svými vojáky odjeďte pryč,” poručil generál, odstoupil od krále, otočil se a mířil ke svým mužům.
Toho však Pearlin manžel využil. Vstal ze země, popadl svůj meč a chystal se probodnout velitele žoldáků ze zadu.
Všichni žoldáci začali křičet na svého velitele, ať se otočí a jen tak tak to stihl. Tasil svůj meč a zákeřného krále bez milosti probodl. Jeho bezvládné tělo spadl na zem a z rány začala vytékat krev.

Královi vojáci to ale jen tak nenechali. Sahali po zbraních a zaútočili na tábor. Nejenže stále hledali Pearl, aby ji mohli potrestat, ale také chtěli pomstít královu smrt. Žoldáci se bránili, ale i tak se někteří dostali mezi ně a prohledávali stany, aby našli královnu. V jednu chvíli jeden z nich vykřikl.
,,Mám ji!”
A ze stanu násilím vytahoval tmavovlasou dívku.
V tu chvíli však generál královského vojska měl pod krkem dýku velitele žoldáků a křičel.
,,Nechte ji tam, kde je a okamžitě opusťte tábor!”
,,Ale generále,” namítal jeden z králových vojáků.
,,To je rozkaz!” poručil zoufalý generál, který nechtěl přijít o svůj krk.

Všichni jeho muži jej uposlechli. Ten jenž držel Pearl, drze ji upustil na prašnou zem. Nasedli na své koně a vydali se zpět do hradu. Brzy se za nimi vydal i jejich generál, nad nímž se žoldáci slitovali.

Odjezd koní vylákal ze stanu i Elliu. Jako první spatřila na zemi smutně sedět svou paní. Rychle k ní doběhl a a snažila se ji utišit.
,,Všechno je již v pořádku.”
,,Není. Tolik lidí kvůli mně zemřelo a já jen chtěla být milovaná,” pravila zklesle a rozhlížela se kolem po mrtvých mužích.
,,To není tvoje vina. To já jsem chtěla jet domů a pomstít své rodiče. Za nic nemůžeš.”
,,V pořádku?,” přiběhl k oběma dívkám James.
Na Elliině tváři se objevil náznak úsměvu. Zvedla se ze země a hocha objala.
,,Jsem ráda, že se ti nic nestalo,” pravila dívka.
,,To nic nebylo,” snažil se ji James uklidnit.
,,A co se bude dít teď?,” ptala se Ellia poněkud vystrašeně, když zahlédla několik mužů, jak skládají stany.
,,Do setmění pohřbíme mrtvé a poté vyrážíme na cestu,” odpověděl hoch.
,,Kam?,” vyptávala se dívka.
,,K tobě domů,” odpověděl James.
Ellii se začaly v očích lesknout slzy a silně Jamese objala.

Snad po čtyřech měsících jsem tu s novou kapitolou. 😂

Moc se omlouvám, že jste na ni museli tak dlouho čekat.

Dále bych vám chtěla tímto popřát krásné vánoční svátky, hodně dárků, zdraví a štěstí do nového roku. 💕🎁🎄