Kdo jsem?

Dohoda

Ellia uháněla na koni, co nejrychleji to šlo. Když už byla skoro na konci lesa, zaslechla za sebou dupot dalšího koně. Otočila se a zesmutněla. Byl to jeden z vojáků jejího manžela. Přijel až k ní, vzal její otěže a zatáhl, aby kůň zastavil.
,,Má paní, neměla byste tu být."
,,A proč ne?" tázala se Ell.
,,Tento les je nebezpečný. Mohli by vás přepadnout ti žoldáci. Mám vás doprovodit zpět domů?"
,,Není třeba. Jedu za manželem," snažila se z toho Ellia nějak vykroutit.
,,Nebude se mu líbit, že jste sem přijela," oporoval jí voják.
,,To je mi jedno. Jedeme!"

Voják nakonec vyhověl své paní a doprovodil ji k táboru žoldáků, kde již Keitho s velitele žoldáků něco řešili.

,,Mí zvědové se doslechli, že chcete na nás zaútočil. Jsem tady, abych sjednal podmínky," začal mluvit Keitho.
Veliteli žoldáků se Keithův návh moc nezamlouval.
,,A co by nám vaše malá vesnice mohla nabýdnout? Pokud vím, tak Normandové nejsou bohatí. A já jsem od Iliria dostal již dobře zaplaceno, ale dalo by se mluvit o výměně. Máš krásnou ženu. Je jí pro tebe škoda. Když půjde s námi, nenapadneme vás," navrhoval velitel žoldáků.
,,Jak ty můžeš vědět, jak vypadá moje žena?" ptal se Keitho.
,,Nejsi jediný, kdo má špehy všude kolem .Ráno tady dokonce někoho hledala. Nemyslím si, že ona s tebou chce být."
,,Já a moje žena se máme rádi a tobě do toho nic není."
V tu chvíli vsoupila do tábora Ellia s vojákem.
,,A tady ji máme. To si tě musí ženuška tolik hlídat?" vysmíval se velitel žoldáků Keithovi a přizval Elliu, aby si sedla k nim.
,,Právě jsme o tobě mluvili Ellio. Co by jsi tomu řekla, kdyby ty jsi odešla s námi a já nechal žít všechny Normandy?" navrhoval velitel.
Keitho nechtěl nechat Elliu mluvit, ale ona i přes to veliteli odpověděla.
,,To mi nepřijde fér a navíc s vámi bych navíc nikam nešla."
Velitel se nenechal tak snadno odbýt.
,,Opravdu? Tak proč jsi se dnes přišla podívat k nám do tábora?"
,,Osobní věci, do kterých vám nic není," odsekla Ell, ale velitel stále pokračoval ve svých dotěrných otázkách.
,,Osobní věci, do kterých není nic ani tvému manželovi?"
Ellia se odmlčela, nevěděla, co mu má na to odpovědět. Ale velitel jí nedal moc času na rozmyšlenou a hned pokračoval.
,,Bojíš se to říct před manželem?"
Velitel chtěl pokračovat, ale Ellia ho přerušila.
,,Ne nebojím. Hledala jsem muže, co kulhá a má černé kudrnaté vlasy. Zaslechla jsem, že tady někde je."
,,Tak to tě musím zklamat. Nikdo takový tu není."
Z velitelova hlasu byla slyšet nejistota a Ellia toho hned využila.
,,Já vím, že tu je. A nesnažte se mi lhát. Moc vám to nejde. Když jsem se odtud ráno vracela do vesnice, celou cestu mě někdo sledoval a nepředpokládám, že jste to byl vy."
Velitel nevěděl, co jí na to má říct a raději se začal domlouvat s Keithem.
,,Takže o výměně se asi nedá hovořit viďte?"
,,To určitě ne," pousmál se Keitho.
,,Vaše škoda. Nabízím vám další dobrý návrh. Nepatřím mezi muže, co přepadávají vesnice plné žen a dětí. Bitva na Vysoké louce. Pozítří," navrhl velitel.
,,Přijímám," souhlasil Keitho.
Potom se s Elliou zvedli a šli ke koním.

Když se Keitho s Elliou a vojáky chtěli vrátit zpět do vesnice, zastavil Elliu jeden hoch od žoldáků. Mezitím její manžel s vojáky odjel do vesnice.
,,Vím, kdo je ten muž, kterého jsi tu hledala," pravil hoch.
Když to Ellia zaslechla, vduchu se zaradovala.
,,Je tady viď?"
,,Je, ale schovává se. Velitel ho našel polomrtvého v přístavu v jednom městě. Přidal se k nám, ale špatně chodí na pravou nohu, protože mu ji prostřelili šípem," pokračoval hoch.
Ellia začala brečet radostí.
,,Kde je? Kde ho najdu?"
,,Nechce, aby si ho našla."
,,Ten, kdo mě sledoval v lese. Byl to on viď?"
,,Byl."
,,A proč tedy nechce, abych ho našla?"
,,Hodně ho to sebralo, když se dozvěděl o tom, že ses provdala. To snad chápeš."
,,Jo chápu. Prosím. Vysvětli mu, že Keitha nemiluju a že to byla čistě svatba z rozumu."
Ellia si sundala přívěsek, co měla na krku a podala jej klukovi.
,,Tohle mu dej a řekni mu, že ho musím vidět. Zítra ráno se sem přijdu znovu podívat. Pozítří již může být pozdě."
Ellia nasedla na koně a odjela do vesnice.