Ellia bydlí na hradě v království Westsword. Král se o ni stará již od jejího narození i když nebyla jeho dcera. Ellia neví, kdo jsou její praví rodiče. Často od sloužících slýchávala, že je králův bastard, ale sama věděla, že tomu tak není, protože...
Ellia nedokázala celou noc usnout. Byla nešťastná. Nevěděla, co se s ní bude v budoucích hodinách dít a raději to ani vědět nechtěla. Mísnost, ve které ji zavřeli, byla malá, tmavá a jediná věc, která tam byla, byla stará sláma.
Ráno kolem čtvrté hodiny pro ni přišli vojáci. Nechali ji umýt, přinesli čisté oblečení a svázali jí ruce. Za pár minut ji vzali na loď a odjeli do nejbližšího města, ve kterém se měl konat trh otroků.
Za několik hodin byli na místě. Ve městě zvaném Missey. Vojáci vzali Elliu za provaz, kterým měla svázané ruce a táhli směrem k aréně, kde se konal trh otroků. U arény je přivítal tlustý muž v bohatě zdobených šatech a získal od nich všechny potřebné informace o dívce a poté nechal fívku odvést do nějaké místnosti. Bylo zde plno dívek, které byly ve stejné situaci jako Ellia. Jenom mlčky seděly nebo si pročesávaly vlasy, ale ani jedna ze sebe nevydala jediné slovo.
Asi po za hodinu nudného čekání se do pokoje dostavili nějací muži a postupně odváděli dívky nahoru do arény. Brzy přišla řada i na Elliu. Ačkoliv se jí vůbec nechtělo a snažila se cestu trochu zpomalit, aby si užila poslední chvíle na svobodě, ale muži ji naopak táhli ze všech sil a ona proti nim neměla šanci.
Brzy vyšli z chodeb a dívka se ocitla uprostřed arény, která se běžně užívala k boji. Na tribinách sedělo plno bohatých pánů a všichni se na ni koukali. Cítila se dosti nervózně. V tu chvíli dpustil muž, kterého potkali před arénou. ,,Před vámi stojí Ellia, právoplatná princezna a dědička trůnu ve Westsword. Velmi pohledná a krásná dívka s očima fialové barvy a světlými vlasy. Vyvolávací cena je pět set zlatých. Dá někdo víc?” Ellia si připadala jako zboží. Pánové zdvihali své kuce a zvyšovali sumu, kterou za dívku požadovali. Ell se třásla. Bála se, že si ji koupí někdo zlý a bude jí ubližovat. ,,Pět tisíc!” vykřikl silný mužský hlas. Všichni se otočili jeho směrem, jelikož pět tisíce zlatých je dosti vysoká suma. Nikdo se však neodvážil navrhnout více. ,,Prodána pánu v černém kabátu!” zvolal tlustý muž. Ellia se zalekla. Odteď už nemá žádná práva a bude muset poslouchat všechny rozkazy. Muž v černém kabátu sestoupil k dívce, zaplatil za ni a odvedl ji z arény pryč. Venku na ně čekal kočár. Oba nasedli dovnitř a kočí dal povel k odjezdu. Ellii se vůbec nechtělo mluvit. Bála se podívat svému majiteli do očí. ,,Ty se mě bojíš?” zeptal se muž. Dívka jenom zavrtěla hlavou. ,,Nelži. Bojíš se toho, co ti provedu až kočár zastaví viď.” ,,Trochu,” přiznala se Ellia. ,,Neboj, nejsem zlý člověk. Na trápení dívek jsem již starý.” ,,A co tedy budu dělat?” zeptala se nevrle dívka a poprvé pohlédla na svého pána.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Má dcera se bude brzy vdávat a do domu svého manžela si potřebuje vzít svou služku.” Když to dívka zaslechla, vduchu se jí ulevilo.
